Jen maličkost...

    Pátek deset patnáct, roh ulic Bratislavské a Příční, před policejní budovou, každému Brňanu známou. Postává tu a povídá si asi dvacítka občanů všech věkových kategorií. Běžný obraz známý i z  jiných ulic a nároží. Ve skupině jsou ženy, muži, reprezentanti všech věkových kategorií: babičky, dědečci, strýčci, otcové, mámy, děvčata, chlapci, děti větší i menší. Romové jsou družní a drží rodinu, oproti atomizaci příslušníků většinové společnosti to bývá považováno spíš za přednost. Blízkost policejní budovy neruší, nic špatného se neděje. Po chvíli projde kolem hloučku dvojice příslušníků městské policie. Zvolna kráčí dál, snad prozkoumat, kolika ze všude vůkol zaparkovaných aut možno zastrčit za stěrač pozvánku k pokutě. Zvláštní, že pozornost strážců zákona nezaujmou ti z hloučku, kteří jsou nepochybně žáky s povinností školní docházky. Neměli by ochránci řádu a pořádku zbystřit a položit otázku: „Chlapče, děvče, vy nemáte školu? Aha. A proč tam nejste? Mhm. Tak víte co, my vás tam doprovodíme.“ Taková maličkost, ovšem důsledně provozovaná, by prospěla možná víc, než množství odborných diskusních plén a velké multikulturální projekty. (jak)