Antonín Grmela – hrdina Velké války

02.08.2014 14:45

    O takové prvenství určitě třiadvacetiletý Antonín Grmela nestál – být jako první Čech popraven ve Velké válce. Riskoval vědomě a krutě za to zaplatil. S ostatními miliony padlých a popravených. Zůstala po něm ulice v Brně a pamětní deska na hřbitově v rodném Fryštáku. Je na ní text o „vzoru občanských ctností“. Připomínají si je po stu letech od začátku 1. světové skoro v každé obci, věnujme vzpomínku mladému hrdinovi taky.

    Fryštáčtí Grmelové byli vždycky stolaři a také tahouni společenského života v městečku na severní Moravě. Antonín František Grmela otec vychodil dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí a stal se návrhářem a výrobcem slohového nábytku. Oženil se bohatě ve Varšavě, což bylo tehdy Rusko, a vybudoval Fabryku wyrobów stolarskich. Styky s rodným Fryštákem nepřerušil.

    Jeho syn Antonín, doma mu říkali Antek, pokračoval v rodinné tradici. Absolvoval také odbornou školu ve Valašském Meziříčí a stal se návrhářem nábytku. Jen trochu daleko, v ruské Oděse. Vyrůstal v proslovanské vlastenecké atmosféře, a tak nebylo divu, že se hned na začátku války zapojil do odboje, nejprve jako ruský a polský tlumočník. Když se v srpnu 1914 v Kyjevě zformovala dobrovolnická Česká družina, přihlásil se mezi prvními. Byl zařazen do I. roty, která byla po krátkém výcviku odeslána do Haliče jako součást III. ruské armády. Její velitel generál Radko Dmitrijev určil družiníky jako rozvědčíky. Antek Grmela byl 5. prosince pověřen nebezpečným výzvědným úkolem: překročit v civilním oblečení frontu a zjistit, kolik a jakých sil posílá nepřítel klíčovému Krakovu. Část úkolu splnil, ale už 9. prosince jej zadržel rakouský polní četník. Ve stejný večer chytili polští dělníci jiného ruského rozvědčíka, rovněž družiníka Josefa Müllera. Polní soud ve Wadowicích je oba odsoudil k smrti provazem. Dne 12. prosince 1914 byl rozsudek vykonán. Kat nebyl po ruce, a tak se k výkonu exekuce přihlásili dva vojáci, kteří za každého oběšeného dostali 20 korun.

    Poslední chvíle odsouzenců popsal zpovídající kněz František Havlík: „Pod šibenicí jim byl znovu přečten rozsudek. Na otázku, mají-li poslední prosbu, vůbec neodpověděli. Rozloučili se spolu kývnutím hlavy. Grmela šel hrdě, se vztyčenou hlavou. Vystoupil po schodkách, svlékl svrchní kabát a odhodil, odvázal šátek, který měl kolem krku a rovněž odhodil, pak se podíval na diváky, kterých bylo všude plno, uklonil se, usmál a vstrčil hlavu do smyčky. Pak přišel na řadu Müller. Zůstali viset do večera do šesti hodin. Potom byli zakopáni v koutě wadowického hřbitova.“

    Ostatky Antka Grmely se vrátily do vlasti v dubnu 1923 a byly pietně uloženy do rodinné hrobky ve Fryštáku. Zmíněnou pamětní desku vytvořil olomoucký sochař Pelikán. Je tam dodnes, stejně jako se Grmelova jmenuje ulice blízko centra města Brna, spojující Renneskou a Vojtovu.  (jč)