Sociální nebo asociální bydlení

05.04.2013 13:15

    Analytický materiál Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí s názvem „Návrh komplexního řešení sociálního bydlení“ operuje hojně s pojmem „bytová nouze“. Za osobu v bytové nouzi se u nás ze zákona „považuje fyzická osoba, pokud nemá možnost užívat žádné obydlí nebo užívá nevhodné obydlí nebo je ohrožena jeho ztrátou. Zároveň jsou její celkové sociální a majetkové poměry takové, že jí neumožňují překonat tuto nepříznivou situaci vlastním přičiněním."

    Nevěřím očím. Odborníci ministryně Müllerové a ministra Jankovského si pletou holínky s hodinkami. Ubytování pro bezdomovce mají za sociální bydlení. Sociální bydlení, o které se v minulých letech řádově rozrostl sever Vídně, se v Rakousku a jinde ve světě podobá tradičnímu družstevnímu bydlení, jak je známe i u nás. Sociálním bydlením rozhodně není vybydlený panelák nebo unimobuňkové zařízení staveniště, jež majitel pronajímá za „sociální dávky“ čili za nehorázně vysoké nájemné, neodpovídající nabízenému standardu.

    Ubikace pro sezonní a nepřihlášené dělníky nebo asociálně se chovající spoluobčany není a nemůže být sociálním bydlením, ale pouze zdrojem zisku pro zloděje, okrádající stát prostřednictvím osob v nouzi, jež si drží jako rukojmí. A stát slepě předpokládá, že tito novodobí otroci (holá rodná čísla) aktivně využívají existujících nástrojů sociální politiky v oblasti bydlení. Nikoli ve svůj, ale ve prospěch zmíněných zlodějů.

    Idea případného budování státem dotovaných a vlastněných „chudobinců“ je zcela lichá. Především v tom, že by ze sociální sítě dělala sociální bazén. Zvolíme-li nabízející se přirovnání k rekreačnímu zařízení, asociál hovící si nyní v houpací síti by si mohl napříště dosyta zaplavat ve vyhřívaném bazénu.

    Poměrně štědré evropské dotace pro nové členské země jsou přísně vázány na vlastní investice jejich příjemců. Nejedná se o rozhazování zlatých mincí rozmarným vašnostou, ale o pomoc aktivním. Snaživý, cíleně usilovný a hlavně sociálně se chovající občan s takovou případnou pomocí státu dosáhne na své sociální bydlení, kterého si pak váží, ošetřuje je a zvelebuje.

    A právě to je rozdíl mezi sociálním a asociálním bydlením.

JAROSLAV VOKUŠ