Židlochovický sen

10.07.2013 11:20

    Když vloni na radnici v Židlochovicích přemýšleli, jakou publikaci vytvořit a vydat k příležitosti 140. výročí povýšení městečka na město, těšil jsem se, že půjde o něco nového, zajímavého a že si počtu. Dnes, kdy knížka již existuje, si připadám jako zájemce o návštěvu nového supermarketu Český sen ve stejnojmenném filmu, neboť i v tomto případě jde o fikci.

    Výsledek promyšlené hry na novou knihu je efektně zabalen a prezentován tak, že se zájemci jen hrnou a publikaci kupují. Knížka sice nevyšla v žádném nakladatelství, byť se tváří velice oficiálně, ale je pěkně vázaná, jsou v ní černobílé i barevné fotografie a obrázky, má barevný přebal a velmi kvalitní grafiku a papír. Na první pohled tak jde o reprezentativní publikaci na vysoké úrovni. Má ale jednu vadu: nesmí se číst (což je u knihy vada dosti podstatná). Kdo se totiž do čtení pustí, záhy zjistí například to, že text napsal někdo jiný než uvedení autoři, že posledních třináct let historie města chybí nebo že většina textu již byla publikována. A kdyby se mě někdo zeptal, co jsem se v knížce dověděl nového, musel bych po pravdě přiznat, že nic.

    Jako čtenáři mně není jasné, co uvedení autoři vlastně vytvořili. Naprostá většina textu je totiž opsána (navíc často nepřesně nebo neúplně) ze starého materiálu, který vytvořil neznámý autor jako podklad pro zamýšlenou knížku Ozvěny věků a dní. Ta měla být vydána ke stému výročí povýšení Židlochovic na město v roce 1973. Měla mít několik kapitol a podílet se na ní měli kromě již zmíněného neznámého autora i expert na regionální historii Adolf Bunny Král nebo tehdejší předseda Městského národního výboru v Židlochovicích a jím pověření pracovníci. Text však dopsán nebyl a knížka nevyšla. Světlo světa spatřilo jen několik strojopisných kopií zmíněného podkladového materiálu. Mnohé části tohoto textu byly otištěny, například v městském zpravodaji. K tomu dochází i v posledních letech a pod opsaným textem vždy stojí „z kroniky Ozvěny věků a dní“. Když jsem se vloni zeptal redaktora tohoto periodika na jím zmiňovanou neexistující kroniku, odpověděl: „Autor publikace není znám. Jen se domnívám, že to byl bývalý kronikář Antonín Flodr. Příští rok by měla vyjít tiskem…“

    A tak se také stalo, knížka opravdu vyšla. Jméno Antonína Flodra však mezi autory, na rozdíl od jména pana redaktora, uvedeno není. Přitom zjevný rozdíl mezi textem z roku 1972 a současnou publikací je pouze v tom, že zatímco starý text končí rokem 1965, nový jde do roku 2000. Přídavek let 1966–2000 představuje v knize z celkového počtu 156 stran pouhých šest, přičemž většinu této plochy zaplňují fotografie, takže rozšíření původního textu je zanedbatelné.

    Mohla to být docela zajímavá knížka. Bohužel, její tvůrci použili starý a známý text, který obohatili jen pramálo. Opsali dokonce i název zamýšlené knížky, tvrdíce v předmluvě, že text žádný název nemá. Knížce chybí rejstřík a autoři fotografií nejsou (až na zanedbatelné výjimky) uvedeni ani tehdy, kdy uvedeni být mohli. A navíc se zdá, že tvůrci publikace nepovažovali za nutné provést korekturu, neboť je v ní značné množství překlepů i nepřesných a nepravdivých údajů. K nejtrapnějším chybám patří fotografie někdejšího šéfa židlochovického lesního závodu Borise Jandy, vydávaného za rakouského prezidenta Thomase Klestila. Záměr oslavit výročí města dobrou knihou se tak příliš nepovedl.  (jis)

 

Václava Havla jsem vyfotografoval v okamžiku, kdy ho vítá šéf židlochovického lesního závodu Boris Janda. V knížce je tento lesní muž v uniformě vydáván za rakouského prezidenta a autor snímku není uveden.

Vlevo dole: Původní text z roku 1972 (důkaz, že název je starý 41 let). – Vpravo: Pofidérní knížka je židlochovickou radnicí vyzdvihována do nebes.