Běžec na dlouhé trati

13.1.2015 07:25

    Historik a filozof Josef Kolejka patří dnes k několika doyenům české historické vědy, zejména pak k těm historikům, kteří se zabývají polskými dějinami a dějinami dalších slovanských národů. Po maturitě byl v době protektorátu několik let totálně nasazen, po osvobození v roce 1945 se zapsal ke studiu dějin a filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Během ročního studijního pobytu na Jagellonské univerzitě v Krakově se důkladněji seznámil s dějinami Polska i dalších slovanských národů, zejména posledních dvou uplynulých století. Po návratu dokončil studia a zůstal pracovat jako asistent ve Slovanském ústavu fakulty až do roku 1961, kdy se stal na několik let vedoucím Historického ústavu ČSAV. Především jeho zásluhou si brněnská pobočka získala své pevné místo jak mezi brněnskými pracovišti, tak v celostátním měřítku. V disertační práci, kterou obhájil v roce 1960, důkladně zpracoval problematiku dělnických rad na Ostravsko-Karvinsku, Dąbrowsku a v Horním Slezsku v letech 1917–1920.

    Celý svůj profesní věk pak prof. PhDr. Josef Kolejka, DrSc., působil na historické katedře brněnské filozofické fakulty až do roku 1990, přitom posledních pět let byl jejím vedoucím. Záběr jeho odborného zájmu byl velmi široký. Jeho mnohaleté důkladné studium pramenného materiálu vyústilo dodnes aktuální a nepřekonanou rusky psanou monografií o slovanských programech a myšlence slovanské solidarity v 19. a 20. století. Jako historik věděl, že národnostní problematika je klíčová v národním i mezinárodním hnutí. Národnostní otázky zpracoval ve dvou monografiích: Národnostní programy pro střední a jihovýchodní Evropu (1971), v níž analyzoval socialistickou teorii národa, a v práci Národnostní otázka v programu socialistických stran za 1. světové války (1972).

    O celém velice rozsáhlém a tematicky různorodém vědeckém díle prof. Kolejky zde nelze pojednat podrobněji. Uveďme aspoň, že na uvedené monografie navazují další studie a rozpravy o tzv. východní otázce, jejíž podstatnou součástí bylo hledání přijatelného řešení složité politické a národnostní problematiky na Balkáně. O srbských, charvátských, makedonských a bulharských názorech na uvedenou problematiku pak Josef Kolejka pojednal v knize Balkánská otázka 1908–1914 (1979). Zvláště dnes je velmi aktuální jeho studie Národ, nacionalismus a národnostní otázka (1967), v níž analyzoval mechanismus vzniku novodobého národa.

    Josef Kolejka je autorem rozsáhlé kapitoly o Polsku mezi dvěma světovými válkami v monografii Dějiny Polska (1975). Sledoval odraz národnostní otázky v programech polské politické emigrace na počátku druhé poloviny 19. století a zabýval se rovněž vztahem Ruska k národně osvobozeneckému hnutí jihoslovanských národů a obrazu Ruska v Evropě. Lituji, že nejsem scenárista, řekl mi před mnoha lety. Napsal bych takový televizní scénář k seriálu, který by sledoval celý národ. Scénář o Gercenovi. Jeho život a dílo studuji již mnoho měsíců a nemohu se od toho odpoutat. Je tak vzrušující, naplněný krásnými chvílemi i životními strázněmi v emigraci, nuzotou a vírou, nezdolným optimismem a dojímavou láskou k člověku a k pravdě, že o tom musím něco napsat.

    Zajímalo jej národně sjednocovací úsilí Němců i jejich vztah k sousedním národům, dále tzv. rakouská otázka a národnostní poměry v rakouské monarchii. Tuto problematiku shrnul v rozsáhlé monografii Národy habsburské monarchie v revoluci 1848–1849 (1989). V několika statích psal o Provolání účastníka Slovanského sjezdu 1848 Michaila Alexandroviče Bakunina k Slovanům z prosince 1848 a o jeho úsilí o česko-německé dorozumění. Vyvrcholením tzv. bakuninství je Kolejkova syntetizující rozprava Bakuninovo evropanství (2004). V ní pojednal o Bakuninově ideově politickém vývoji, o životě v emigraci, ve vyhnanství a ve vězení i o jeho anarchismu.

    Prof. Kolejka, který byl mnoho let vedoucím katedry dějin střední a jihovýchodní Evropy na filozofické fakultě v Brně, každý materiál ke svým odborným pracím ze všech aspektů studoval, analyzoval, jednotlivé názory konfrontoval, srovnával je se stavem dobového i dnešního poznání, citoval, komentoval, shrnoval a zaujímal vlastní stanovisko. Měl přímo dětskou radost z každého nového poznatku, z každého nevšedního nápadu a svěží myšlenky. Neznal, co je myšlenkový odpočinek. Vždycky měl bytostnou touhu a hlad po tvůrčí činnosti. To mimo jiné také proto, že byl výborný orátor a dovedl poutavě, živě a zaujatě na přednáškách a vzrušujících seminářích předávat získané poznatky stovkám budoucích středoškolských učitelů. Na mnoha domácích i mezinárodních konferencích a sympoziích vystupoval jako výborný diskutér a neoblomný obhájce svých názorů. Zastával četné akademické funkce a pracoval v odborech.

    Již jako důchodce zpracoval dějiny českého školství na Moravě. Spolu s několika dalšími absolventy prvního českého gymnázia (neslo název Slovanské) na Moravě (druhé bylo v Olomouci) na dnešní třídě Kapitána Jaroše se autorsky podílel na několika svazcích zachycujících dosavadní vývoj školy.

    V prvním z nich se dočítáme např. o studijním zápalu Františka Bartoše, o statečném zápase za vědeckou pravdu slezského buditele Antonína Vaška i o mnoha dalších dnes známých i pozapomenutých členech moravské spisovatelské školy (mj. J. Herbenovi, V. Mrštíkovi aj.). V dalších svazcích pojednal J. Kolejka a další spolupracovníci např. o síni tradic, o odbojové činnosti na gymnáziu i o jeho současném zaměření.

    Než před několika lety těžce onemocněl, mohli jsme Josefa Kolejku často potkat v pisáreckých lesích buď brzy ráno, nebo v podvečer. Neprocházel se tu, nýbrž běhal, aby si udržel fyzickou kondici. V mládí byl totiž mistrem Moravy v běhu na středních tratích a v chůzi na deset tisíc metrů. Líšeňský rodák, „chlapec hustých vlasů“ z chudé rodiny, který má své pevné místo v české historiografii, zanedlouho (7. března 2015) oslaví jedenadevadesáté jubileum. Nepřestal však dodnes sledovat domácí i mezinárodní politické dění. Zajímá se také o to, jaké odborné historické práce u nás vycházejí a kam směřuje dnešní historická věda.

IVAN DOROVSKÝ