Metanolová aféra aneb Koňská opera

08.01.2013 09:42

    Metanolová aféra se nás drží již více než tři měsíce jako klíště a napříč frontálnímu útoku zainteresovaných orgánů ne a ne ji setřást z hrušky dolů. Nedivme se. Jestliže necháme obilní lány zaplevelit prakticky čtvrt století, tak soudnému člověku by mělo být zřejmé, že za pár dnů je nepřetvoříme v úrodné plochy. Co je platné, že do hořícího baráku bude stříkat celá armáda hasičských oddílů i za pomoci dobrovolných svazáků, když se začne hasit ve stadiu, kdy na ohořelé zdi se už hroutí zbytky stropních trámů? Tím nejužitečnějším hasičem bývá v tomto případě důkladná prevence. To platí o zdravotnictví a mnohých dalších oborech.

    Nejinak tomu bylo a je v případě metylalkoholu. Záležitost, o jejímž pozadí si cvrlikají vrabci na střeše, není nijakým nóvem. Celá alkoholová aféra nevznikla před několika zmíněnými týdny, ale pěkně kvasila celou novou tzv. demokratickou dobou. Ovšem „metanolovalo“ se s rozumem, a pokud to někdo „přepísk“, tak umřel jeden tam a po čase druhý támhle. Prostě přirozené oběti, které se tak moc neberou do oficiální úvahy.

    Ale když přišel metanolový podzim roku 2012, bylo po srandě. Ne, že ony oběti by až tak někomu vadily, ale padl stín na uměle utvořenou představu "vyspělého právního státu", kde se najednou umírá hromadně na chlast. Spíše než hygienický problém to byla politická aféra, tedy abych byl přesný – vlastně ostuda, která Česku udělala patřičné renomé za tuzemskými humny.

    Jinými slovy, král byl nahý a vznikl problém, jak to co nejúčinněji zakamuflovat?

    Jaký nápad kontrolních institucí byl ten optimální? Pohrozit výrobnímu a prodejnímu sektoru silou kontrolní masy. Prostě ukázat alespoň pohyb. Znalým věci bylo jasné, že jednonohý se bude snažit chytit jelena.

    Mafie je vždy hbitá a má perfektně propracovaný systém, na který ten státní nedokáže dosáhnout. Vyplývá tak ostatně z řeči bývalého policejního důstojníka, který se takovou činností zabýval. Ve zkratce uvedu příklad. Ráno přijde osoba A, pracuje sama. Nikoho nezná, a kromě bosů, nezná nikdo ji. Ta udělá část potřebného úkonu. Pak přijde osoba B. Ta se s osobou A nepotká. A tak to pokračuje přes osoby C, D, E atd., až do konečné výroby, pokračující distribucí až po deelery. Nikdo nezná nikoho, nepadají žádná jména, obličeje jsou inkognito. Pokud se podaří někoho zadržet, tak jsou to spíše mřenky v síti. Kdyby tento rybí potěr chtěl i vypovídat, tak de facto nemá co, protože nic neví a nikoho nezná.

    To se opravdu těžko pak kdo chytá. Ve vzniklé situaci je potřebné vyvinout alespoň pohyb.

    A ten vskutku nastal. A jaký! Zmobilizovalo se vše, co bylo po ruce, od ředitele po posledního úředníka, kdy snad povolávací rozkaz dostaly i uklízečky. Šmejdilo se všude možně i nemožně. Člověk je jak voda, která mívá ve zvyku téci cestou nejmenšího odporu. Jak bylo v těchto dnech patrno, stejným projevem se vyznačoval i mnohý kontrolní úředník, kdy si jeden za směr svého útoku vybral malou cukrárnu. Šťáry probíhaly o sobotách i nedělích, k velké libosti a nadšení samých kontrolorů, jak prozrazovaly jejich příjemné obličeje. Jenomže se v chvatu zapomnělo na to, že kontrolor by měl být proškolený alespoň v základní rovnici, že když na jedné straně řešení se nachází jedna a jedna, že by na druhé straně měl vyjít počet o hodnotě dvou.

    A tato základní podstata logiky u některých odborníků vytažených od stolů totálně absentovala! Byl jsem osobně svědkem úsilí jednoho kontrolního činitele mužského pohlaví, který v urputné snaze ozdobit se skalpem nastalého problému si vybral malou cukrárnu. Jeho logika úvahy mu zřejmě velela, že v tomto dětském restauračním zařízení se tvrdého alkoholu vypijí celé sudy, a tak tedy hurá tam! Ve snaze najít za každou cenu třeba jen něco, dělal to, co je příhodně vystiženo slovem dusno. Chudák majitelka, která musela kvůli kontrolnímu diletantovi opustit rozdělanou práci a nechat působit, co v praxi znamená hrnečku vař!, a kontrolovat ona jeho, aby ve své nezastupitelné důležitosti nezpůsobil škodu svým přehrabáváním se v nepatřičných věcech, kde plnil důsledně příslovečnou roli slona v porcelánu. A pak to našel! Neokolkované Cinzano! Ve své podstatě lihuprostá „Kolalokova limonáda“, jak by řekl Limonádový Joe, a v odborném znění řečeno, aromatizované víno o obsahu alkoholu 14,4 procenta! Lepší renomé kontrolním orgánům, a zároveň i sobě, svým výrokem, že na Cinzanu chybí kolek, už ani víc udělat nemohl! Přísedící cukrárenské publikum, proškolené rozhlasovým a televizním odposlechem, již bylo znalé toho, že nápoj o obsahu alkoholu do výše 20 procent kolek nepotřebuje a tento poznatek mu napovídalo jak neznalému žáčkovi před tabulí spolužáci z lavic. To mu řekla i majitelka, jejíž kynoucí těsto se už dávno přelévalo nejen přes hranu hrnce, ale i její trpělivosti s kontrolním nemotorou.

    Ale úředník se nehodlal v situaci, která byla z jeho předvedeného výkonu na vhození ručníku do ringu, v žádném případě vzdát a začal prostřednictvím nějakého přítele na telefonu zjišťovat, zdali jedna a jedna jsou dvě.

    Když mu byla tato matematická náročnost potvrzena, spakoval si svoje saky, paky přivzal rovněž s sebou.

    Hlavní hrdina děje, zpráskaný jako pistolník Grimpo po střeleckém výprasku prostřednictvím Smith a Wessonů od Limonádového Joe, když si ještě před tím zchladil zlost nad svou neomaleností na jakémsi kovbojíčkovi muší váhy, uštědřením úderu do jeho nosu, mizel ze scény. Asi si říkal, že se s ním vrátí i zákon, který si pro tentokrát už naštuduje. No budiž, jinak by se dočkal komického obrazu, který v oné malebné cukrárně svou hloupostí sám namaloval. Doprovodným dějem obrazového pozadí námětu bylo smějící se obecenstvo, včetně kojící maminky, které třesem bránice poskakoval její mlékem naplněný prs v bezzubé pusince novorozence tak, že ten v příjemném pocitu způsobeném třesem své mámy se počal smát rovněž.

    Ale konec kočkování!

    Je více než evidentní, že metanolová praxe je podsvětím prováděna mnohé roky. Tím, že nebyla ve svém zárodku odhalena, spadá na vrub těch, kteří její likvidaci mají v popisu své práce.

    A nyní mohou následovat tázací věty, proč, kdy, kde, jak či za kolik? Všeobecnou odpověď na dotazy si lze s každodenní velkou korupční praxí v tomto státě, s přibližnou přesností dosadit.

    Kde je jakákoli lidská činnost, tam musí být i patřičná kontrola. Bylo, je a bude. A rovněž vím, že na to máme i odborně zdatné kontrolory, z nichž mnozí znají používat i rozum. Ale i za cenu spěchu, který jsme si mohli ušetřit, kdyby v pravidelném rytmu vše fungovalo tak, jak by mělo, nemá smysl posílat do akce neznalý personál, jak se v případě hurá akce á la metanol v některých případech i stalo. A když už jsem si pro dokumentární výrazy vybral scény asi z nejlepší české filmové parodie všech dob, tak ještě nepadla zmínka o kontrolních Tornádech Lou potažmo arizonských pěnic, které dostaly široký operační prostor ke svému vyřádění se.

    A to se nemuselo jednat ani o ryzí Trigger Whisky Saloony, kde určitě narazí na odpor, ale v těch, kde se vyskytuje spíše mírumilovný personál, kde kontrolnímu orgánu stoupne odvaha.

    Tak takováto komická situace nastala, když v kauze metylalkoholu začalo téct do kontrolní obuvi.

    Tedy pokud se bude hasit až už vše lehlo na popel, tak vždy zůstane přítomnost takových obrázků, jak bylo uvedeno v horní části článku. To nejenom že nepřinese žádný užitek, ale zbourá i poctivou a účelnou snahu  kvalifikovaných a odborně zdatných kontrolorů.

    Nechceme-li, aby se podobná situace opakovala, tak nebude v dané věci moudrým počinem stavět tuto náročnou stavbu od střechy a pak přemýšlet, jakým vhodným způsobem ji podepřít. Protože každý závod začíná startem, kdy si v jeho průběhu dobří účastníci kontrolují pozici, z které je možná ovlivňovat cílové umístění. Nikoli však, že si necháme utéct závodní pole o dvě tři kola a pak v závěrečné rovince zaspurtujeme – v teatrální scénce, kolik ještě máme sil – v komickém a tedy i beznadějném spurtu.

JIŘÍ ŘEZÁČ z Větrníku