Projekt Vysídlení 1938 finančně podpořily zejména Jihomoravský kraj a Magistrát města Brna, záštitu poskytli brněnský primátor a mikulovský starosta

Výsledkem projektu je pomník v Mikulově

28.10.2018 17:30

    Muzejní a vlastivědná společnost (MVS) se z podnětu autora těchto řádků, člena MVS a zároveň člena Syndikátu novinářů ČR, ujala iniciativy k postavení památníku československým občanům nuceně vysídleným, uprchlým z obav o život, či násilně vyhnaným nacistickými agresory z pohraničního území ČSR v říjnu 1938. Nabídku možnosti spolupráce na projektu nevyužily z různých důvodů některé oslovené organizace, i když se z dnešního pohledu lze domnívat, že by to bylo ku prospěchu věci i organizací samotných. V roce 100. výročí vzniku naší republiky a 80. výročí nuceného vysídlení, k němuž došlo v důsledku uzavření hanebné a dnes nulitní tzv. mnichovské dohody, chtěla MVS připomenout tragické osudy tisíců našich někdejších spoluobčanů, mezi nimiž byli občané různých národností – a to včetně národnosti německé –, kteří museli opustit své domovy, a to mnohdy za drastických okolností.

    Proto MVS připravila projekt nazvaný Vysídlení 1938, jehož výsledkem je postavení památníku tvořeného kamenem z Pálavy, který věnovala správa CHKO Pálava, do něhož je vsazena žulová deska s nápisem V upomínku 80. výročí nuceného vysídlení československých občanů z pohraničního území ČSR zabraného nacistickým Německem v říjnu 1938. Pomník zhotovila mikulovská firma Kamenické práce-Kalašutra. Potřebný pozemek pro umístění památníku poskytlo město Mikulov, které v roce 1938 rovněž spadalo do německého záboru a jež se pak stalo sídlem tzv. landrátu (říšskoněmeckého správního úřadu) Nikolsburg pro 55 obcí bývalých soudních okresů Mikulov, Hustopeče, Pohořelice a Břeclav.

    Projekt finančně výrazně podpořily Jihomoravský kraj (z Krajského úřadu JMK projektu velmi pomohl zastupitel Michal Doležel) a Magistrát statutárního města Brna. Brno sice do zabraného území nespadalo, ale mnozí jeho obyvatelé poskytli pomoc a útočiště tisícům lidí, kteří téměř ze dne na den přišli na podzim roku 1938 o své domovy. Menší částkou dále přispěly některé jihomoravské obce, které byly v r. 1938 záborem postiženy – jmenovitě Břeclav, Bulhary, Cvrčovice, Dolní Dunajovice, Drnholec, Hlohovec, Horní Věstonice, Hustopeče, Lednice, Novosedly, Pasohlávky, Pavlov, Pohořelice, Pouzdřany, Strachotín, Valtice, Zaječí –, a také někteří členové MVS. Záštitu nad projektem převzali primátor statutárního města Brna Petr Vokřál a starosta města Mikulova Rostislav Koštial.

Starosta Mikulova Rostislav Koštial při odhalení pomníku dne 10. 10. 2018.

    Autoři projektu chtěli přispět k vyrovnání a objektivizaci občas až jednostranných pohledů, k nimž dochází v souvislosti s akcemi připomínajícími odsun německých obyvatel z poválečné ČSR v roce 1945, ale stejně tak k lepšímu informování a porozumění mezi občany české a německé národnosti. Jedná se totiž o téma stále aktuální a dodnes bolestné, k němuž je třeba přistupovat s hlubokou znalostí historie a objektivně, nikoliv z povrchního hlediska pouhé atraktivnosti tématu, nebo dokonce jednostranného vznášení viny či naopak sebeobviňování. V historické kontinuitě minulých století je třeba nahlížet v tomto případě zejména souvztažnost příčin a následků let 1938 a 1945 v rámci dlouhodobých česko-německých vztahů. Projekt chce alespoň malou měrou splatit část velkého dluhu, který máme vůči našim občanům vysídleným v r. 1938.

JAN MERVART

 

Výbor pro postavení pomníku (zleva): Oskar Brůža, Josef Unger, Pavel Michna, Rostislav Koštial, Jan Mervart, Emil Kordiovský a Bohumír Smutný.

 

Historický exkurs I:

    Po komplikovaném vývoji událostí v Československu v roce 1938 došlo v noci z 29. na 30. září k neslavně proslulé mnichovské dohodě. Obsahuje preambuli, jeden dodatek, 3 doplňující prohlášení a hlavně osm odstavců, v nichž bylo především stanoveno vyklízení našeho území mezi 1.–10. říjnem, definována pásma záboru (I.–IV.) a podmínky lidového hlasování pro stanovení V. pásma, jehož rozsah ale už 5. října určil Hitler sám, přičemž signatáři dohody tomu nejen nebránili, ale od celé věci v podstatě dali ruce pryč. I proto pak svévolně docházelo k dalším německým záborům jakéhosi VI. pásma (např. na Chodsku, ale i na jižní Moravě), přičemž stížnosti našich zástupců u představitelů západních států byly marné. Polsku připadla značná část Těšínska, po vídeňské arbitráži začátkem listopadu pak Maďarsko zabralo část jižního a východního Slovenska a zhruba polovinu Podkarpatské Rusi. Celkové ztráty Československa tak činily 41 098 km2 a 4 879 000 obyvatel. V případě odmítnutí dohody by však ČSR byla označena jako původce válečného konfliktu. Československo ovšem kvůli odstoupení pohraničních území ztratilo pevnostní opevnění, mnohé zdroje surovin, více než třetinu průmyslových závodů, došlo i k přerušení páteřních tratí apod. Ani tento bezprecedentní ústupek však nezabránil nejen následné okupaci českých zemí nacistickým vojskem 15. března 1939, ale ani vypuknutí světového válečného konfliktu 1. září téhož roku. K obnovení ČSR v původních hranicích proto došlo až po téměř sedmi letech. (art)

 

Účastníci pietního aktu v mikulovském parku.

 

Historický exkurs II:

    Jihomoravští Němci se ze značné části nikdy neztotožnili se vznikem Československé republiky v historických hranicích. V soudobých pramenech úřední provenience a v regionálním tisku nacházíme informace o teroru nacistů a konfliktech mezi místními nacisty a Čechy či německými antifašisty například z Bulhar, Březí, Břeclavi, Dobrého Pole, Dolních Dunajovic, Hustopečí, Kurdějova, Lednice, Mikulova, Mušova, Nové Vsi, Nových Mlýnů, Pavlova, Pohořelic, Pouzdřan, Úval, Valtic, Vlasatic a Zaječí. Desítky zpráv o tomto násilí jsou publikovány v časopisu Jižní Morava 2018. Území tzv. V. pásma mělo být obsazeno do 10. října, ale německé jednotky vstoupily do zdejších obcí už 8. a 9. října. Původně mělo být obsazeno území s 50 % Němců podle stavu z r. 1918, tedy prakticky podle výsledků sčítání lidu z r. 1910. Zabrány byly všechny obce politického a soudního okresu Mikulov (23 obcí v rozsahu teritoria okresu Břeclav), ze soudního okresu Pohořelice 7 obcí, z politického a soudního okresu Hustopeče 8 obcí a ze soudního okresu Břeclav 4 obce. Celkem tedy bylo od republiky odtrženo jen z dnešního okresu Břeclav 42 obcí, v nichž žilo podle sčítání lidu z r. 1930 celkem 28 421 Čechů, 44 123 Němců a 2 492 Židů. Všechny byly zařazeny do nově vytvořeného landrátu Nikolsburg v Dolnodunajské župě (Gau Niederdonau). Před zabíráním obcí zařazených do V. pásma docházelo jednak k řízenému vystěhování státních úředníků a jejich rodin (zaměstnanci okresních úřadů, soudů, celní správy, policie, četnictva a příslušníci vojenských útvarů), jednak zaměstnanců státních institucí (učitelé, zaměstnanci pošty a železnice, zdravotnický personál nemocnic). Spontánně docházelo k útěku osob, oprávněně očekávajících nacistickou perzekuci, a dále židovských obyvatel, kteří byli pod tlakem informací o situaci Židů v Německu a Rakousku. I tak byla řada osob zatčena, propuštěným bylo tvrdě vyhrožováno. Útěk československých občanů ze zabraného území vyvolával solidaritu s těžce postiženými lidmi, kteří přišli o své domovy. Lidové noviny uváděly 11. října, jaká je situace uprchlíků a jak je brněnským obyvatelstvem pomáháno těm, kteří se dostali ze zabraného území do města. Z příhraničních obcí existují doklady, které vypovídají, že zde byly vytvářeny tzv. Výbory pro pomoc uprchlíkům, které vybíraly pro postižené emigranty peníze, potraviny a šatstvo. Podobně přijalo i město Brno tisíce uprchlíků, kterým úřady, některé instituce a samotné obyvatelstvo poskytovalo rady a pomoc těm, kteří ji nezbytně potřebovali. Podle soudobého tisku v jednu dobu zde bylo nouzově ubytováno přes tři tisíce uprchlíků. Zatímco odsun z roku 1945–1946 současná média často zmiňují, o československých občanech, kteří museli opustit svoje domovy v důsledku tzv. mnichovské dohody, naši novináři, spisovatelé a politikové zpravidla mluví méně. I proto bychom na tyto události neměli zapomenout. (ek)

 

Smíšený pěvecký sbor Virtuosi di Mikulov, vpravo sbormistr Martin Franze.

Autor fotografií: Jaroslav Bobek