Záchranná stanice Zoologické zahrady Brno rok po obnovení činnosti

Ptali jsme se vedoucí stanice Mgr. Jany Švaříčkové

18.02.2016 19:25

    Brněnská zoologická zahrada náležela k prvním členům Sítě záchranných stanic, které pokrývají území celé republiky. V roce 2011 musela být činnost „záchranky“ v areálu Zoo ukončena. Od 2. února 2015 je opět v provozu. Stanice je vcelku nedaleko od zoologické zahrady. – Z Bystrce přes Kníničky do Jinačovic, v obci první odbočka vpravo, pak po rovince až k lesu. Rozlehlý, pro potřeby stanice vhodný areál s velkým potenciálem, získala Zoo k dlouhodobému pronájmu od Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Vedoucí stanice je Mgr. Jana Švaříčková, která řídila již přípravné práce před otevřením areálu. O přírodu a zvířata se zajímala od dětství. Její specializací jsou netopýři a jejich ochrana. Už jako studentka získala praxi na několika záchranných stanicích. První otázka směřovala k bilanci prvního roku.

    Poskytli jsme pomoc dvěma stům zvířat, z přibližně padesátky živočišných druhů. Zpravidla šlo o opuštěné mládě nebo zraněné zvíře. Z ptáků nejčastěji poštolky, kosi, rorýsi. Častá jsou zranění zaviněná civilizačními jevy. – Srážka s automobilem, náraz do skleněných tabulí kanceláří, obchodů, nebo do drátů vysokého napětí. Přes zimní období u nás zůstává třicet zvířat, především ježci a netopýři. Máme ale i vzácnější druhy. Třeba včelojeda lesního – dravec velikosti káněte, se živí zemními vosami, které vyhrabává. Nebo plch velký – hlodavec, noční živočich, stravou mu jsou různé oříšky a semínka. Dostal se k nám jako mládě na podzim, kdy se plši ukládají k zimnímu spánku, nedospělý, měl malou hmotnost. Asi zůstane drobnější, na jaře bychom ho rádi vypustili zpět do přírody. Přibližně polovina všech odchycených zvířat je zpět na svobodě.

Stovka zas ve volné přírodě, třicet zůstává ve stanici…

    Všechna nalezená zvířata bohužel zachránit nelze. Některá se k nám dostanou těžce zraněná, vysílená. Část uhyne hned po příjmu. Stává se také, že po telefonátu přijedete na místo, kde zvíře mezitím uhynulo. Mláďata jsou vedena instinktem být nenápadná, nehybná, aby se nestala obětí predátorů. Lidé je objeví často až pozdě. Stav po přijetí bývá mnohdy takový, že po konzultaci s veterinárním lékařem je jediným řešením zvíře „uspat“. Zranění je takové, že zbavuje možnosti prožít plnohodnotný život, nedává naději na přežití. Do přírody je nejlíp vracet zvířata v místě, kde byla nalezena. Zachovají se tak přirozené vazby na původní prostředí. Pak jsou tu lokality, pro daný druh vhodné. Když se jedná o zvíře poraněné například autem, máme vytipovaná místa, kde je riziko ohrožení civilizačními vlivy menší.

Odkud a jak se na stanici zvířata dostanou?

    Lidé nám buď volají, nebo nalezence sami přivezou. Je to přibližně půl na půl. Mnozí mají o jejich osud starost, neváhají přijet i z dálky, často s dětmi. Rádi se u nás zastaví, trochu nahlédnou do stanice. Naší oblastí je Kuřimsko a Rosicko. Po dohodě s brněnskou záchrannou stanicí přijímáme i zvířata z  bezprostředního okolí, z  městských částí – Bystrce a Kníniček. Z Brna vyjíždí hodně lidí na chaty a chalupy, tak se stává, že k nám přivážejí zvířátka někdy z docela velké vzdálenosti.

Jakými zásadami se řídit při nálezu opuštěného či zraněného zvířete?

    Nejlépe volat pohotovostní číslo stanice: 702 137 837 (funkční v denní i noční dobu).

    Nedotýkat se zvířete, zvlášť není-li jisté, že bude muset být odvezeno.

    Ponechat je na místě, s odstupem pozorovat, sledovat jeho pohyb.

    Všímat si projevů apatie, vydávaných zvuků, pohybu, zranění.

    Nelze-li vyčkat příjezdu „záchranky“, co nejpřesněji lokalizovat místo nálezu.

    A pozor! Mládě může být jen zdánlivě opuštěné. Mladý zajíček nebo srnče leží nehybně v trávě, matka je sem však přichází nakojit. Pozornost je třeba věnovat těm zvířátkům, která bezradně běhají, vydávají úzkostné zvuky. V situaci ohrožení jsou například mláďata ježků či veverek, slepá, holá. Ježek, který se objeví v zimě, ztratil úkryt. Přelétávající netopýr je také v nebezpečí. V období, kdy se nevyskytuje hmyz, by zahynul.

Stává se, že netopýr vlétne do bytu. Co pak?

    Copak jeden! Když se vám jich ale v jediné místnosti ubytuje dvě stovky… Ano. To byl v Brně největší netopýří odchyt. Vlétli na pokoj studentských kolejí Univerzity obrany, místo si našli doslova všude. Za skříněmi, v garnýži, na lustru, na závěsech, kde se dalo. Jeden po druhém se musel odchytit, pak všichni přepravit a vypustit na vhodnějším místě. S jedním netopýrem v pokoji, pokud se nejedná o zimní období, žádný problém. – Otevřít okno, zhasnout, odejít z místnosti a zavřít za sebou dveře. Netopýr si určitě brzy najde cestu ven. Ve městě je výskyt poměrně častý, v různých škvírách na domech nacházejí úkryt.

    Dodejme, že jako podnájemníci se chovají slušně, občas jen na svou přítomnost upozorní lehkým škrabotem.

    Ze všeho, co jsem se na stanici dozvěděl, snad dodat, že pomoc a péči tu poskytují živočichům z volné přírody, ne zatoulaným domácím mazlíčkům. Zde pomáhají příslušné odchytové služby a útulky.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

 

Ježek západní (v záchranné stanici je jako malé mládě od září, na jaře bude vypuštěn do přírody). – Netopýr pestrý (ve stanici zimuje, byl odchycen na místě nevhodném pro zimování). – Strakapoud velký (do stanice se dostal po otřesu nárazem do skla, po několika dnech byl vypuštěn).

Foto: archiv záchranné stanice