Odešel Jan Šimsa

09.04.2016 13:45

    V úterý 5. dubna 2016 zemřel v Brně evangelický farář Jan Šimsa.

    Byl naším spolupracovníkem v časech, kdy jsme v Moravskoslezském kruhu vydávali časopis Konec konců. Ve svých glosách nás provázel zapomenutými literárními skvosty. Díky jemu jsme si tu a tam uvědomili, že všechno moudré už bylo řečeno… Toto vzpomínání bych ale rád uvedl příhodou z doby nedávné, která ovšem zcela organicky zapadá do běhu života tohoto skromného muže – hned po válce aktivního člena studentské Akademické Ymky a zakladatele Ligy lesní moudrosti, po Vítězném únoru pétepáka, pak faráře zbaveného souhlasu k výkonu duchovní činnosti, vězně, chartisty, spisovatele, zakladatele Občanského fóra v Brně a Hnutí česko-slovenského porozumění a nakonec nositele řádu T. G. Masaryka…

    KONCEM května roku 1978 očekávala Československá socialistická republika velkého člověka: Leonida Brežněva. Za podobných výjimečných a slavných událostí odklízela bezpečnost nepohodlné osoby do vězení, nebo jim všelijak znepříjemňovala život.

    U Šimsů v Brně, v rodinném domku v Králově Poli, nařídili domovní prohlídku. Věděli, že Šimsovi mají doma poslední dopis, který jim napsal filosof Jan Patočka. „Souhlasil jsem, aby si jej kapitán Domínek přečetl, ale odmítl jsem dopis vydat, bylo by to porušení zákona ze strany pana kapitána,“ říká Jan Šimsa. „Předal jsem dopis synovi. Ale mladý poručík jménem Bata se pokusil vzít dopis násilím. Prstík po prstíku jej vylamoval z jeho ruky – syn byl tehdy v podmínce pro nesplnění branecké povinnosti. Vložila se do toho žena Milena, ale mladý příslušník StB ji hrubě napadl a dopis jí vytrhl z ruky. A já jsem strčil do poručíka, ten spadl na postel do peřin, já na něj a moje tvář se dostala do blízkosti jeho hýždí. Přítomní příslušníci se rozesmáli, což poručíka dojalo tak, že běžel na policejní ošetřovnu pro potvrzení o úrazu…“

    Městský soud tehdy Jana Šimsu odsoudil k nepodmíněným osmi měsícům za napadení veřejného činitele. Krajský soud rozsudek potvrdil. Pět měsíců strávil Jan Šimsa ve vyšetřovací vazbě, zbytek si odseděl v Plzni Na Borech.

    Což ovšem není konec příběhu.  Po Listopadu požádal Jan Šimsa o zrušení rozsudku a rehabilitaci. O devětadvacet let později, v červenci roku 2007 se k rozsudku konečně vyjádřil Nejvyšší soud. A rozsudek z roku 1978 potvrdil! Mluvčí soudu Petr Knötig řekl, že soudy v Šimsově případu postupovaly správně. Bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl v Českém rozhlase 6, dřívější Svobodné Evropě tehdy odpověděl na otázku, zda se podařilo rekonstruovat a očistit českou justici zcela jednoznačně: „Nepodařilo…“

    Nápravu v případu Jana Šimsy zjednal o několik měsíců později Ústavní soud. Jan Šimsa byl rodem Pražan, narodil se zde 2. října roku 1929. Jeho otec Jaroslav patřil k zakladatelům YMKY, byl zatčen v roce 1940 a zahynul koncem války v Dachau. Jan Šimsa vystudoval teologii na Evangelické fakultě, v rámci Ligy lesní moudrosti organizoval po válce pobyty v přírodě pro opuštěné děti, duchovní službu započal v Praze, poté v Klášteře nad Dědinou nedaleko Hradce Králové, ale protože byl vedením církve shledán neposlušným, byl převelen daleko na moravský venkov, do Prosetína v okrese Žďár nad Sázavou, kde sloužil dvanáct let. V roce 1973 mu byl odňat souhlas k výkonu duchovní služby, přemístil se s rodinou do Brna, kde se pro něj našlo místo skladníka ve Výzkumném ústavu makromolekulární chemie. Skladníkem byl čtrnáct let a v tom čase se sblížil s nepočetným brněnským disentem a s českobratrskou myslitelkou a filosofkou Boženou Komárkovou, s níž pořádal bytové semináře, psal do samizdatových tiskovin a dopisoval si Ludvíkem Vaculíkem – sebrané dopisy pak vyšly v roce 2003 pod názvem Vážený pane Mihule. Po listopadu se angažoval v Občanském fóru, s historikem Jaroslavem Mezníkem zakládal v Brně sociální demokracii, podílel se na obnově Masarykovy společnosti a na redakci a zveřejnění souborného díla filosofky B. Komárkové. Jako protestantský teolog navazoval na T. G. Masaryka a prof. Rádla, přemýšlel a přednášel o úkolech církve v moderním světě. V roce 1991 mu prezident Václav Havel předal Řád Tomáše Garrigua Masaryka Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

    Poslední rozloučení s Janem Šimsou proběhne 16. dubna 2016 ve 14 hodin v Blahoslavově domě na Lidické 79 v Brně.

LADISLAV VENCÁLEK