Josef Mynář žije 30 let s transplantovanými játry

29.01.2013 14:30

    Na letošního 2. února připadá už 30. výročí první transplantace jater v Československu. Připomínám to i proto, že jsem před třemi desetiletími byl autorem první zprávy o této události. Vydala ji Čs. tisková kancelář a dostalo se jí široké publicity i zahraničními agenturami. Transplantaci podstoupil na II. chirurgické klinice nynější Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Josef Mynář z Tišnova, trpící tehdy nevyléčitelnou jaterní chorobou. Byla úspěšná.

    S Josefem Mynářem se setkám 7. února v kongresovém sále brněnského hotelu Voroněž na slavnostní konferenci „30 let transplantací jater v Brně“. Pořádají ji Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno, Česká transplantační společnost a Spolek českých lékařů Brno, od nichž jsem obdržel pozvánku. Rád dodávám, že jsem získal rovněž tuto informaci: do konce roku 2012 se uskutečnilo v Brně už celkem 451 transplantací jater.

    Tyto transplantace patří k nejsložitějším chirurgickým výkonům. Na tu první se klinika pod vedením prof. MUDr. Vladimíra Kořístka, DrSc., připravovala několik let, přičemž z dnešního pohledu měla k dispozici jen velmi skromné přístrojové vybavení. „Operace však proběhla nad očekávání rychle a dobře“, svěřil mi tenkrát prof. MUDr. Jan Černý, DrSc., člen týmu, který ji uskutečnil. Začátkem roku 1996, 31. ledna, mi už jako ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně, přiznal, že v následujících letech po té první úspěšné se transplantace jater rozbíhaly jen velmi pomalu, neboť chyběly především finanční prostředky, které by uhradily cenu těchto vysoce náročných operací. „Teprve v posledních třech letech dochází k významnému rozvoji transplantací jater, a to jak v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně – bylo jich 30 v letech 1992 až 1995 – tak v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, který zahájil program transplantací jater v roce 1995, kdy jich zvládl třináct“, uvedl dále v dopisu. Posteskl si, že „ani tyto zvyšující se počty nejsou dostačující, neboť odhadovaná potřeba byla asi 10 transplantací jater na milion obyvatel, tedy asi 100 transplantací jater pro celou republiku ročně.

    Díky lepší technice a menšímu množství pooperačních komplikací se transplantační program stále rozvíjí. O aktuální situaci podá obraz odborný program chystané slavnostní konference. Odborníci připravili referáty o historii transplantací v Brně, o výsledcích transplantací v Brně, o indikaci k transplantaci jater a zařazování na čekací listinu, vývoji imunosupresivní léčby po transplantaci, imunosupresi u příjemců jater dnes a zítra, o dárcovské problematice u transplantací jater. Dalšími okruhy odborného programu jsou chirurgické techniky kombinovaných transplantací a chirurgické techniky v době nedostatku dárců, možnosti intervenční radiologie při řešení některých komplikací při ortotopické transplantaci jater, biliární komplikace v biopsiích jater časně po transplantaci, transplantace jater u virových hepatitid i u tumorů a alkoholických hepatitid a kazuistická sdělení o reakci štěpu proti hostiteli.O transplantacích jater v Evropě promluví prof. Gabriela A. Berlakovichová z Vídně.

    Vracím se k Josefu Mynářovi. Byl posunovačem v tišnovské železniční stanici a po transplantaci se v červenci 1986 vrátil do zaměstnání. Do jara 1996 pracoval na nádraží jako staniční dělník. V invalidním důchodu vydržel jen do října 1997, kdy nastoupil do práce jako strážný v Drásově a potom také opravoval dřevěné palety v Tišnově. Zůstal stále aktivní v mysliveckém sdružení. I v mrazivých dnech chodíval s borderteriérem Dagem do honitby přikrmovat srnčí zvěř, zajíce a bažanty. Prostě – činorodý stále. Vzpomínám, jak jsme ho s fotoreportérem PhDr. Vítem Korčákem chtěli navštívit před Vánocemi v roce 1983, prvními po transplantaci, v představě, že ho zastihneme doma v papučích a že bude nanejvýš s manželkou péci cukroví nebo strojit stromeček. Byli jsme však zklamáni a hlavně překvapeni, že jsme ho doma nezastihli. Odjel totiž autem do jižních Čech pro kapra. Na sklonku devadesátých let si při jedné vycházce do lesa zlomil holenní kost na pravé noze. S dolní končetinou v sádře, obalené igelitem, se pak zúčastnil honu.

BOHUMIL HLAVÁČEK