Tak na ptáčky spadla klec?

18.06.2013 09:15

    Ano spadla. Ale jen na velmi malou část jejich kusů, když naprostý počet dalších opeřenců s mnohem větším rozpětím křídel a chtíčem žravého zobu si poletuje dál.

    Avšak je dočasnou pravdou, že nikoli v bývalém poklidu, nýbrž v bedlivě nastraženém hledu, zdali síť tenat spravedlnosti se jim nevznáší nad hlavou?

    Že si některý z nich, tentokrát už na bidýlku v kleci olomouckého vazebního nápravného zařízení, skutečně odpočine v chládku nějakého odpočinkového ústavu, je na beton. Nelze nyní už jinak, protože něco na způsob zametání pod stůl by mohlo být pro samotné ovlivňovatele zkázonosné.

    Je řeč o skandálu, kterým se česká politická scéna – po kolikáté už – zase vyznamenala.

    Zaplať pánbůh za ten operativní počin příslušných složek, ale nezastírejme si skutečnost, že byly ulomeny pouze nadzemní stonky jednotlivých kusů plevele. Zbylá část je za dobu novodobé historie tohoto státu tak hluboko zapuštěna do hloubi země, že k její alespoň částečné likvidaci by byla potřebná celá práškovací peruť hloubkového postřiku.

    Co se mělo stát už kdysi, se alespoň v malém stalo nyní. Avšak i to je lepší než pár facek.

    Co s tím dál?

    Obávám se, že v reálu asi nic moc. Jistě, že se škatule budou hýbat, ale ti šikovnější nám ze scény nezmizí, a co nestihli polapení, stihnou právě tito. Lid se pobavil, ukázalo se, že stát má smysl pro pořádek, ale nyní začnou působit síly, které se domnívají, a udělají pro to hodně, že na druhé straně by se zase nemělo nic přehánět. Národu byla předhozena hra, což by mělo stačit, a o chléb se pro změnu postarají jiní.

    Co však nejde na rozum a je zároveň s podivem, kdo tomuto státu, potažmo jeho deseti miliónům obyvatel, vládl?

    Úřednická blondýna, která postavila do latě i hochy s generálskými prýmky! A kdyby jenom je!

    Byla to síla její osobnosti nebo měkkota všech okolo ní, byť s tvrdými výrazy v tvářích a moudrech v ústech včetně citu prstů zkušených kapsářů? Či se jednalo o nějakou jinou laskominu, jejíž mocí působila na naši hrdinou generalitu silou maršálské hvězdy?

    Ať to bylo, jak to bylo, zůstává výsledkem tragikomedie tohoto státu s produktem státního zadlužení minus dva biliony, kdy se „tam nahoře“ rozdávaly stotisícové platy měsíčně, a to v době, kdy loď s českou vlajkou na své zádi klesá ke dnu. Ách jó, malý český človíčku, jenž se sekneš v daňovém přiznání o korunu!

    A když byla řeč o komedii, tak bych si přál být u toho a vidět, jak se asi tvářili představitelé naší státní rady starších, když je, z jejich pohledu – takové ctihodné a nedostižné mudrce z magické Prahy – zatýkali venkovští chasníci z města tvarůžků!

    No chlapci a děvčico, takový je život, prostě jednou jsi nahoře a jednou dole, a mějte na paměti, že v Paříži sťala Komuna hlavu i samotnému králi!

    No nic, v příštích volbách, ať za měsíc nebo za rok, je o výsledku rozhodnuto již nyní. Vyšetřování skončilo, zapomeňme. Ale nezapomeňme na to, že ti příští vrcholoví politici v první fázi proklamovaných předsevzetích, za předpokladu, že se tento prohnilý systém nechá v dosavadním stavu, se nám promění v novodobé „Johanky z Nagy“ a jí podobných! A my drobný lid jen můžeme doufat, že snad i tito po právu skončí někdy na hranici. Nic jiného nám, poddanému lidu, totiž nezbývá.

JIŘÍ ŘEZÁČ z Větrníku