Všichni proti všem i proti sobě

01.06.2013 16:35

    Není to dávno, kdy jsem se na tiskovce v brněnské zoo dozvěděl potěšitelnou zprávu: naše zahrada se v dohledné době zbaví svého velkého handicapu – problému s parkováním. Areál, se zvlášť v posledních letech před očima návštěvníků mění k lepšímu, daří se mu spojit funkční s estetickým, už dávno nepřipomíná někdejší skromné počátky. Anachronismem zůstává plácek před vchodem, na kterém zaparkuje jen pár osobních vozů. Brno není malé město, z jednoho konce na druhý se nejedna rodina vypraví autem. Před zoo není kde zastavit, a tak je po radosti. Časté je zklamání přespolních. Vypraví se z dálky s jasným cílem, nakonec však ujíždějí někam jinam. Stává se, že k zoo přijede autobus, pro takové tu místo není, tak pryč! Brno uzavírá před turisty a návštěvníky jednu z atraktivit, kterou se může oprávněně chlubit. Zahrada a potažmo Brno přichází o propagaci i vyšší příjem ze vstupného.

    Řešení v podobě nového parkoviště a vstupního prostoru bylo na stole, projekt zaregistrován v Regionálním operačním programu Jihovýchod s předpokládanou dotací 45 milionů Kč. Vypadalo to nadějně. Pak se daly věci do pohybu, jak známe z mnoha obdobných případů. I když projekt získal kladné posouzení vlivu na životní prostředí, objevily se připomínky s cílem zabránit realizaci. Proti bylo vedení městské části Brno-Kníničky, jako obvykle se vynořil problém pozemků, kde byl v průběhu projednávání uznán restituční nárok. Projekt byl přepracován, žádost o územní rozhodnutí podáno, příslušný stavební úřad se má na delší čas čím zabývat. Proti záměru se vyslovili „Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, kteří m. j. doporučili umístit parkoviště u Medlánek. Odtud by nejspíš navrhovateli oplatili rychlým returnem. Někoho by mohlo napadnout umístit parkoviště třeba na prostranství mezi celnicemi někdejších česko-slovenských hraničních přechodů. Tam proti „prozíravému“ veřejnému zájmu žádné námitky tenkrát nebyly či být nemohly.

    Chápu, že občan, kterému v blízkosti domova má vyrůst parkoviště, nebývá nadšen. Nechápu však, že se u nás zcela vytrácí pocit sounáležitosti, ale i patriotismu a snad až hrdosti, že právě v našem místě, u nás, se nachází vyhledávaný areál. I místním dodává navštěvované místo na zvuku a významu, prospět může i obchodu. Každý vychází z vlastních zájmů, ovšem i v obecném zájmu je obsažen kus individuálních a parciálních. Objektivní posouzení není snadné. Proč se však u nás projekty v obecném zájmu často stávají obětí zájmů parciálních, mnohdy podružných? Pokud by se tak dálo dřív, nestála by dnes četná sídliště, přesněji nové městské čtvrti, obkružující vnitřní město. Kníničky, ale i bližší Bystrc, Komín a Jundrov byly by vesnicemi vzdálenými od města. Nevzniklo by historické rozhodnutí o vzniku tzv. Velkého Brna z doby prezidenta Masaryka a první republiky. A půjdeme-li ještě hlouběji do minulosti: Brno by mohlo zůstat dodnes trčet na malém plácku zabedněno městskými hradbami.

    Magistrát města Brna podporuje rozvoj zoologické zahrady. Informace z posledního radničního brífinku však nepotěšily. Díky výše zmíněným obstrukcím je 45 milionů podpory výstavby pro Zoo ztraceno. Až se časem překážky překonají a stavět se začne, bude se suma hledat v napjatém městském rozpočtu, chybět bude jinde. Plátci budou občané města bez rozdílu. Tak je tomu vždy, jiné zdroje nejsou. Pro státní rozpočet je pár milionů nepatrná kapka, ekonomický drobet. I malá, navíc potřebná stavba, malým dílem napomáhá rozhýbat stagnující ekonomiku a svou troškou přispívá k  zaměstnanosti. Kolik asi činí součet drobných i větších, takových, často zbytečných ztrát v celé republice?

    Nakonec se parkoviště postaví. Menší, méně vybavené, nejspíš zcela na náklady města, z konta všech daňových poplatníků. Předtím proběhne množství jednání, shromáždění, peticí, protestů. Mnoho úředníků se zapotí pod tíhou spisových materiálů. Tak to chodí. Stává se, snad nejen u nás v Brně, že z odvážnějších projektů nezbude nic, nebo se hašteřením přetransformují v cosi malého a upoceného.

    Že by v parlamentu místo stranických půtek, které jsou zpravidla soubojem dílčích, někdy pochybných zájmů, vymysleli kloudné zákony, toho se asi nedočkáme. To snad vznikne dřív občanské sdružení proti parlamentnímu plkání. V Brně třeba Sdružení rodičů a přátel dětí i zvířat. Tak se mohou svobodně a vesele sdružovat všichni za sebe proti všem, sami proti sobě.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK