Brno – největší moravské město s nejmenším náměstím

23.09.2013 20:20

    Jihomoravská metropole je do počtu obyvatel největší moravské město a to jak ve vertikále jih – sever či horizontále východ – západ a zaujímá v demografickém pohledu v desetimilionovém Česku celkovou druhou příčku. Brno je vsazeno ze značné části v zeleni a má v tomto směru něco společného s německým městem Karlsruhe, které je proslulé svou převažující zelenou plochou a rovněž i sídlem největších německých soudních ústavů. Navíc se vyznačuje jako významné centrum vědeckých a technologických institucí. Podobnost s Brnem tak značně nápadná.

    Různé pozoruhodné podobnosti Brna ve spojitosti s dalšími významnými městy Evropy bychom nalezli povícero.

    Ovšem co bychom nenalezli v takových městech nikde, je humus lidské špíny, povah a arogance k místu Brňanů, ve kterém bydlí. Tento prostor mají k mání, a rovněž všichni, kdo do Brna zavítají, před hlavním nádražím, kdy se o samotném nádraží nehodlám prozatím raději zmiňovat. Nelze v souvislosti s brněnskou Nádražní ulicí hovořit jinak, než jako o největší městské žumpě, kam se soudný člověk musí stydět vkročit  za dne, a v noci se hanbou propadat.

    Co je ale další slabinou jihomoravské metropole, že jí schází reprezentativní centrum, které je tak malé, jak je Brnu v lidovém rčení přisuzován jeho význam v samotném státě, které praví, že Brno je největší vesnicí v republice.

    Ovšem rozdílný náhled má primátor města Onderka, který používá svůj oblíbený bonmot, že Brno je největším městem Česka, protože Praha žádným městem není, nýbrž krajem.

    Začneme-li se šťourat v obou přirovnáních, nezbude nám nic jiného než uznat, že na prvém či druhém šprochu lze nalézt přece jen pravdy trochu.

    Brno jako vesnice je sice trochu humorný bonmot, ale sám jej rád používám, když přijedu do své rodné vísky v jižních Čechách, výstižněji řečeno osady, které má v současnu snad už pouze dva originální domorodce, protože zbytek tvoří lufťáci. V humoru a nadsázce rád tvrdím, že jsem se přestěhoval z nejmenší jihočeské vesnice do největší vesnice na Moravě, a jak nám zlé jazyky hodlají vtisknout osobitý status, tak i celého Česka. Dovolím si jen malou odbočku na téma, jak se takové legendy rodí.

    Ona jihočeská vesnička – nevesnička nepoužívá typický výraz lufťáci pro přechodné víkendové rekreanty, ale Pražáci!

    Pokud dotyčný není přímo místní či alespoň z nějaké nedaleké obce, obdrží automaticky nálepku Pražáka. Tedy i já, který od roku 1959 bydlím v Brně a přijedu do mé rodné vesničky, tak jsem, byť Brňák, ale ve smyslu utvořené místní představy, Pražák. Tudíž domorodec přesídlený do „Budějc“ (ČB), Tejna (Týn nad Vltavou), Písku, Tábora, Třeboně atd. je povýšen na Pražáka. Tím by se zřejmě stal i případný obyvatel New Yorku, kdyby si v jihočeské Hladné – toť název oné osady – koupil pro příležitostný pobyt třeba zahradní chatku.

    Ale zpět k Brnu.

    Stalo se mně, že jsem byl jednou na brněnském centrálním náměstí Svobody osloven německy mluvícími cizinci, kteří s mapou v ruce se mě dotazovali, kde najdou hlavní centrum Brna. Prstem ukazovali na mapu a pravili, že by to měl být „frajheitplac“, rozhlíželi se kolem a dodávali, že bohužel sešli ze správné cesty.

    Věřte, že mně nebylo nikterak dobře na duši, když jsem jim musel sdělit, že jdou správně a bohužel se nacházejí přímo na něm!

    Druhé největší město republiky by si rozhodně zasloužilo odložit tuto tradiční miniaturu a postavit si náměstí, které by odpovídalo jeho velikosti a významu, který v současnu v České republice Brno zaujímá.

    Tato úvaha má už i dokonce svoji projektovou podobu, ale názorová různorodost včetně úzkoprofilového zboží, známým pod pracovním názvem peníze, je příčinou mého osobního sloganu:

    Jaké náměstí, takové i město, které Brno pasuje, dle definice zlých jazyků do podstaty největší vesnice v republice. Podržme se raději reálné skutečnosti, a proto aby bylo ve druhém městě republiky toto napraveno, nelze jinak než zvolat v duchu kdysi proletářského hesla:

    Občané všech městských části Brna, spojme se!

    Ale hlavně ve smyslu tohoto zvolání konejme, aby taková výzva nebyla výkřikem osamělého na poušti!

JIŘÍ ŘEZÁČ z Větrníku