Dva z jednoho města

(Dvě jména dva světy)

08.02.2014 13:40

    Před sedmdesáti pěti lety, 15. března 1939, vpochodovalo do Brna německé vojsko, den na to byl úředně ustaven Protektorát Čechy a Morava a byla vypálena velká židovská synagoga stávala tam, co je dnes volná plocha naproti obchodnímu domu Tesco pod nádražím. A další den si přijel město prohlédnout Adolf Hitler vítán několika tisíci brněnskými Němci. S březnem, s touto dobou a lety následujícími je spojeno i jméno, které by nemělo být zapomenuto: generál JUDr. Bohuslav Ečer.

    Kdo z těch, kteří cestují tramvají do Bystrce na konečnou s názvem Ečerova jej zná? Generál Ečer byl brněnský právník, v třicátém devátém náměstek primátora. Týden před mobilizací, 16. září 1938 odletěl do Londýna, kde měl několik přednášek, v nichž upozorňoval na nebezpečí Hitlerovy politiky. Vyslalo ho tam družstvo Včela, kteréžto byl činovníkem. Labour Party chtěla zorganizovat další turné, ale to přeťala československá mobilizace. JUDr. B. Ečer se vrátil do Brna. Mnichov přišel 29. září 1938. V Anglii panovala euforie nad záchranou světového míru. Dnes už se moc neví, že brněnská radnice tehdy toliko cizojazyčně vypracovala obsáhlou zprávu obsahující na dva tisíce grafů, tabulek a konkrétních údajů, kterou chtěla upozornit britskou vládu, že mnichovská dohoda obsahuje i závazek, že okleštěná republika bude schopna samostatného hospodářského a politického života – a tato zpráva dokazovala, že okleštěné území tak schopno žít není a že tedy došlo k porušení dohody. Ečer zprávu vskutku odvezl do Londýna. Ale než se mohlo cokoli stát přišel 15. březen 1939 a do ČSR vtrhla německá vojka, o den později byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. JUDr. Ečer odjel z republiky 4. dubna 1939 s manželkou a dcerami přes Prahu do Záhřebu. Začalo jeho působení v exilu, kterému dominoval souboj o právní charakteristiku válečných zločinů – druhá světová válka totiž měla zcela jiný ráz nežli všechny dosavadní, včetně té první. Neválčily proti sobě jen armády a vojka, ale došlo k záměrnému vyhlazování civilního obyvatelstva – a šlo o to, toto jednání pojmenovat a zahrnout je jako zločin postižitelný v rámci mezinárodního trestního práva, a nejen toto jednání, ale i přípravu a zahájení takovéto války. I díky JUDr. Ečerovi takovéto pojetí zvítězilo, a proto mohlo být zahájeno i stíhání válečných zločinů a soudní přelíčení v Norimberku, kde JUDr. B. Ečer zastupoval československou vládu jako mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr. Vyslýchal mj. i K. H. Franka – ale to všechno si raději přečtěte v jeho knížce Jak jsem je stíhal. Po válce byl jmenován profesorem mezinárodního práva na brněnské univerzitě, ale záhy došlo k vykonstruovanému procesu s Ečerovým blízkým přítelem JUDr. Josefem Babákem. Ečer spolu se Zdeňkem Fierlingerem a poslancem MUDr. F. Bláhou dosáhli na prezidentu Antonínu Zápotockém změnu trestu smrti v doživotí. Vykonstruované procesy s JUDr. J. Babákem nebo s JUDr. Miladou Horákovou, na jejíž obranu vystoupil, nebo zájem StB o něj v době přípravy procesu s brněnskými členy sociální demokracie, to všechno patrně přispělo k jeho náhlému skonu. Dne 13. března 1954 byl Bohuslav Ečer přivezen na interní kliniku Fakultní zemské nemocnice, kde po několika hodinách zemřel. Příčinou byl infarkt. Jeho smrt provázelo mnoho spekulací – sebevražda, nebo pomsta SS, nebo zájem StB. Opakovaná pitva však potvrdila správnost první lékařské zprávy. Den po jeho skonu ho přišla zatknout StB... Manželka Ludmila se na čas ukryla v psychiatrické léčebně, ale dcery i zeťové byli vyslýcháni. Nakonec byla odsouzena dcera Jarmila k trestu odnětí svobody na 12 let. Propustili ji na amnestii roku 1960, konstatuje Naďa Trenčanská ve své studii o JUDr. Ečerovi, z níž, krom jiných, zde čerpám. A dodává: podle mého názoru znamenalo její odsouzení pomstu režimu alespoň na Ečerově rodině, když už on nemohl být pronásledován...

    A zapomenuto by nemělo být ani jméno mjr. Bedřich Pokorný – kdo to byl? Narodil se v Brně 6. března 1904. Za prvorepublikového mládí se pohyboval v uměleckých kruzích, byl pokladníkem v brněnském Devětsilu. Stal se vojákem z povolání. Ve svých materiálech se pyšnil protifašistickým odbojem. Ti, kteří v padesátých letech svědčili proti němu, však tvrdili, že si všechno vymýšlel, nebo dokonce, že byl konfidentem gestapa. Ani to ani ono se nikdy nevysvětlilo. Je ale dosvědčeno, že ho, jako důstojníka, v posledních dnech války odbojáři vyzývali, aby vstoupil do otevřeného boje proti Němcům. Pokorný se ukryl do cacovického tunelu, odkud vyšel hned po odchodu Němců a prohlásil se za předsedu národního výboru, okamžitě vstoupil do KSČ a jednou z prvních jeho akcí bylo organizování divokého odsunu Němců. Pak se stal velitelem SNB v Brně a na Moravě. Následovala kariéra jako zpravodajského důstojníka, a na jejím vrcholu organizátora a velitele táborů nucených prací, které měly s konečnou platností skoncovat s buržoazií. Potom přišel strmý pád – stal se obětí svých soudruhů v politických procesech se Slánským a spol. – aby po několika letech byl rehabilitován. Znovu se zapojuje do politického dění – které končí 31. března 1968 dobrovolným odchodem ze života – v dopisech a článcích, které zanechal je totiž přesvědčen, že komunistická strana s Pražským jarem tentokrát definitivně přijde o svou moc „nepřijde-li silný impuls zvenčí,“ píše. Mjr. Pokorný naň malověrně nepočkal... Ale o jeho morálním profilu si udělejme obrázek z popisu života, který po svém propuštění z vězení zasílá Rudolfu Barákovi se žádostí o pomoc. Vážený soudruhu, píše,... již v srpnu 1945 jsem odhalil býv. gen. tajemníka nár. soc. strany v Praze Krajinu jako spolupracovníka K. H. Franka a pražského gestapa (Pokorný Franka vyslýchal a protože Frank Krajinu jako donašeče neoznačil, zfalšoval Pokorný Frankovu výpověď – byl z toho tehdy ještě malér, ale komunisté jej ustáli). Odhalil jsem v únorových dnech v ústředí nár. soc. strany v Praze Krajinovu vyzvědačskou kancelář a rozhodujícím způsobem jsem přispěl k odhalení výzvědné kanceláře Majera a Vilíma v ústředí soc. dem. strany v Praze... Dosáhl jsem souhlasu pres. Beneše ke stíhání a odsouzení A. Bati jako válečného zločince a prohlášení všeho majetku fy Baťa za propadlý státu. V únoru… jsem odhalil přípravy nár. soc. strany k ozbrojenému puči. Po únoru 48 jsem vedl 18 polit. procesů proti nár. soc. a jejich pomahačům... Přispěl jsem k odhalení 147 vyzvědačů a rozvratníků i k odhalení další velké skupiny vyzvědačů kolem býv. nár. soc. poslankyně Horákové, přispěl jsem k zachránění tzv. Štěchovického archivu (aby všechny důležité a kompromitujíc materiály přesunul do archivů KSČ)... po únoru jsem se stal terčem štvanic naší zrádné emigrace a zahraničních rozhlasových stanic... atd. Pokornému pak strana dala jednorázový příspěvek 10 000 korun a v roce 1956 na základě amnestie prominula i zbytek trestu.

LADISLAV VENCÁLEK