Se vzpomínkami za Jiřím Tomanem

06.09.2019 20:10

    Kdybychom měli z životních kapitol vybrat tu nejsilnější, pak pro mnohé z nás by to byla ta, která je spojena s Brněnským večerníkem. Pro nás, kteří jsme měli štěstí být u jeho prvních kroků v sedmdesátém roce minulého století. Kteří jsme ho mohli provázet cestou, na níž se zdokonalovala jeho tvář, a on se stával neoddělitelnou součástí života našeho města. Jsme velmi rádi, že jsme kus této cesty mohli jít s Jirkou Tomanem.

    „Přesto, že od skončení Večerníku už uplynulo hodně času a tatínek pracoval v jiných redakcích – posledních čtrnáct let byl šéfredaktorem Aktualit pro Slatinu, tak na večerník vzpomínal nejčastěji,“ řekla mi jeho dcera Eva. „Co chvíli přišel s nějakou veselou historkou a jmenoval někoho z vás. I v posledních dnech, kdy už byl velmi zesláblý a nemohl chodit, a my se scházeli u jeho lůžka, vzpomenul na něco humorného z večerníku a my se spolu s ním smáli. Večerník pro něho znamenal nejvíc.“

    Vzpomínek mnoho, kterou připomenout? Jak jsme se při odevzdávání všech těch jedňáků, dvojáků, hlavňasů, podčárníků, reportáží – kupili u jeho stolu a smlouvali o každý řádek? Jak nám – někdy už docela zoufalým hlasem říkával, že noviny se nedají natáhnout? A když škrtal, tak s jakým citem, aby tomu, do čeho jsme často dávali kus srdce, neublížil? Nikdy na nás nezvýšil hlas, i když bychom si to kolikrát zasloužili, mírnil nás, když jsme se bouřili, chránil, abychom nešlápli vedle. Mnozí z nás mu za mnoho vděčí. Byli jsme jako jeho velká rodina. Nebyl o mnoho starší než většina z nás, někteří pamatovali o hodně víc, a přesto nás svým klidem, odpovědností, moudrostí vedl. Byl někým jako náš táta. Organizoval rodinné výlety na Vysočinu a do Heroltic, na ty máme jedny z nejhezčích vzpomínek. Bez grilování kuřat se tyto víkendy neobešly, tak jako bez sportu, houbaření, dokonce i maškarád. A také bez krásných večerů i nocí, po nichž ti skalní z nás vítali za svítání nový den. To už louka vstávala z bílého oparu a do hlasu kytary se mísil ptačí zpěv.

    A kolik legrace a humoru tak specifického pro redakční atmosféru jsme každodenně zažívali! Třeba nad příspěvky dopisovatelů, ale i nad těmi našimi, kdy nám něco v tom každodenním spěchu „ujelo“, ale Jirka to nepřehlédl. Ty nejperlivější zážitky se zapisovaly do sešitu pod názvem Perly večerníku, vydalo by to možná na celovečerní estrádu. Bohužel, při střídání stráží se předávaly, až skončily neznámo kde.

    V pátek šestého září jsme se přišli s Jirkou rozloučit. Škoda, že se nedočkal druhého ledna. Bude to přesně padesát let od chvíle, kdy jsme se ještě ve skromném počtu poprvé sešli nad začínajícím Brněnským večerníkem.

    Tak ahoj, Jirko, a šťastnou cestu.

    Byl jsi dobrý člověk, dobrý novinář, dobrý kamarád, a – nejlepší šéf.

Za všechny, kteří Tě měli rádi,
VĚRA RASOCHOVÁ

 

Jirka Toman se svým kolektivem v redakci na Jakubském náměstí.