Heršpičtí štramáci

02.07.2013 16:50

    Pokud se nepletu, máme v Jihomoravském kraji troje Heršpice: jedny nedaleko Slavkova a dvoje na jihu Brna, a to Horní a Dolní. Oboje leží hned vedle sebe, přičemž ty první na přece jen „hornějším“ toku Svratky. Hroby nalezené u železniční trati dokládají slovanský původ zdejší osady, znění jejího názvu zase evokuje němčinu. Historický propletenec není lehké rozplést, ale dá se to udělat. Původní české Jeršice (z Jarošovice – ves lidí Jarošových) obsadili ve 13. století němečtí kolonisté, takže poněmčení názvu na Gerspitz bylo nabíledni. Ve středověku tu měli své dvory brněnští měšťané, samozřejmě hlavně bohatí Němci. Český živel se tu začal vzmáhat až za průmyslové revoluce, kdy rostoucí potřeby továren naplňovali chudí Češi. Nicméně příznačné bylo, že když za Marie Terezie (1742) celé brněnské okolí odmítlo robotovat, vrchnost vydala varovné nařízení a to bylo všude publikováno v češtině, jen do Komárova a obou Heršpic šlo německy. A i když česko-německý zápas se dál vyvíjel a posléze skončil známým způsobem, poněmčený název všem Heršpicím zůstal.

    Železniční trať na Břeclav rozpůlila Horní Heršpice na západní (znovu horní) a východní (dolní) část. „Dolním“ Horním Heršpicím vévodí (kromě kostela, samozřejmě) známá restaurace U Dupala a vedle ní malý plácek, kde kdysi stávala kaplička. Na jejím místě je nyní křížek, vedle je zastávka autobusu a za ní parčík. A to vše představuje žhavé centrum osobité sousedské komunity zvané Republika Heršpice či Heršpická sekce. To je (slovy Alexandra Gottvalda, jednoho z jejích exponentů) „skupina místních lidí, co občas udělají nějakou akci (scénku, večírek, výlet, referát), která zpravidla bývá bláznivým způsobem spojena s tématem takzvané Republiky Heršpice. V devadesátých letech jsme toho dělali docela hodně, teď už je to méně často. Asi proto, že jsme starší, chudší a línější. Faktem je, že většina akcí nakonec skončí v naší nebo jiné hospodě, což ale nemusí být na škodu. Loni a letos jsme tam udělali několik akcí, některé docela vydařené.“ K těm vydařeným patří např. několik ročníků pětietapového cyklistického závodu Heršpl – Holštejn; mívá start u symbolu heršpické státnosti – hrušně na konci Perunovy ulice – a po pěti etapách končí v Holštejně, obci s pozoruhodnou zříceninou kdysi mohutného hradu v Moravském krasu. Boduje se nejen dosažený čas, ale i umělecký dojem (poezie, zpěv, scénky, zajímavé oblečení či jeho odkládání, případně jiné vtipné nápady). Vítěz závodu pak obdrží putovní Heršpickou urnu. Mimochodem, onen „symbol heršpické státnosti“ vešel i do znaku této svérázné republiky; ten je kulatý, uprostřed má štít se zobrazením hrušně s padajícími hruškami, nahoře velký nápis Republika Heršpice a dole menším písmem Non plus ultra (Nic nad to). Opravdu nepřekonatelné…

    Zatím poslední akcí heršpických republikánů byl koncem června křest jedenáctistupňového oficiálního republikového piva Heršpický štramák. Proběhl samozřejmě v restauraci U Dupala (pro niž nynější majitel razí nový název Parlament, leč překonat tradici jde ztuha). A název byl zvolen opravdu dobře (což ovšem nepřekvapuje) a příhodně: štramák, jinými slovy fešák, zdatný člověk, je výraz vzniklý z německého stramm, tj. rázný, řízný, švarný, statný atp. Takže nebylo zanedbáno to trochu pokřivené místní česko-německé dědictví. A cožpak ti místní potomci někdejších rebelantů, spoutaní navzájem sousedskými, přátelskými a jinými vztahy, nejsou štramáci?

MICHAL ŽÁK