Před 165 lety se narodil "maršál chudých"

27.1.2015 18:55

    Dne 29. ledna 1850 přibyl do chudé tkalcovské rodiny Hybešovy synek Josef. Rodné Dašice na Pardubicku neskýtaly mnoho příležitostí k obživě, chlapec už v dětském věku začal pracovat v textilce. V sedmnácti letech našel práci v textilní továrně ve Vídni a tady také začala jeho politická činnost. Podílel se na založení Prvního všeobecného dělnického vzdělávacího spolku, založil Dělnickou jednotu a vzdělávací spolek Rovnost. V roce 1876 vedl stávku vídeňských textilních dělníků (za což ho neminulo vězení) a byl zvolen do ústředního výboru Sociálně demokratické strany dělnické v Rakousku. O dva roky později stál u zrodu Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Od roku 1881 působil jako redaktor (Dělnické listy ve Vídni, Hlas lidu, Posel lidu, Textilník); za tři roky byl z Vídně vypovězen do rodné obce.

    Po krátké odbočce do Prostějova se v roce 1887 natrvalo usadil v Brně a začal pracovat v redakci Rovnosti. Téhož roku byl pod jeho vedením uspořádán v Lužánkách sjednocovací sjezd dělnictva českoslovanského v rakouských zemích. Hybeš se stal čelným představitelem české i rakouské sociální demokracie, působil i v zahraničí (delegát ustavujícího sjezdu II. internacionály v Paříži, její další sjezdy, mezinárodní kongresy). Hlavní však pro něj byla činnost na domácí půdě. Byl za sociální demokracii zvolen poslancem rakouské Říšské rady, zasedal v moravském zemském sněmu, v letech 19181920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění a v roce 1920 byl zvolen senátorem Národního shromáždění Československé republiky. Jeho zdraví, podlomené asketickým způsobem života, vyčerpávající politickou činností i občasným vězněním v mládí, však nevydrželo další vypětí. Při projevu v parlamentu 14. prosince 1920 jej postihl záchvat mrtvice. Nakrátko se ještě zotavil, ale po sedmi měsicích, 19. července 1921, zemřel. 

    Josef Hybeš podřídil celý svůj život politické činnosti, i když jej v závěru zklamal rozkol v sociální demokracii a vystupování jejích špiček. I v každodenní praxi přispíval chudým přímou pomocí, většinou z vlastních prostředků. To vedlo i k rozpadu jeho  manželství: Hybešova žena Mína byla majitelkou niťařského krámku a nedokázala se smířit s manželovou nezištnou (a někdy i naivní) dobročinností.

    V období 1. světové války, proti které ostře vystupoval, se Hybeš přičinil o zlepšení hmotné situace mnoha dělnických rodin, po válce se postaral o vyřízení penze desítkám válečných vdov. V roce 1907 spoluzakládal Spolek pro stavbu zdravých a laciných obydlí v Brně-Lískovci, který měl ohlas po celé Moravě. V Brněnské městské radě se postavil proti záměru stavitelských podnikatelů vykácet část stromů v Lužánkách a získat tak stavební pozemky.

    Hybešova pohřbu se zúčastnily tisíce lidí ze všech společenských vrstev. Je pochován na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. Na pomníku se sousoším truchlící dělnické rodiny je nápis "Senátor Josef Hybeš, průkopník proletariátu". Jeho jméno nese jedna z hlavních brněnských ulic.  (čip)