První kříž Masarykova okruhu – Josef BRÁZDIL

24.09.2014 09:20

    Čas ve svém strojovém chodu dosahuje letopočtu 1934 a na trati Masarykova okruhu vrcholí přípravy k pořádání 5. ročníku Velké ceny Československa. Byly to již zčásti sychravé dny závěrečných dnů měsíce září. Ty předchozí měly jedno společné, což byla pokaždé vítězná značka Bugatti, a to v obou obsahových kategoriích do a nad 1500 ccm. Francouzský automobilový fenomén své doby na nejvyšší vítězný vrchol v té době v Brně nikoho jiného nepustil. Rovněž se nám v nepřetržitém sledu opakovalo i jedno vítězné jméno, které s výjimkou premiérového závodu, pak ve sledu ročníků 1931–33 zůstalo rovněž neměnné a dotyčný muž se nazýval Louis Chiron. Ten nejenže vyhrál nejvýkonnější divizi, ale zanechal na Brněnsku svůj vítězný autogram dodnes v podobě synonyma rychlosti. V souvislosti s jeho brněnskými počiny je potřeba jedné korektury, a to, že poslední vítězství jeho slavného hattricku, dosáhl na stroji Alfa Romeo.

    Prostřednictvím Alfy zavál nad světovými okruhy čerstvý vítr, a tentokráte až z Apeninského poloostrova, konkrétně z Milána. Ale svůj trumf vytahuje rovněž další automobilový pojem této země, pro tentokrát z Boloně a tento žolík se nazývá Maserati.

    Chronologie závodů na Masarykově okruhu vpisuje do své kroniky již v úvodu zmíněný 4. ročník. A ten roku 1934 přináší do závodního seznamu roku pojem, který bývá sice spojený s osudem každého člověka, ale do této doby na brněnské závodní trati zatím nepřítomný. Byla jím jezdecká smrt ve své premiérové podobě!

    Masarykův okruh má v sobě od svého vzniku až po současno zvláštní kouzlo, jehož hodnotu nelze slovem v přesnosti vyslovit, ale při vstupu na závodní trať jej poznáme ihned. Je to tzv. genius loci, neboli duch prostředí, který byl a je v této magické zatáčkovité elipse – podle toho jakou měl okruh momentální podobu ve svém čtveru provedení – stále přítomen.

    Takovouto pocitovou silou byl plně svázán a nadnášen zároveň československý jezdec Josef Brázdil na prvních třech ročnících, coby prozatím v pozici diváka. Každým ujetým kolem jednotlivých závodů, pro něho v té chvíli bájných jezdců majících v moci stovky řvoucích ořů, jejichž mocná síla vášně v něm kula touhu stát se jedním z nich.

    Rok 1934 byl rokem rozhodnutí o Brázdilově vstupu na závodní trať, ale zároveň i jeho osudu. Vsází vše na jednu kartu a chce v Brně předvést výkon na úrovni svých závodních ikon, které ještě před rokem sledoval z přírodního svahu brněnské závodní trati.

    Josef Brázdil hraje vabank, půjčuje si peníze a kupuje značku Maserati o objemu motoru 3,7 litrů pro svůj start v nejsilnější divizi. Identický vůz vlastní i dokonce „Létající Mantovan“, Ital Tazio Nuvolari, který patřil k nejužší špičce světových jezdců té doby, ba odborné hlasy tvrdí, že svými výkony i výsledky, jak v jedné, i ve dvou stopách motoristického sportu nad ním kromě Boha, už nebylo nikoho jiného.

    Byla to snad přílišná ambice nadšeného jezdce, jehož životní přání ovládala vysoká snaha stanout po boku těch, kteří mu byli idoly?

    Či v sobě slyšel příslovečný hlas shůry, který k němu promluvil, že je to právě on, kdo má učinit co v sobě cítí?

    Takovéto otázky už zůstanou navždy nezodpovězeny. Pravdivou jistotou je už jen následující děj. Továrna Maserati několik dní před závodem posílá Josefu Brázdilovi výkonný závodní vůz. Sen se stává pro mladého muže realitou a jeho nadšení nezná mezí, které v něm navyšuje touhu po kvalitním výsledku. V pátek, v druhý tréninkový den, požádá o výjimku v podobě zkušební jízdy a brzy ráno se vydává na trať. Ponejprv zahřívá motor a každým sešlápnutím plynového pedálu mu v sluchu zaznívají akordy nebeských varhan, které jeho duši povznášejí do posvátných výšin.

    Rozměr tehdejšího okruhu v provedení I. verze, měl hodnotu téměř 30 km, tu nejdelší z jeho čtyř rozměrových variant až do roku 1937 a měl oproti pozdějšímu směru jízdy tu odlišnost, že se jezdil v protisměru hodinových ručiček. Ambiciózní jezdec na Maserati za vytočených otáček opouští prostor startu, prolétne Novým Lískovcem, Pisárkami a v plném tempu stoupá ke Kohoutovicím. V přicházejícím klesání do zatáčky, která až po 15 letech obdrží název Farinova, najíždí z vrchu, ale pro tentokrát z pravé strany.

    – Zde sundejme nohu z plynu a proveďme virtuální zastávku. Má to svůj důvod! –

    Nacházíme se prozatím v nepojmenované Farinově zatáčce, která obdržela svůj název po havárii a dvou diváckých smrtelných obětech v roce 1949, kde později v roce 2010 společnost Větrník Brno, o. s., postavila v pietě žulový monument. Ale i téhož dne a roku 1934 zde projížděl ten, po jehož nehodě nese zatáčka jméno Giuseppe Farina, který v Brně vyhrál závod do 1500 ccm rovněž na stroji Maserati a o rok později se stal historicky prvním mistrem světa ve F1.

    Josef Brázdil se ale řítí dál. Prolétne Žebětínem a šplhá lesnatým terénem ve směru Ostrovačic, kde jej čeká obrátka ve směru Kývalka, Popůvky, obcí Veselkou, průjezd Bosonohami a cíl.

    „Perfektní!“ pronesou nahlas jeho ústa v rachotu stroje a vůči mechanikům napřahuje ruku se zdviženým palcem.

    A přichází ještě jedno kolo.

    Nadšený jezdec se během zkušební jízdy s vozem sžil, ví o místech, kde byly menší chybičky či rezervy. To se chystá v druhém kole napravit.

    Stejná trať, stejné obce, stejné auto a stejný jezdec, který nyní ví mnohem víc, nežli tomu bylo při jízdě prvé. Sám cítí, jak se vůz v táhlém smyku dostává více ke krajnici, že například je možné v tomto prostoru brzdit později a támhle akcelerovat o něco dříve, což i zároveň realizuje a zkracuje vteřinky nadbytečného času.

    A opět je zde maximální vrchol na 13. kilometru na kótě 455 metrů n. m. v prostoru hájenky nad Ostrovačicemi, kdy Brázdil opouští lesní porost a čekají ho náročné ostrovačické serpentýny v prudkém klesání. Pod sebou spatří v dáli obec Ostrovačice.

    Nad svým vozem má pevnou vládu a před sebou spirálu velmi obtížných zatáček, které jej odstředivou silou táhnou mnohem blíž k příkopu než v předchozím kole díky rychlejšímu průjezdu. Ale jízdu zvládá, byť s vypětím všech sil.

    Jezdec je pevně rozhodnut nepovolit plynový pedál ani o milimetr! V tomto přesvědčení i tempu se v plné rychlosti blíží do Ostrovačic, kde jej očekává ještě jedna zatáčka. Jeho zrak si přeměřuje úhel nájezdu a hled v mžiku oka spatří zvláštní znamení, které je v tomto místě přítomno. Je to proti němu stojící kříž! A to je to poslední, co jeho mysl zaregistrovala.

    Maserati vlivem vysoké nájezdové rychlosti se přiblížilo k příkopu lemujícímu trať a ani enormně vyvinutá síla jezdce nemohla zabránit převrácení závodního automobilu a následnému saltu mortale v podélném směru. Vůz se po dopadu láme a způsobuje jezdci zranění, na které na místě umírá.

    Kříž zabudovaný v poli je němým svědkem prvé havárie na Masarykově okruhu v roce 1934, jehož obětí se stal československý jezdec Josef Brázdil. Od této doby uplynulo již 80 roků.

    Příznivci závodů na legendárním brněnském okruhu vzpomeňme…!

Komentátor Masarykova okruhu, jemuž osud dopřál být za mikrofonem místního rozhlasu ještě v dobách existence poslední varianty původní závodní trati,
JIŘÍ V. ŘEZÁČ