Palác Prigl se otevřel kultuře

16.10.2013 12:50

    V centru Starého Brna na Křížové ulici č. 20, kousek od tramvajové zastávky, se nachází, řekněme prostě: hospoda. Jak stojí v titulku článku má trochu překvapivý, jistě však brněnský název. V prostorách zdejšího domu se za dlouhá léta vystřídalo nemálo nájemníků a provozoven. Tou poslední byla tuším herna či hospoda s názvem Peklo. Vstoupíte-li dovnitř dnes, ocitnete se v jednoduše řešeném prostoru klubového charakteru. Může být přitažlivý pro mladé návštěvníky, ovšem nejen pro ně. Prosté stolky s židličkami mohou vybízet k debatám nad problémy existenciálními i existenčními, především však k posezení v přátelské atmosféře. Úder cigaretového kouře do nosu toho, kdo vstoupí do nitra Paláce, je ovšem mocný, tradičně však k popsané atmosféře snad i patří.

    K nitru Priglu je třeba postoupit dál, kde zdánlivě vše končí nenápadnými starými dveřmi. Vše mi tu maně a vzdáleně přináší závan vzpomínky na šedesátá léta a Vysokoškolský klub, kdysi jeden z prvních ostrůvků neorganizovaného scházení se a dění v šedesátých letech, která právem získala přízvisko „zlatá“. Stisknete kliku a před vámi se otevře jednoduchý temně oděný divadelní sál, tak pro šedesát, sedmdesát diváků. Vzduch je tu modrým nikotinem nenasycen, snad jen jemně vonící čímsi tajemným a lákavým, snad divadelničinou. Prostor ideální ke konání rozmanitých kulturních akcí, experimentálních představení, autorských čtení…

    Nad tím prostorem by myslím v těch vzpomenutých šedesátých letech zajásal přítel Jiří Pavloušek. Experimentální soubor Quidam zaujal nejen divadelní Brno. Úspěchy sklízel i v zahraničí. Dlouho to trvat nemohlo, do normalizační doby se něco takového nehodilo, Tak o dvacet let později přišel Jiří s  Divadlem v kavárně, snad vůbec prvním takovým pokusem ve městě, mimochodem též na Starém Brně, na Pekařské. Zajímavý pokus ukončila první polovina divokých devadesátých let. Na divadlo krátce po velké společenské proměně času ani nálady nebylo. Jedni pátrali, co kde šikovně zprivatizovat, jiní, jak se v nových podmínkách zorientovat. Tyhle problémy na Priglu snad mít nebudou, jistě se však, jak už to bývá, dostaví jiné.

    Záměr proměnit místo v neformální kulturní centrum Starého Brna sdílí majitel zařízení se skupinou vesměs mladých divadelníků. Vzniklo Občanské sdružení, které by rádo do Oltecu přineslo moderní umění. Palác Prigl neskrývá záměr a ambici stát se časem přitažlivým klubem, zajímavým, kulturním centrem.

    Divadelní prostor se otevřel naplněnému hledišti představením souboru Krajiny, a to 11. září 2013 premiérou hry Pavla Trtílka Sestřičky. Buďme však přesní, dle slov tvůrců se jednalo o „interiérovou“ premiéru. Hra brněnského dramatika, který získal několik domácích i zahraničních ocenění, se již odehrála pod širým nebem v Lužánkách. (Scénické čtení Sestřiček získalo v roce 2012 cenu diváků na festivalu ve francouzském Lille.)

    Režisérem jednoaktovky (45 minut) byl Juraj Augustin, který úvodem s osobitým šarmem přivítal přítomné. Verbálně i fyzicky ne snadné role sester, jejichž setkání nabývá rychle podobu průrvy spodního proudu dosud zadržované, nyní uvolněné agrese při proměně rolí ponižované a utlačovatelky, zvládly velmi dobře Erika Stárková (Anděla) a Lucie Schneiderová (Eliška). Spíše komplementární úloha Mistra (Zbyšek Humpolec), představuje jakéhosi hybatele, impuls, spouštěč k erupci chabě jinak zadržovaných niterných emocí nabitých záporným nábojem. Hra detekující to horší v lidském jedinci, jistě nepřinesla radostnou podívanou, jako studie a sonda do temnějších stránek lidské psychiky byla však vesměs mladým publikem přijata s velkým ohlasem, výkony herců sklidily upřímný aplaus. Dramaturgem inscenace byl Jan Krupa, kostýmy dílem Juliány Kvíčalové, grafika Simony Vaškovičové, produkční souboru Krajiny je Michaela Tučková.

    Paláci Prigl a souboru Krajiny lze po převzetí vizitky popřát úspěšný rozjezd v podobě dalších divadelních představení, autorských čtení, kabaretů, hostujících souborů…

    Zda se „klub“ stane přitažlivým kulturním centrem Starého Brna, ukáže čas. O návštěvníky a diváky by nouze být nemusela. V těsné blízkosti se přece nacházejí budovy hned tří univerzitních fakult.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

 

Foto: Václav Mach