Odešel jeden z nejvýznamnějších moravských archeologů

Vzpomínka na doc. dr. Zdeňka Klanicu, DrSc.

31.07.2014 14:05

    Dívám se nevěřícně na parte, oznamující, že po dlouhé těžké nemoci zemřel dne 29. července 2014 ve věku 75 let vynikající archeolog, jenž se věnoval především období Velké Moravy, doc. PhDr. Zdeněk Klanica, DrSc., zařazený v roce 2000 mezi dva tisíce nejvýznamnějších světových vědců 20. století (viz 2000 Outstanding Scholars of the 20th Century, Cambridge 2000).

    Po celý život byl vskutku bytostný Moravan. Světlo světa spatřil 28. listopadu 1938 v Troubsku u Brna, na brněnské Masarykově univerzitě vystudoval archeologii, po promoci v roce 1960 působil na Archeologickém ústavu Československé akademie věd rovněž v Brně, přičemž se zabýval tři desetiletí (do r. 1990) výzkumem jedné z nejvýznamnějších velkomoravských lokalit – Mikulčic. Na profesních pobytech v zahraničí skvěle reprezentoval československou archeologii – například na fotografii z roku 1967 je vidět, že k archeologovi prof. Podborskému a také k němu vstřícně hovoří švédský král Gustav VI. Adolf, když otevíral ve Stockholmu slavnou výstavu Velká Morava. Zdeněk Klanica je autorem více než 200 vědeckých prací – připomeňme alespoň Velkomoravské řemeslo, Práce klenotníků na slovanských hradištích, Great Moravia The archeology of ninth-century Czechoslovakia (spoluautoři S. Beeby a D. Buckton), Počátky slovanského osídlení našich zemí, Tajemství hrobu moravského arcibiskupa Metoděje či Torzo mozaiky… Za svou dlouholetou a záslužnou vědeckou práci obdržel u nás i v cizině řadu významných ocenění – jmenujme například zlatou medaili k výročí 1100 let od úmrtí Metoděje (udělenou Výborem pro kulturu a Bulharskou akademií věd) či stříbrnou medaili Patriarchy pravoslavné církve v Cařihradu… Působil také coby vysokoškolský pedagog a v neposlední řadě se projevil jako zoon politikon na půdě Parlamentu České republiky. Jeho společenská a politická angažovanost bohužel zřejmě neprospěla jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, který se v posledních pěti letech natolik zkomplikoval, že mu nakonec zabránil dokončit mnohé plány, na které se upínal, ale které už musely zůstat nedokončené…

    Měl jsem tu čest spolupracovat se Z. Klanicou na několika televizních dokumentech a později jsem od něho dostával do redakce novin velmi zajímavé články. Při této příležitosti jsem byl poctěn jeho přátelstvím, takže jsem měl možnost poznat ho nejen jako vědce, ale i jako člověka. Rád budu vzpomínat na jeho úsměvnou vstřícnost, na jeho charakterní přístupy a nevnucovanou ani nevynucovanou zásadovost. Při jeho ušlechtilém člověčenství mu ovšem nic lidského nebylo cizí: měl rád humor, rád si dal pár skleniček dobrého vína, občas mě překvapil recitováním dlouhých pasáží z básní Františka Halase, Milana Kundery, Jana Skácela, Oldřicha Mikuláška, Josefa Kainara… (Říkával: Dlužíme duši verš a tělu doušek vína…)…

    Vážený a milý Zdeňku, čest Tvé památce!

JAN MERVART