Humor byl životní téma Leoše Walletzkého

09.11.2019 16:25

    Nadaný herec, skvělý režisér, rozený šéf, citlivý porotce a báječný vypravěč – to byly charakteristické rysy Mgr. Leonarda Walletzkého (*12. 7. 1937 v Brně, zemřel 7. 11. 2019 ve Vyškově). S rodným městem je svázána veškerá jeho divadelní činnost; patří však už minulému století.

    Leonard Walletzký byl typickým představitelem přerodu vynikajícího amatéra v profesionálního divadelníka. Jeho vývoj začal v roce 1957 vstupem do brněnského Divadelního studia nesoucího jméno v Osvětimi umučeného herce a režiséra Josefa Skřivana. Walletzký jako komediální herec (Srpoš v Hadriánovi z Římsů, titulní role v C. k. polním maršálkovi, Tobiáš Říhal ve Večeru tříkrálovém, Ředitel banky v Bankovním jubileu, Werichovy postavy aj.) brzy převzal režisérské otěže a během deseti let vypracoval kolektiv na nejvyšší možnou úroveň, o níž svědčí nejen každoroční účast v programech Jiráskova Hronova, ale i reprezentace na řadě zahraničních festivalů po celé Evropě. Expresivně pojaté veselohry s vysoce stylizovanými charaktery hrané ve svižném tempu, jejichž základem mnohdy byl jednoduchý, např. scénografický prvek (židle pro Nušičovy Truchlící pozůstalé, přenosné veřeje dveří v C. k. polním maršálkovi, vor dva na dva metry v Trosečnících) byly v té době novátorské a nesmírně zábavné. Studio pracovalo na bázi profesionálního divadla: tvořil jej stálý kolektiv, uvědomělá dramaturgie, kádr režisérů, profi scénograf Antonín Vorel a dobré zřizovatelské zázemí.

    Vítězné tažení Skřivanů ukončil Walletzkého odchod ze souboru (1972) ovlivněný zahájením studia divadla, literatury a filmu na FF Univerzity Palackého v Olomouci i narozením syna. Ještě jako dálkový student se ujal řízení krajského poradního sboru pro amatérské divadlo, vzdělávání, festivaly, soutěže, které svědomitě vykonával deset let (1975-1985), poté byl členem ústředního PS (1977-1980). Amatérské divadlo tedy neopustil, předsedal krajským porotám, se zaujetím a vnímavostí radil amatérským režisérům, učil na letních hereckých školách a na JAMU. Po absolutoriu VŠ přešel na pět let do dnes již zaniklého Satirického divadla Večerní Brno jako umělecký šéf a režisér. Opět byly jeho doménou komedie (Longen, Nušič, V+W, Brdečka, Radzinskij, Okudžava, Oplustil).

    Leonard Walletzký byl osobnost, z níž vyzařoval optimismus a báječný smysl pro humor. S radostí jsme poslouchali jeho historky z divadla i ze života, třeba o vítězství na světovém festivalu v Monte Carlu s Mrožkovými Trosečníky, kde se členové poroty neznali, hlasovali lístky a výsledek byl beze slova oznámen na náměstí, když na nejvyšší stožár vylétla československá vlajka (1965). Myslím, že pro celoživotní humorný pohled na svět se Leoš Walletzký rozhodl už za války, jejíž část byl nucen strávit v nacistickém dětském sběrném táboře. Jeho syn jako počítačový expert se nepotatil, Leoš tedy věřil, že se „povede“ vnuk Leonard toho jména IV. Walletzký, a nastoupí nelehkou cestu pomíjivé slávy, již v minulém století zvolil jeho děda.

LIBUŠE ZBOŘILOVÁ
 

Fotografie z jarního vzpomínání na scénografa Antonína Vorla ve Slavkově spolu s jeho dvěma dcerami. Autorka článku je na snímku třetí zleva.