Balada o trojím lidu

20.07.2013 11:45

    Tak jsem si tuhle otevřel jednu historickou příručku, abych si porovnal náhled vrchnosti na svět v roce 1000 a mohl si tak srovnat náhled vrchnosti na svět nyní, tedy o více než tisíc let později. Pravím si, jedno milénium, to představuje zhruba 40 generací. Když se přitom podíváme na poslední století, co všechno lidstvo v technické sféře vyvinulo, tedy abych byl upřímně přesný, těch, kdo něco opravdu vyvinuli, tak je mizivá menšina a jedná se pouze o pár vyvolených z nás, kdy my ostatní to sice užíváme, ale víme pouze, který knoflík se má kde zmáčknout.

    Co jsem se vše zajímavého při tom nedozvěděl? Byla to zajímavá skutečnost, že tenkrát oficiálním vnímáním lidské hierarchie bylo její trojí rozdělení na:

– ty, kdo se modlí,
– ty, kdo pracují na sebe i na druhé,
– ty, kdo bojují, aby chránili toho, kdo se modlí a pracuje.

    Takže jedni se modlili, aby těm, co na ně dělají, jim s pomocí boží šla práce pěkně od ruky, v přidání příhodného sloganu: Pomáhej Pánbůh! No, jsou lidé, co se modlí zadarmo a ještě přispějí dvackou do kasičky, kdy se o dalším osudu jejího obsahu nezajímají, a pak ti, co se modlí profesionálně. Když se chce někdo modlit jako profík a někdo mu to dobrovolně zaplatí, tak je to OK. Ale když církevně profesionálním hráčům má jejich hru platit ateistický amatér, tak pak opravdu pomáhej Pánbůh!

    Druhé heslo je logické z pohledu toho, kdo je u moci, a spočívá v jeho otázce a z ní vyplývající odpovědi: Chceš pracovat? Tak si pracuj! Ale co bys, prosím tě, s tolika penězi dělal? My ti poradíme, a dobře poradíme! Aby ses nemusel takovým problémem zatěžovat, který by tě ostatně jen rušil od práce, tak je dáš nám. Při tvé práci, když ji tedy chceš dělat, ti bude stačit pár šestáků na chleba a nějaký hadr na sebe, no a snad ještě na vodu. Ale to nebude vlastně až tak potřeba, protože té teče v potoce nebo řece dost, a je navíc grátis. Tak se klidně napoj tam a položku na vodu dej sem!

    A ti kdo bojují, aby chránili toho, kdo se modlí a pracuje? Ano, i ty máme v dnešním miléniu. Bojují za blahobyt afgánského lidu a nastolení principů demokracie v tomto státě, stejně jako i v Iráku, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku či Kosovu. A možná i jinde, o čem se ani nepíše. Nic proti pomoci, blahobytu a demokracii v těchto státech, proč ne? Ale někde jsem četl, že když chceme dělat čisto mimo svůj domov, že prý by bylo dobré si prvně udělat pořádek před vlastním prahem! A pod tíhou tohoto praktického moudra, se mně vnucuje na mysl otázka, zda by nebylo lepší o tyto bezesporu prospěšné hodnoty, místo venku, bojovat prozatím doma, protože tyto výsady, které chceme vybojovat pro druhé, tak doma sami ještě nemáme?!

    A to se už nacházíme v těchto dnech, v době politického škandálu. Ten háček nad es přidávám záměrně, protože takto se v souvislosti s pojmenováním negativ společenského svinčíku vyjadřovala moje babička, vdova s pěti dětmi na krku, která životní úroveň všech zajišťovala zemědělskou prací na malých jihočeských plochách drobných záhumenek. Tento druh lidí žil výhradně z poctivé práce – kdyby ne, tak nebylo co jíst – v boží pokoře, bez vedlejších vlivů profesionality tohoto oboru, kdy se tyto atributy stejnou měrou odrážely v jejich životním projevu. Tak jaképak slovo by ta stará, dobrá a poctivá duše použila pro to, co nám dnešní vrchnost předvádí na politické scéně? Asi by bylo nutno nechat vzkřísit nebožtíka jazykozpytce Ottu, aby nám nějaké příhodné slovo na dnešní dobu vymyslel.

    Takže když porovnáme, kam až vše došlo v rozmezí konce druhého a začátkem třetího milénia, tak to vypadá, že zůstalo vše při starém, ostatně posuďte sami:

    – Ty, kdo se modlí, máme. – A navíc se skálopevnou zárukou, že se budou modlit dál, protože kdo by se za restituci 60 miliard Kč s návdavkem 56 % údajného původního majetku s chutí nemodlil?

    – Ti, kteří pracují na sebe a na druhé – zde stačí pouze říct, že bylo, je a bude, protože ani jinak být nemůže – když jsme potichu a necháme si to líbit –, viz jenom výše uvedené restituce.

    – Ti, co bojují, aby chránili ty, co se modlí a pracují.

    Nemusíme mít obavy, že by to někdy skončilo, poněvadž pokud budou lidé, potud budou i války. Protože něco rozflákat a pak znovu postavit, což je sice princip působnosti Sisyfova kamene, ale v tomto případě s přídavným efektem jistoty masového příjmu. Válka mívá totiž jediného vítěze. A tím je ten, kdo ni vsadil akcii vysoké finanční hodnoty.

    Jsme tímto výčtem na konci rozdílu mezi rokem 1000 a 2013? Zdaleka ne! Protože lidstvo za tu dobu dokázalo pouze změnit pokrok v technice, a to ještě navíc díky výjimečným jedincům, ale ve svém uvažování je tam, kde bývalo ne před tisíci léty, ale ještě mnohem dál zpátky. Proto rozdělení na trojí lid bude životní novelou bez konce.

    Závěrem ještě vysvětlující doplněk. O trojím lidu psal kdysi Petr Chelčický ve spisu „O trojiem lidu řeč“.

    Já o trojím lidu píšu v souvislosti s baladou, protože jak známo, balada je příběh s chmurným dějem a smutným koncem.

JIŘÍ ŘEZÁČ z Větrníku