Úspěšná cesta z jeviště za katedru

14.11.2014 08:15

    Významného životního jubilea se v těchto dnech dožívá operní pěvkyně a profesorka na JAMU Jarmila Krátká. Poznal jsem ji v roce 1980, kdy mi poskytla možnost navštěvovat pěvecké konzultace ve své třídě, pro mé pozdější angažmá v opeře Janáčkova divadla. Této ženy si velice vážím a stále ji obdivuji nejen pro její životní moudrost, optimismus a skromnost, ale i trpělivost, s níž se stále věnuje mladým a začínajícím umělcům.

    Již jako malé venkovské děvčátko ze Ždánic učila své panenky lidovým písním, které odposlouchala doma. Léta ubíhala, a tak po ukončení gymnázia v Bučovicích byla přijata na pedagogickou fakultu v Brně, obor čeština, ruština. Po úspěšném absolvování vysoké školy začala opět studovat, a to na vytoužené brněnské konzervatoři.

    Její první kontakt s jevištěm byl v ochotnickém spolku Závodního klubu železničářů v Brně, kde se potkala nejen s činohrou, operetou, ale také s operou. S ochotníky si zahrála třeba ve Smetanových, Blodkových, Offenbachových nebo Nedbalových dílech.

    Toto období bylo pro ni velkou školou. Náhoda hraje v životě často neočekávanou roli.

    V té době se uvolnilo místo v brněnské zpěvohře, a tak neváhala a podepsala smlouvu do svého prvního profesionálního angažmá. Její pěvecká dráha tedy začala v roce 1960 a úspěšně pokračovala až do roku 1993. Během své kariéry nastudovala 34 operetních rolí a 39 rolí operních. Po devíti letech ve Zpěvohře Státního divadla v Brně přestoupila do Janáčkovy opery.  Velice ráda vzpomíná na léta strávená v operetě a na množství krásných rolí. Po odchodu do opery Janáčkova divadla byla obsazována do sopránových rolí Janáčkových, Smetanových a Dvořákových oper a při této náročné, ale krásné práci neustále zdokonalovala svůj pěvecký i herecký projev. Postupem času došlo také na nahrávky pro Československý rozhlas a televizi. Se souhlasem Janáčkovy opery se zúčastňovala mnoha zahraničních vystoupení. Také její koncertní činnost byla velice bohatá nejen na domácích scénách, ale také v zahraničí.

    Její divadelní kariéra však pomalu končila a v roce 1993 měla již malý úvazek na několik představení měsíčně. V té době se převážně věnovala hlasové výchově žáků na JAMU, kde již v roce 1970 vznikla nová koncepce muzikální výuky herců, protože divadla začínala stále častěji uvádět hudební čísla také v činohrách. Mezi její žáky v té době patřili Pavel Zedníček, Zdeněk Junák, Dagmar Veškrnová-Havlová a mnoho dalších. Konečně mohla uplatnit svá studia na pedagogické fakultě a výuky zpěvu na JAMU. Po letech se výsledky této náročné, ale radostné práce přetavily do několika cen Thálie za pěvecké výkony jejích žáků.

    V mládí velice toužila realizovat své sny a být ve všem dokonalá, ale během let poznala, jak je důležité být člověkem slušným a užitečným. Poslání člověka v životě je někde jinde, než v uspokojování vlastního ega.

    Přejeme paní profesorce Jarmile Krátké ještě hodně úspěchů v životě a v činnosti na JAMU se svými žáky.

Text a foto: PETR MICHL