Jak jsem si užil v nejlepší pojišťovně

    Před každou dovolenou chodím do pojišťovny, abych sebe i ženu pojistil proti nenadálé chorobě. Oficiálně se to jmenuje léčebné výlohy. Tedy ne že bych si myslel, že by mi v případě onemocnění v cizině pojišťovna něco uhradila, ale jsem tak trochu pověrčivý a věřím, že kdybychom se jednou nepojistili, tak by nás podle zákona schválnosti určitě nějaká choroba přepadla.

    Tentokrát jsem zamířil do pojišťovny, která mě zlákala nápisem ve výloze: „Nejlepší pojišťovna roku 2011“. Dobrý den, děláte cestovní pojištění, konkrétně pojištění léčebných výloh, ptám se pro jistotu předem. Mladý muž s jmenovkou začínající titulem inženýr přitakává. Sděluji mu podrobnosti svého požadavku, tedy počet osob, počet dní, cílovou zemi a ještě jednou opakuji, že mi jde pouze a výhradně o léčebné výlohy.

    První, co ho zajímá, je to, máme-li u jeho pojišťovny již nějakou pojistku uzavřenou. Nenapadá mě žádný jiný rozumný důvod, proč se na to ptá, než že nám chce dát v případě kladné odpovědi slevu. Pátrám v paměti a vzpomínám si, že mám úrazové pojištění. Hlásím rodné číslo a vida, počítač potvrzuje, že jsem klientem jeho firmy. Žena dopadá stejně a tak se těším, že ušetříme. Pan inženýr počítá a po chvíli hlásí výslednou sumu: tak by to bylo za pět set třicet korun. Mám pocit, že špatně slyším, neboť jsem si nachystal očekávaných sto šedesát. To myslíte vážně, říkám, když se mi vrátila řeč. No tak z toho něco odděláme, navrhuje pan inženýr dotčeně. Z čeho budeme co oddělávat, nechápu. No třeba pojištění zavazadel, říká. Pořád nerozumím. Proč bych si měl pojišťovat zavazadla? Jako aby mi je z auta během jízdy někdo neukradl? Po odstranění zavazadel se cena mění na 320. Po mém dalším nesouhlasu se domůžu toho, že je odstraněno i pojištění odpovědnosti za mnou způsobenou škodu. Ani si v té chvíli neuvědomuji, že takové pojištění je součástí již uzavřené povinné pojistky auta. Další cifra je 227 korun. No vidíte, jásám, ještě chvilku budeme odstraňovat a dostaneme se na těch mých sto šedesát. A taky jo. Po chvíli slyším sumu, kterou mám už od začátku nachystanou. Přestože jsme klienti pojišťovny, sleva není žádná.

    Následně mi pan inženýr předkládá drobným písmem popsaný papír formátu A4 a chce ho podepsat. Co to je, bouřím se, já nemám chuť ani čas tady číst nějaké romány. To je doklad, že jsem vám poskytl informace, říká ten dobrý muž. Nechci dělat potíže, a tak podepisuji. Kopii „informací pro klienta“ dostávám s sebou, stejně jako všeobecné podmínky, doklad o zaplacení a kartu klienta. Ta je však úplně prázdná. Čím se v případě potřeby budu prokazovat, když karta neobsahuje žádný údaj, ptám se. Místo odpovědi do ní ručně vypisuje moje jméno, číslo pojistky a datum platnosti. To napíše špatně, takže ho přepisuje, čímž se údaj stává prakticky nečitelným. Po zhruba půlhodinovém dohadování vše končí a mohu nejlepší pojišťovnu minulého roku opustit.

    Doma z dokladů zjišťuji, že jsem nejednal s inženýrem, jehož jméno bylo uvedeno na jmenovce, ale s někým úplně jiným a že jsem „informace pro klienta“ nemusel podepisovat ani přebírat. Proč jsem byl dotazován na stávající pojistky, když jsem jako stálý klient žádnou slevu nedostal, netuším. A tak mě napadá, je-li toto naše nejlepší pojišťovna, jak to asi chodí v těch ostatních? (jis)