Píšu o tom, čemu rozumím

29.10.2019 15:30

    Souhlasím s kolegou Ladislavem Vencálkem, že BrnoŽurnál je docela zajímavé čtení. Rád si v něm přečtu články, rozhovory či komentáře mých kolegů. Jsou to opravdu většinou neútočné či nekontroverzní texty od fundovaných novinářů z jižní Moravy, k nimž bezpochyby patří právě i můj dlouholetý známý Laďa Vencálek.

    Ve svém článku S BrnoŽurnálem do světa z 10. října 2019, jehož smysl není úplně snadné uhodnout, kolega naznačuje mj. to, že na stránkách BrnoŽurnálu otevřeně kritizuji Babiše a jeho vládu, zatímco Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nechávám v „klidu“. Něco na tom asi bude, protože mezi dnešní vládou a antimonopolním úřadem, který si za léta svého působení vydobyl solidní reputaci, je propastný rozdíl. Dále ve svém článku kolega Vencálek považuje za nepochopitelné, proč ÚOHS nesídlí v Praze, ale v Brně. Odpověď je velmi jednoduchá. Při vzniku ÚOHS v roce 1991 jsme převzali model z některých vyspělých západních zemí, kdy soutěžní úřady či některé významné soudní instituce mají sídlo mimo hlavní město. Má tím být zdůrazněna jejich nezávislost na vládě. Německý Ústavní soud sídlí například v Karlsruhe a soutěžní úřad Bundeskartellamt zase v Bonnu. V roce 1958, kdy byl Bundeskartellamt založen, došlo k jeho umístění do západního Berlína, protože západoněmecká vláda byla v té době v Bonnu. Sovětský svaz kvůli tomu tehdy tvrdě protestoval a vyhrožoval novou blokádou západního Berlína. V roce 1999, již po sjednocení Německa, se pak německý antimonopolní úřad přestěhoval z Berlína do Bonnu. Pokud jde o témata mých článků, snažím se psát o tom, čemu rozumím. Za čtrnáct let svého působení na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jsem měl možnost navštívit obdobné instituce v řadě cizích zemí. Zúčastnil jsem se rovněž mnoha mezinárodních konferencí věnovaných problematice antitrustu, veřejných zakázek, veřejné podpory, významné tržní síly. Při debatách s kolegy z evropských i mimoevropských zemí jsem opakovaně slyšel slova chvály na český ÚOHS. Pozitivně se kromě jiných o práci našeho soutěžního úřadu v minulosti vyjádřil předseda německého Bundeskartellamtu Ulf Böge, někdejší velvyslanec Evropské komise v Praze Ramiro Cibrian, předsedkyně francouzského antimonopolního úřadu Marie-Dominique Hagelsteen, předsedkyně moldavského soutěžního úřadu Viorica Carare nebo její rakouský kolega Theodor Thanner. Pochvalně o práci českého ÚOHS mluvil opakovaně například i šéf ruské soutěžní instituce FAS Igor Artěmjev.

    Je třeba zdůraznit, že každé rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je soudně přezkoumatelné, a tak o kvalitě práce ÚOHS svědčí úspěšnost soudních přezkumů rozhodnutí úřadu. Například v oblasti veřejných zakázek, která tvoří největší agendu, přesahuje úspěšnost 95 procent.

    Kolegovi Vencálkovi vadí můj kritický pohled na současnou vládu Andreje Babiše, která má stále podle průzkumů pro mne nepochopitelnou podporu 29 procent voličů. Z mého pohledu se přitom jedná o jednoznačně nejhorší českou vládu od listopadové revoluce, jejíž 30. výročí si nyní připomínáme. Současná vláda neumí stavět dálnice, zadlužuje nás a hlavně naše děti a vnuky nezodpovědně do budoucnosti. V Evropě dobře vědí, že její předseda je ve velkém střetu zájmů. Pro mne osobně je zcela nepřijatelné to, že za komunismu byl dlouholetým agentem Státní bezpečnosti. Takže, alespoň pro mne, nezávislý Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který sídlí v Brně, vychází z pomyslného souboje s nynější vládou ČR jako jednoznačný vítěz.

KRISTIÁN CHALUPA