Jaromír Nečas má skrze písně nesmrtelnost jistou

28.07.2015 15:25

    Plnými hrstmi rozdával hudební redaktor, publicista, skladatel, pedagog a muzikant zasloužilý pracovník kultury Jaromír Nečas radost těm, kteří milovali folklor. Byl legendou brněnského rozhlasu. Zemřel 25. července 2015 ve věku 93 let a rozloučíme se s ním 31. července ve 13:15 v obřadní síni brněnského krematoria.

    Kyjovský rodák po studiích na konzervatoři a filozofické fakultě si rozšířil vzdělání studijním pobytem v Anglii. Věnoval se skladatelské tvorbě, externě spolupracoval s Ústavem pro lidovou píseň při sběru hudebního folkloru na Hlučínsku a Valašskokloboucku. V rozhlasu působil od roku 1952 a patřil k zakladatelské generaci Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. Byl členem jeho umělecké rady, upravovatelem a také cimbalistou. Na tento nástroj hrával už předtím v Moravském tanečním a pěveckém souboru a současně vedl cimbálovou muziku Radost. Spolupracoval též s Břeclavanem, Brněnskými gajdoši a kyjovskou cimbálovou muzikou Jury Petrů. V kyjovské lidové umělecké škole vyučoval hru na cimbál, na konzervatoři nauku o lidové písni a na Janáčkově akademii múzických umění etnomuzikologii.

    S Jaromírem Nečasem jsem se seznámil začátkem šedesátých let ve Strážnici na zasedáních programové rady mezinárodního folklorního festivalu, jejímiž členy jsme se oba stali. Její práci obohacoval nápady i noblesní kritikou. Byl autorem celé řady festivalových pořadů. Vzpomínám jen ty nejstarší, které jsem viděl a slyšel. V letech 1965 a 1966 nesly název Strážnické dostaveníčko, v roce 1983 Písně žijí dál, 1985 Z kódele buben, z cibule paličky, 1987 Zpívající křídlovky – dechová hudba v tradici, 1989 Jarmark veselosti. V roce 1991 spolupracoval s tvůrci pořadu Struny a pentle, v letech 1992 a 1993 měly pořady název Podvečerní zpívání, v roce 1994 Jarmark múz a v roce 1995 Ze Zlatého fondu. Ještě v roce 2002 se stal laureátem tohoto festivalu za citlivé prezentování odkazů primášských osobností Slávka Volavého, Jury Petrů a Jaroslava Staňka.

    Za celoživotní přínos k popularizaci a dokumentaci moravské hudební kultury byl poctěn Cenou města Brna 2008. Této pocty se dostává za významnou činnost, jež obohatila veřejný život a přispěla k posílení dobrého jména Brna těm občanům, kteří nadáním, vůlí a tvůrčím úsilím vynikají.

    S folklorem a za folklorem Jaromír Nečas procestoval celou Evropu. Nejvíce ho oslovoval folklor na Pyrenejském poloostrově. Nejnadšenější býval ve Španělsku. V roce 2012 se mu konečně splnilo jeho toužebné přání navštívit Albánii. Při každé mé návštěvě v jeho bytě v Údolní ulici mi přehrával některé z jeho nejoblíbenějších cédéček. Na jednom byla i nahrávka horehronské lidové písně To tá Heľpa, jejímiž interprety jsou Číňané. Oběma se nám líbila, já si ji dodnes stahuji z internetu.

    V roce 2005 vydal Jaromír Nečas vlastním nákladem a na rozdání album Moravské a slovenské lidové písně, „pugét 21 písní“ k slyšení těm, kteří přijmou jejich prosté a voňavé poselství. Přemluvil ho k tomu Jura Petrů ze své touhy zaznamenat osobitý, životem vytříbený Nečasův písňový repertoár.  Jura zpívajícího Jaromíra doprovází na cimbál. Břetislav Rychlík na bukletu píše, že Jaromír „zpívá nelidově, trochu jako starý šansoniér, trochu jako nakřáplý přenosný cimbál, nad kterým se hlas občas rozběhne jak paličky, ale ví, o čem zpívá, měřítkem tohoto zpívání je prožitek, který je odžitý, smyslový – a dává smysl“.  A toto jsou slova Jiřího Plocka: „Říká se, že lidský život je konečný, zatímco píseň věčná. Takže, ať už to stran odžitých roků vypadá jakkoliv, Jaromír Nečas má skrze písně nesmrtelnost jistou.“

    Vážím si toho, že jsem tento dárek od Jaromíra dostal. Obdrželi ho jen jeho přátelé, jsem tedy jedním z nich.

BOHUMIL HLAVÁČEK

– o –

    V sobotu 25. července zemřel ve věku 93 let Jaromír Nečas, od roku1952 hudební redaktor brněnského rozhlasu, znalec několika hudebních žánrů, pedagog, aktivní muzikant, bytostný folklorista. Na hudební scénu uvedl například sourozence Ulrychovy či Jiřího Pavlicu. Znali a uznávali ho snad všichni příznivci folkloru, co jich v Brně a na celé Moravě je, aktivních v souborech i návštěvníků a posluchačů pořadů, jejichž byl autorem. Měla jsem to štěstí, že na některých jsem se mohla podílet, třeba na Písničkách v trávě, natáčených na zahradě Filozofické fakulty v Brně, pořadu k výstavě Joži Uprky v Moravské galerii, zájezdů s Brněnskými gajdoši. Jarin, jak jsme mu říkali, byl brilantní cimbalista a také pohodový člověk s neokázalým humorem, který vnášel klid a nadhled do „ostřejších“ situací, o které nebývá v uzavřených skupinách nouze. Nezasvěcení ani nevěděli, že je absolventem konzervatoře a že vystudoval angličtinu a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Shromáždil bohatý archiv folklorních nahrávek, který slouží odborníkům i folklorním souborům. V roce 2008 mu byla udělena Cena města Brna. Zajímal se i o výtvarné umění. Přicházel na výstavy, přes rameno svou obvyklou plátěnou tašku. Hudební i autorské nápady, které už nestihl uskutečnit, v ní asi odnáší přátelům, kteří ho předešli do folklorního nebe.   (čip)