Básník Ivo Odehnal je i v devětasedmdesáti činorodý

29.03.2015 10:25

    Přiblížil se letošní 4. duben, a tak jsem se odhodlal otázat dlouholetého přítele, jak se před svými devětasedmdesátinami cítí. PhDr. Ivo Odehnal je básníkem, odpověděl mi krátce veršem:

    Stárnou mi spermie,
    ráno, v poledne, večer,
    stále bych jenom brečel …

    V květnu 2010 pořádala Obec spisovatelů v brněnském Mahenově památníku tradiční Velké čtení a Ivo tam četl z dosud nepublikovaného rukopisu Labutí píseň šamana z Kančích hor. Krátce poté mi napsal, že je to možná labutí píseň básníka Ivo Odehnala. Dodal, že „poezie (jako náročná činnost na recepci čtenáře) je vytlačována z našeho kulturního povědomí nenáročnějšími konzumními aktivitami. V masovém měřítku se tak stává poezie nadbytečnou, případně vykazovanou do omezeného okruhu vnímatelů“.

    Odehnalova básnická tvorba navazuje svou poetikou na halasovskou tradici veršové úspornosti. Tematikou, obrazností i básnickým výrazem je úzce spojena s jeho rodným Valašskem, jež má v autorových verších až mytickou podobu a jeho ryzost tvoří stálý konfrontační horizont s hodnotami velkoměsta.

    To však asi není hlavní důvod Odehnalova „labutího zpěvu“. Jako „Polovalach“ po rodičích, místopisně jako rodák z Valašských Klobouk, z „kančích“ kopců hraniční oblasti, kde odedávna dávaly lišky dobrou noc, byl v úsvitu svého básnění zcela okouzlen rodným krajem, kde měl hlad své domovské právo. Toto romantické pojetí obdivné lásky k valašské krajině a k Valašsku vůbec se táhlo celou jeho tvorbou. Z Odehnala se stal „básník rodného Valašska, domova a krajiny“, s tendencí o adoraci mizejícího světa, který ještě jako předválečné dítě zažil.

    Přiznává, že chtěl být jistým „šamanem“, pokoušejícím se zprostředkovat čtenářům verš, vlastní okouzlení rodným Valašskem. Z okouzlení se mnohdy stalo nekritické uctívání. Zaostalost byla povyšována na poetikum. Suchý záchod na dvoře u hnoje se ocitl v básni jako „oáza“. Stodola se stala „archou úmluvy“, dřina na poli nutnou a normální součástí života... Ale básníkovou pamětí procházely různé proměny. Připomíná si soukenickou valchu, tkalcovský stav, výrobu papučí i to, že po válce se v rodném městě zrodila továrnička na umělecký textil. Za pár let, za socialistické industrializace, se z ní stala jehlárna, z továrny na sukna byl Pal Magneton, nad městem vyrostl kravín, ve městě paneláky... Po převratu se rozpadly implantované fabriky. Zůstalo jen družstvo lidové výroby Valaška, restaurace kapitalismu probíhala ve znamení transformačních zmatků. Návraty ovcí na valašské stráně ani rozvoj ovocnářství se nekonaly. Zbyla pálenice a pokusy o znovuzrození papučí... Turistický ruch byl zkomercionalizován, za pobyt ve výšce 650 metrů nad mořem se uplatňuje vysokohorská přirážka. Obnovený jarmark a dřevěnice se zaostalostí hýbají jen zvolna… Koneckonců už v roce 1651 si stěžoval kněz přidělený na jistou valašskou faru, že je „těžké žít mezi barbarskými lidmi a Valachy“. A to ještě v roce 1906 zaznamenal „místopisec“ Peřinka, že „starobylá nábožnost udržela se, nevzrostla-li dokonce...“. Básník jako svědek proměn archaického světa vše prožívá po svém a je zmaten, neboť „kančí hory“ se dnes nabízejí i pomocí karet, kyvadla a s přispěním ezoteriky! Free Valašsko! I o tom je tedy „labutí zpěv“ jistého šamana z kančích hor. Dochází k závěru, že Valašsko není pro každého, jak tvrdí jeden moudrý člověk s pravými valašskými kořeny. Skladba ale nakonec nekončí pesimisticky. Budoucímu šamanovi totiž stojí za zády valašská krajina, nahá, dosud krásná…

    Přišel červen 2011 a Společnost makedonských spisovatelů udělila Ivo Odehnalovi za básnické dílo a jeho vysoké estetické hodnoty cenu Literární žezlo. Převzal ji při příležitosti mezinárodního Svátku lip ve Skopji a stal se rovněž čestným básníkem makedonského hlavního města. Předseda Společnosti makedonských spisovatelů Vele Smilovski ocenil „motivické, tematické a stylové zvláštnosti a estetické výsledky Odehnalovy tvorby, jeho organizační aktivity a především značně rozsáhlé básnické dílo, v němž významné místo zaujímá poema Píseň o velkomoravské náušniciOriginální a překladatelská činnost soluňských bratrů a jejich žáků ve Velké Moravě ve druhé polovině 9. století položila základy slovanského písemnictví a znamená mimo jiné také začátek i česko-slovensko-balkánských kulturních styků. Podle Milevského přesvědčení udělení ceny Odehnalovi přispěje k obohacení makedonsko-českých literárních styků. Společnost makedonských spisovatelů vydala výbor z Odehnalovy básnické tvorby v češtině, makedonštině a angličtině.

    Psal se rok 2013 a na jeho sklonku vyšla v nakladatelství SURSUM Odehnalova kniha Šaman z Kančích hor pouští žílou motýlům paměti. Stalo se tak díky finančnímu přispění Ing. Pavla Kozubíka, Valacha z Brumova. Setkala s příznivým ohlasem ve sdělovacích prostředcích, neunikla pozornosti literární kritiky, onomu katalyzátoru tvorby. V prestižním literárním časopisu Host ji recenzoval Ivo Pospíšil (Prodírání paměti do lůna bytí), v pražském týdeníku pro literaturu a kulturu Obrys-Kmen Alexej Mikulášek (Šamaní paměť). Psaly o ní i ve Vsetíně vycházející literární Texty, brněnský deník Rovnost, BrnoŽurnál a občasník Echo. Jedinečnou atmosféru mělo autorské čtení o rodácích pro rodáky ve Valašských Kloboukách. V pořadu Svět poezie zařadila rozhlasová stanice Vltava výňatek ze Šamana, v režii Zdeňka Kozáka recitoval Pavel Zatloukal. Tím „labutí píseň“ nekončí. Brněnský Mahenův památník plánuje na letošní podzim scénické provedení Šamana ve formě dramatického pásma, k dispozici bude studiová nahrávka pořadu na CD.

    Rád připomínám, že Odehnalův rodný kraj je zpřítomňován jak jeho vzpomínkou na dětství, rodiče a příbuzné, tak prožitkem druhé světové války, jímž bylo hluboce zasaženo (Kvetoucí oheň, cyklus Ploštinské pašije ve sbírce Hadí paměť a další básně). Citový vztah k Valašsku se projevuje i četnými přírodními motivy, neustálým hledáním nových výrazů, jimiž by evokoval přírodního krásy rodného kraje. Folklorní vyhraněnost prostředí ovlivnila také Odehnalův slovník nářečními výrazy i jeho metaforiku, často využívající odkazů na zvyky a tradice. V lidové slovesnosti má kořeny básníkova baladičnost, jíž do jeho poezie vstupuje především protiválečný patos (Nedílné hory, Balada o Marii). Určitá proměna Odehnalovy poetiky, odklon od krajové rázovitosti k obecnějším obzorům, je patrná ve tvorbě z osmdesátých let (Píseň o velkomoravské náušnici, Zamilovaný Descartes, Pohanský hlad). Prohlubující se reflexivita veršů rozšiřuje obzor básníkova světa, v němž zesilují filozoficko-meditativní tóny jako výraz intenzivnější účasti ve společenském dění. Z roku 2002 je sbírka veršů Luna nad mlatem, z roku 2005 Babylon lásky. Z Odehnalova pera pocházejí rovněž Netopýrky, Zámorky, Přesnídávky z filozofů, Dohody s prázdnem, Netopýr v knihovně, Kondiciogram koně, Prázdniny za duhou a Kdo uteče, vyhraje. K sedmdesátinám básníka vyšla jeho sbírka Černý Albatros, následovaly sbírka veršů Ohořelec, verše pro děti Barevná abeceda a v roce 2009 dvacátá sbírka veršů Brněnská pasáž. S Odehnalovou tvorbou se setkali čtenáři i ve sborníku Epigram 2006, v almanachu Jizvy na svých místech, s Danou Winklerovou se podílel na knížce pro děti Veselí kamarádi. Loni se věnoval několika rozpracovaným rukopisům, pro jejichž konečnou realizaci ještě nedozrál čas, proto je nechce ani vyjmenovávat. Odehnalovy texty nechyběly ani v loňském almanachu české poezie Pastýři noci, jejichž editorem je Vladimír Stibor, který letos chystá další z mnoha svých publikačních záměrů, jimiž poskytuje realizační prostor mladým autorům a starším dává možnost ukázat, že ještě žijí. Odehnal by byl rád, kdyby na závěr své vlastní spisovatelské kariéry spatřilo světlo světa něco z toho nejlepšího, co napsal pro děti. Má několik takových souborů – Kozí balet, Opice a slepice, Plavaly plavky po vodě, Tuleň na kobyle, Kara kamarádka... U knížek pro děti je veledůležitou osobností ilustrátor textu. Ale jak ho objevit a najít? To platí i o hledání štědrého sponzora. Kéž by se to podařilo!

BOHUMIL HLAVÁČEK

 

Ivo Odehnal přebírá Literární žezlo ve Skopji
společně s oceněnou makedonskou autorkou.