V divadle Husa na provázku se vzpomínalo na zesnulého Jiřího Pechu

01.03.2019 20:55

    Velká osobnost. Charismatický. Fenomén. Jeden z největších a nejoriginálnějších herců. Šprýmař. Člověk s obrovským srdcem. Tak hodnotili svého kolegu jeho spolupracovníci a přátelé na neformálním setkání v brněnském divadle Husa na provázku. Sešli se, aby uctili památku Jiřího Pechy, který odešel na věčnost poslední únorový den.

    Právě v brněnském „Provázku“, kde působil od přelomu 60. a 70. let minulého století, se třebíčský rodák Pecha proslavil. „Jiří Pecha byl jedním z mých nejbližších divadelních kolegů, spolupracovníků a přátel po celý život. Spolupracoval jsem s ním jako dramaturg i jako jeho umělecký šéf a herec. Byl to bez nadsázky jeden z nejlepších lidí, kteří Husou na provázku vůbec prošli,“ řekl Petr Oslzlý, rektor JAMU a ředitel Centra experimentálního divadla.

    „Chtěli jsme ještě před Vánoci udělat představení Babička s Jiřím Pechou. Mysleli jsme to tak, že bychom okolo něj hráli vše a on by nemusel příliš hrát, jen sedět na jevišti. Ale byl v nemocnici a nemohl. Dokázal si udělat srandu ze sebe i z ostatních. Ze mne speciálně. Já jsem mu mockrát naletěl,“ říká herec Vladimír Hauser, Pechův dlouholetý kolega a kamarád.

    „Byl jedním ze zakládajících členů divadla. Hrál vůbec první představení Husy na provázku monodrama Milana Uhdeho Výběrčí. Po celý život zůstal Huse na provázku věrný. Hrál zde až do momentu, kdy nemohl, kdy ztrácel dech. Je to obrovská ztráta jak pro divadlo Husa na provázku, tak pro mě osobně, ale především pro české divadlo. Ve své generaci patřil nesporně k největším divadelním hercům a úplně bezkonkurenčně k nejoriginálnějším hercům,“ myslí si Petr Oslzlý.

    Mnozí vzpomínali na Pechův pověstný smysl pro humor. Dokázal si dělat legraci i ze své nemoci. „Jednou mi řekl, že mu v těle tančí rakenroll, čímž chtěl sdělit, že má rakovinu,“ vzpomíná první ředitel divadla Husa na provázku Milan Sedláček. Jeho manželka Eva Sedláčková, která pracuje v Národním divadle, vzpomínala na Pechu také v pozitivním duchu. „Zanechal po sobě stopu. Byl to fenomén. Vždy milý člověk s obrovským srdcem,“ tvrdí.

MARKÉTA MALÁ