Bradla o nestejné výšce žerdi aneb I jazyk má svou logiku

    Zcela nedávno se v jednom novinovém článku objevily věty: „V městě Telč stojí věž.“ A o kousek dál: „Nápis na zvonu Marie … po česku praví: …“ (Vynechané části věty jsou pro naši věc nepodstatné.) „Město Telč“ a „zvon Marie“ – pod jakým písmenem bychom je asi hledali v encyklopedii? Těžko asi pod M; Telč určitě pod T a zvon Marie spíš pod Z (i když tam bychom sotva našli), protože pod heslem „Marie“ najdeme něco jiného než zvon.

    Jinými slovy: který z dvojice výrazů tvořících ony dva pojmy je důležitější? V prvním z pojmů je to Telč, ve druhém zase zvon. Takže spojení na zvonu Marie je v pořádku. Ale proč píšeme i říkáme v městě Telč, jako by slovo Telč byl shodný přívlastek podstatného jména město, když ve skutečnosti je to naopak? A proč diskriminujeme důležitější z obou jmen tím, že je neskloňujeme? Kdo z nás by (automaticky, bez přemýšlení) řekl: Jdu do města Brno? I městské úřady mají název Magistrát města Brna, Magistrát hlavního města Prahy; zde nadřazenost jednoho slova nad druhým navozuje i velké písmeno: podřízené město je psáno s malým m. Ovšem v případě, že město přiřazujeme k víceslovnému názvu, často tento název ponecháváme v 1. pádě, viz oficiální název Magistrát města Hradec Králové. Ale u jednoslovných shodných přívlastků vůbec neváháme: mluvit s bratrem Janem o králi Jiřím a jeho synu Hynkovi. Představte si, že bychom ve všech třech případech postupovali podle vzoru v městě Telč a ponechali vlastní jména v 1. pádě! Tak to ostatně – v obráceném gardu – dělají ti, kdo v případě cizích jmen ponechávají v řeči křestní jméno v 1. pádě: číst Jules Verna, poslouchat Louis Armstronga.

    Používejme raději spojení ve městě Telči než v městě Telč; vyhovuje to líp melodii věty. A zrovna tak by např. chloubě našeho města víc slušel podnázev festival zábavy pod hrady Špilberkem (místo Špilberk) a Veveří.

    Proč cvičit na bradlech o nestejné výšce žerdi, když na obou žerdích nastavených shodně je to přirozenější?

MICHAL ŽÁK