Z moravských luhů a hájů...

    Občanské sdružení Moravskoslezský kruh je jedním z těch nenápadných spolků ve městě Brně,  jejichž práci ocení až ti, kterým se udělá tíživo na těle či na duši..., a které pomáhají nikoli velkohubě, pomocí jednorázových VIP akcí a dlouhonohých slečen, leč střídmě, zato pravidelně, drobnými krůčky, jak tak už je to vlastní nám, co se nechtějí zaplétat či příliš doprošovat...

    Moravskoslezský kruh pracuje na poli sociálním a, řekněme, všeobecně vzdělávacím. Na tom poli prvním pořádá přednášky a školení o všem, co potřebují vědět ti, kteří se rozhodnou pečovat o své blízké, prarodiče, rodiče, nebo hendikepované, informují o zdravotních aspektech této péče, o právních a ekonomických novinkách, v této době zvláště aktuálních. Aby ty informace byly vskutku čerstvé, vydává Moravskoslezský kruh i tištěné noviny nazvané Pečuj doma – můžete si je objednat anebo je naleznete zadarmo v čítárnách Mahenovy knihovny, jinak viz: www.pecujdoma.cz. Doporučuji. Moravskoslezský kruh natočil také ve spolupráci s kameramanem K. Slachem pět krátkých instruktážních filmů s radami a informacemi o domácí péči.

    Kruh se ale nevzdává ani svých původních kořenů – vydávání nezávislých tiskovin – pamětníci si možná vzpomenou na časopisy Bariéry a Konec konců – dej jim, pane, klidné spočinutí. Z dílny kruhu připomeňme ještě aspoň nostalgickou knížku Antonína Hošťálka Husovická romance, z níž autor, ve spolupráci s Karlem Slachem, vytvořil hezký dokument o zašlých časech této čtvrti.

Být novinářem v Brně

    Z produkce o. s. Moravskoslezský kruh vzpomeňme ještě dvou knížek. Jedna se jmenuje Novinářem v Brně a druhou je útlý sborník básniček autorů "neznámých a tajně slavných z Moravy a Slezska", jak zní anonce, nazvaný A trubači troubili mambo Zambezi.

    Brožovaná, více než dvě stě stran obsahující knížka Novinářem v Brně, to je patrně první souhrnnější pokus o vystižení dobové atmosféry a poměrů v brněnských redakcích od počátků minulého století po nedávný dnešek. Není to systematický přehled jmen, politických orientací, či směřování, svobodomyslnosti, či posluhování periodik za první republiky, v čase okupace, nebo za vlády rodné strany, to ještě čeká na zpracování. Jsou to jen vzpomínky autorů již nežijících, i současných. Přispěli novináři, historici i spisovatelé, píše se o Lidových novinách, Hostu do domu, o Vědě a životě, o tom jak to chodilo v denících, jsou tu portréty F. M. Klácela, E. Valenty, Olega Suse, příspěvky poslali osmdesátníci Jan Polešovský, Věra Mikulášková, Vladimír Fux, i mladší, Antonín Přidal, či Milan Uhde a mnoho dalších. Je škoda, že náklad je jen pět set kusů, avšak nebylo v silách Moravskoslezského kruhu vytisknout více – ale snad si donátoři a kruhy odpovědné za vzdělávání a kulturu knížku přečtou a uznají, že by bylo dobré podpořit její další a rozšířené vydání... Otázkou ovšem je, zdali připravit takovou potřebnou publikaci je v silách nepočetného občanského sdružení, zda by se této odpovědné a mravenčí práce neměly ujmout organizace k tomu určené, nebo aspoň povolané – renomovaní historici, Syndikát novinářů nebo fakulta žurnalistiky brněnské univerzity. Myslím, že zejména univerzitní pracoviště by mohlo mít dosti prostoru i sil i ambici zmapovat nejen minulost rakousko-uherskou či prvorepublikovou, ale nedávnou a opomíjenou, například význam takových periodik, jako bylo brněnské vydání Svobodného slova – ve  své době patrně nejčtenějších, nebo aspoň nejžádanějších novin, nebo Lidové demokracie – a po tomto postesknutí či návodu, ještě dovětek: publikaci Novinářem v Brně doprovázejí kresby Jana Steklíka – konečně zase k vidění! – a vkusnou úpravu ji dal Boris Mysliveček, stojí 160 korun a prodává se u Ženíška v Alfa pasáži a v Academii a je i v některých internetových knihkupectvích a prodají vám ji i v Moravskoslezském kruhu na adrese Nerudova 7.

Těm, kdo čtou básničky...

    ... další knížkou z dílny Moravskoslezského kruhu je pětašedesát básní dvaadvaceti málo známých jmen z Moravy a Slezska. Podobných almanachů ovšem vychází v zemích českých neurekom – tento je pozoruhodný nejen úrovní a citlivou grafickou úpravou (opět Borise Myslivečka) s obrázky Pavla Sukdoláka, ale i tím, že na ni úředníci ministerstva kultury odmítli přispět. Přednost v grantovém řízení dostali jiní, jedno východočeské a jedno brněnské nakladatelství. Knížka ale vyšla, a to díky příspěvkům přátel a známých, Nadace Charty 77, Zlínského kraje a statutárního města Brna. Všechno to ovšem stačilo jen na dvě stě kousků... Poptejte se opět u Ženíška. Určitě je tam mají, protože básničky dnes čtou jen básníci. 

LADISLAV VENCÁLEK