Jiří Mládek zcela propadl kouzlu děrovaných ocelových plíšků

Merkur – legendární stavebnice

13.11.2013 10:45

    Kdo by neznal stavebnici Merkur… Pokud si dobře vzpomínám, v dobách mého mládí po ní toužili nejen malí caparti, ale i jejich rodiče, především tatínkové. Merkur je jeden z mála českých výrobků, které se úspěšně prodávají už od poloviny dvacátých let minulého století. Stavebnici vymyslel a zkonstruoval v roce 1904 Jaroslav Vancl v Benátkách nad Jizerou. O osmnáct let později si ji nechal patentovat po celém světě.

    Merkur se poprvé dostal do výroby v roce 1925 a od té doby začal dobývat celý svět. Lze z něho sestavovat nejrůznější modely – silniční i kolejová vozidla, jeřáby, domy, mosty, železniční tratě a spoustu dalších konstrukcí. Základem stavebnice jsou pásky a profily různých tvarů a délek z ocelového plechu, se sítí předvrtaných otvorů vzdálených od sebe přesně jeden centimetr. Dílky se spojují šroubky a matičkami. V některých sadách najdeme i kladky, buldozerové pásy či elektromotorky. Ale teď už vlastně opakuji to, co všichni velmi dobře známe.

    Dovolte menší odbočení. Rád bych vám někoho představil. Je mu 67 let, bydlí v obci Kyškovice u Roudnice nad Labem a jmenuje se Jiří Mládek. Jako čtyřletý dostal darem malou stavebnici Junior TRIX, která jej doslova okouzlila a – jak sám říká – technicky zasáhla na celý život. Po vyučení soustružníkem kovů vystudoval strojní průmyslovku a Strojírenský institut v Praze. Dlouhá léta pracoval v nástrojárně, později ve strojní a stavební údržbě ČKD, po roce 1990 podnikal ve stavebnictví.

    Chvíli jsme si spolu povídali na vernisáži výstavy MERKUR – LEGENDÁRNÍ STAVEBNICE, která byla v minulých dnech zpřístupněna v Technickém muzeu v Brně. „Tyto děrované plíšky jsou pro mne neuvěřitelnou fascinací. Merkur mi rodiče bohužel koupit nemohli, hrál jsem si s ním jen u kamaráda v domě. Ale z té doby mi zůstalo vnitřní dětské rozhodnutí, že až budu velký, koupím si ty největší Merkury a postavím něco obrovského,“ říká. A to také splnil…

    Svému koníčku se věnuje od roku 1975, v posledních osmi letech mu zcela propadl. Zajímá se o historii těchto a podobných hraček v naší republice i ve světě. Spolupracuje s Městským muzeem v Polici nad Metují, s Podřipským muzeem v Roudnici nad Labem, s muzeem KRNAP v Jilemnici a s Muzeem hraček v Benátkách nad Jizerou. Jeho darované exponáty vystavuje i Spielzeugmuseum v německém Norimberku.

    Jiří Mládek se nemůže smířit s tím, že Merkur je občas označován – díky nepravdivým informacím na internetu či v jiných médiích – za napodobeninu stavebnice Märklin. Mimochodem, tu Němci okopírovali v roce 1914 od Britů (už 23 let se nevyrábí). „Tyto mýty a fámy pramení z neznalosti a nedostatku národní hrdosti. Znám se s celou rodinou potomků geniálního Jaroslava Vancla, tvůrce stavebnice Merkur, a také s rodinou syna Ladislava Veselého, výrobce stavebnice Edison. Na pražské výstavě se mi přihlásili rovněž potomci jedné větve firmy bratří Vašků, kteří od roku 1935 vyráběli stavebnici Vašek, což byla opravdu volná napodobenina Märklinu. Hovořil jsem s množstvím pamětníků, kteří většinu mých poznatků potvrdili a rozšířili,“ vysvětluje Jiří Mládek.

    Merkur je svou jednoduchostí, minimální četností součástek a tvarově prostorovou propracovaností naprosto nedostižitelný fenomén. Je jedinou stavebnicí na světě, která se vyrábí v původní koncepci nepřetržitě téměř 90 let na stejném místě – v prostorách malé továrny v Polici nad Metují. Společnost byla po roce 1989 zprivatizována a po čtyřech letech zbankrotovala. Později ji odkoupil Ing. Jaromír Kříž, během tří let obnovil výrobu a českou hračku zachránil.

    Díky své dostupnosti a variabilitě byla stavebnice Merkur využita i ve výzkumu. Například profesor Otto Wichterle ji použil pro konstrukci prvního pokusného přístroje na výrobu kontaktních čoček. V době nástupu osobních počítačů sloužila i k amatérské výrobě jednoduchých grafických výstupních zařízení, tzv. plotterů.

    V této souvislosti člověka napadne ještě jedna otázka. Do roku 1990 patřily naše děti – díky technické výchově ve školách – k nejšikovnějším na světě. Obsazovaly přední místa v nejrůznějších soutěžích či olympiádách. Technická výchova (třeba i to, čemu jsme v základní škole říkali „dílny“ a „pozemky“) zmizela ze školních osnov. Postupně ji nahradila „virtuální počítačová realita“. Kvalitních technických pracovníků – od učňů až po vysokoškoláky – je jako šafránu. S dovolením, trochu odbočím. Minulý týden se v médiích objevila zpráva, že do škol se vrátí branná výchova. Ta rovněž zmizela po roce 1990 ze školních osnov. Snad se tedy na ministerstvu školství vzpamatují a pokusí se vzkřísit i technickou výchovu...

    Jiří Mládek píše knihu o stavebnicích Merkur, už delší čas shromažďuje potřebné podklady. V podkroví svého domku u Roudnice nad Labem staví model Ocelového města dle fantazie spisovatele Julese Verna. Svou velikostí bychom ho mohli srovnat s Třebechovickým betlémem, snad jen s tím rozdílem, že místo figurek a domečků zde budou nejrůznější vynálezy a technická monstra z přelomu 19. a 20. století. Model bude dlouhý sedm metrů, hmotnost lze odhadnout na 800 kilogramů. Jeho podstatnou část vystavuje už nyní Městské muzeum v Polici nad Metují. V roce 2006 byla Mládkova sbírka 521 modelů oceněna Certifikátem Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově. „Co se nevejde do muzejních vitrín, nyní vpisuji do knihy o fenoménu děrovaných plíšků, kde s převahou obrázků popisuji, jak to vlastně kdysi bylo, a jak je tomu nyní díky současnému majiteli továrničky na tyto stavebnice Ing. Jaromíru Křížovi z Police nad Metují,“ dodává Jiří Mládek v závěru našeho společného povídání.

    Na vernisáž výstavy v Technickém muzeu v Brně zavítal i Michal Jurečka z Agentury Dobrý den v Pelhřimově. Přijel osvědčit a potvrdit, že 5,65 metru vysoká kopie televizního vysílače Kojál, postavená z jednotlivých dílků stavebnice Merkur, je nejvyšší svého druhu v České republice. Ivančický viadukt, ruské kolo, stejně jako vysílač Kojál a mnoho dalších zajímavých exponátů bude v brněnském Technickém muzeu k vidění až do 9. února 2014. Poděkování patří pracovníkům muzea Petru Smolovi, Zdeňku Raušovi a všem ostatním, kteří spolu s Jiřím Mládkem výstavu připravili.

    Přijďte se podívat, jak to vypadá, když koníček přeroste v obrovského nezkrotného koně. Přijďte si spolu s dětmi připomenout své mládí. Určitě nebudete litovat…

JAROSLAV BOBEK

 

Fotografie z vernisáže výstavy Merkur – legendární stavebnice. Na pravém snímku nahoře je Jiří Mládek u modelu ruského kola.

Foto: Jan Martof