S Františkem Trenckem na Biskupském dvoře

    Pohled z Kapucínské ulice na renesanční arkády Biskupského dvora s impozantním pozadím Petrova náleží k nejznámějším snímkům Brna. Je také jedním z nejčastějších námětů historických i soudobých pohlednic. Ne každý z návštěvníků města však překročí „práh“ a vstoupí přímo do nitra  nejkrásnějšího náměstíčka moravské metropole. Biskupský dvůr působí jaksi uzavřeným dojmem, a tak ti trochu ostýchavější jako by se báli vstoupit na místo, které je dnes součástí Moravského zemského muzea. Výborný nápad a tvůrčí spolupráce dvou předních brněnských kulturních institucí: již jmenovaného muzea a Městského divadla Brno, oživila letos již třetím rokem toto sličné a magické prostředí divadelními představeními.

    V létě pod hvězdami nelze hrát vše, na výběru velmi záleží. S nedočkavostí se proto čekalo na dříve již ohlašovanou hru o tak trochu našem brněnském panduru Trenckovi. Letos na sklonku června se slavný dobrodruh evropského formátu, jehož životní pouť se uzavřela v kapucínské kryptě pár kroků od Biskupského dvora, představil – a to úspěšně – brněnským divákům. Autorské trio z MDB: Stanislav Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán, přesvědčilo již dříve, že dovede oslovit lehkostí, vtipem a svižností děje. Potvrdilo to i tentokrát. První jmenovaný z autorské trojice se ujal i režie představení.

    Životní příběh a rozporuplná povaha Františka Trencka jsou natolik nabity dramatickými a krvavými ději, že by nepochybně mohly být výborným námětem pro dramatický filmový příběh s velkými dějinnými kulisami. Takto pojatý film, dobře ovšem natočený, by mohl být velkou historickou freskou a možná i kasovním trhákem. Byl by ovšem zcela odlišný od pojetí brněnského představení, které vsadilo především na dobrou zábavu. Je pozitivem autorů i režijního pojetí, že pro letní představení pod hvězdami představili Františka spíše jako fanfánovského hrdinu či dumasovského mušketýra, který s jakousi přijatelnou nonšalancí nejen okouzluje a svádí, ale stejně tak jaksi mimochodem morduje nepřátele či neposlušné pandury a kosí šiky nepřátel. To vše ve jménu velké lásky k samotné císařovně Marii Terezii. A není to láska neopětovaná, neboť císařovna obklopená zástupem dvorních panáků, nachází přirozeně v Trenckovi toho jediného a pravého muže.

    Petr Štěpán zdatně ztělesnil roli statného a správného chlapíka, císařovna v podání Hany Kovaříkové byla graciézní a vznosná, ve více rolích upoutal Martin Havelka, pochválit by však bylo na místě i ostatní herce, Městské divadlo má z čeho vybírat, soubor má excelentní. Děj vtipně vpřed posunovaly kuplety jarmarečního harmonikáře (Jakub Uličník), svižná hudba Pavla Cóna hře na úspěchu nepochybně přidala.

    Trenck pod Petrovem byl podívanou, v níž hrály významnou úlohu kulisy historických budov a chrámu funkčně využívané scénografem Jaroslavem Milfajtem, oku lahodily kostýmy Andrey Kučerové. Představení mělo rozsah, který nenutí diváky příliš poposedávat a úkradkem kontrolovat hodinky, aplaus byl zasloužený. Odcházející diváci měli ve tvářích spokojený výraz, a to je dobře, neboť divadlo tu není jen z toho důvodu, aby kladlo trýznivé otázky chmurnému jsoucnu, ale i proto, aby přineslo do trablů lidského bytí trochu úsměvu a jasu. Zvlášť v teplý letní večer, pod hvězdami uprostřed Brna na Biskupském dvoře s našim brněnským  Františkem.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

 

Fotografie z divadelního představení Baron Trenck pořídili Jef Kratochvil (3) a Tino Kratochvil (1).