„Pět minut“ před volbou

25.01.2013 15:10

    Již zítra bude jasno, kdo se stane v pořadí třetím prezidentem České republiky. Kandidáti jsou dva, šance na zvolení obou vyrovnané. Dle hlasu lidu, tedy ve výsledcích prvního kola přímé a svobodné volby, jsou oba z řady uchazečů těmi nejlepšími. Rozhlédneme-li se po politické scéně, z níž oba přicházejí, snad se bez ohledu na vlastní volbu shodneme, že se jedná o nejvýraznější osobnosti. Koho z dvojice si kdo v tajné volbě vybere je věcí občanské, politické i osobní orientace, vědomostí, rozumu, postojů, ale i emocí. Mnozí volí především emotivně, vedení sympatiemi, a je to v pořádku. Volme však raději těmi pozitivními! Příliš emocí, zejména negativních víc než samotné volbě škodí průběhu volební kampaně.

    Ani jeden z kandidátů dle mého soudu nepřestoupil hranice etiky, oba vystupovali racionálně, drželi se etikety, zachovali potřebný nadhled. Ostřejších střetů nebylo mnoho, za chyby se oba uměli omluvit, emoce nepřevážily nad věcnou argumentací.

    Brzy bude jasné, kdo zvítězí. Nepůjde však o vítězství dobra nad zlem či naopak, jak to někteří „cítí“. Půjde o volbu ze dvou rozdílných, osobností, nejvýraznějších z těch, které současná politická scéna nabídla.

    Jestliže emoce drželi pod kontrolou oba kandidáti, o části jejich příznivců to říci nelze. Překvapivé, že více se tak projevili ti kolem klidného, rozšafného Karla či Knížete, jak ho sami nazývají. Znát to bylo nejen na internetu, ale i na některých hostech debat. Vlastní emotivitě, často negativní podlehly některé z osobností světa umění, ale i vědy.

    Volba ze dvou kandidátů není rozhodování mezi bílým a černým. Každý z kandidátů má silné a slabé stránky, každý je jiný, v něčem si jsou dokonce i blízcí. Volíme toho, kdo je nám z daného výběru bližší. Předchozí hlavy státu měly také své klady a zápory. Každému se to líbit nebude, nelze však říci, že Havel byl andělem, Klaus ďáblem. U druhého navzdory nedávné amnestii, kterou „naštval“ národ téměř bez výjimky, i tomu, že nikdy nenašel schopnost připustit vlastní chyby. Možná bychom došli k výbornému prezidentu mixem silných stránek Havla s Klausovými. To nelze, jako to nepůjde při nynější volbě. Nelíbilo by se to taky havlovcům a po amnestii zbylým klausovcům.

    Pro budoucnost republiky není nebezpečím žádný z kandidátů, jako spíš přemíra negativních emocí evokujících tragické „kdo není s námi, je proti nám“. Čas ukáže, jak si budoucí prezident, ať ten či onen, poradí se svou rolí, jak bude umět potlačit vlastní slabiny, jak přispěje k většímu porozumění mezi občany a skupinami uvnitř jednoho národa.

    Příznivci obou kandidátů by se mohli zamyslet, zda se chtějí i do budoucna podobat krajní skupině fotbalových fandů. Novináři by mohli přemýšlet nad objektivitou svých referencí. Otázky vzbuzuje i vedení debat. Moderátoři měli náročnou práci, kterou vcelku dobře zvládli. Vypustit by se asi mělo až školometsky komické zkoušení kandidátů typu „kolik máme ve světě velvyslanectví“. Šoty z  archivu někdy zbytečně ukrádaly čas. O názorech kandidátů na nejpalčivější problémy dneška, i když není v jejich moci je řešit, jsme se moc nedozvěděli, zato marginálií vhodných spíše do společenského magazínu víc, než dost. Mohu-li hodnotit, oba kandidáti se svých rolí zhostili velmi dobře, Rezervy jsou na straně novinářů, koncepcí debat a moderování. Nejvíce látky k rozvažování mají všichni, kteří nezvládali vlastní emoční zaujetí a volili negativní emoce, které jak známo, neprospívají zdraví.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK