Vzpomínka na Inge Stollovou a Jacquese Driona

24.08.2014 15:15

    Jména sajdkárové dvojice Jacgues Drion a Ingeborg Stollová, důvěrně Inge, řeknou dnes něco o události, která je s nimi spojena v souvislosti s brněnskou závodní tratí, už jen málokomu. Pouze příznivci Masarykova okruhu, a to ještě navíc ti zasvěcení, mající ke slavné éře jeho klasické podoby srdcový vztah, si určitě vybaví smíšený pár francouzsko-německé posádky, která v Brně zanechala svůj život.

    Stalo se tak přesně před 56 lety v roce 1958 ve dnech 24. a 25. srpna. Inge byla jedna z mála žen, které na okruhu startovaly, a stala se bohužel zcela jediná z dvanácti závodních obětí coby žena, která ve jménu sportu zanechala v Brně svůj život.

    Závody se jezdily pod názvem Závod družby národů a motocyklová klání se doposud konala v sólo kubaturách. Rok 1958 byl pro atraktivitu závodního podujetí zajímavý tím, že Brnu byla poprvé přiřazena další motoristická atraktivní disciplína, akrobatické sajdkáry.

    Inge začínala jezdit se svým otcem a byla prvou ženou, která jela v roce 1954 slavnou a velmi náročnou, ale i zároveň nebezpečnou Tourist Trophy na ostrově Man. Vdala se na jaře 1958 za Manfreda Grunwalda, rovněž sajdkárového spolujezdce, který získal v roce 1957 titul mistra světa s jezdcem Friedrichem Hillebrantem. Oba měli při tréninkové jízdě ve španělském Bilbau těžkou nehodu, ve které Hillebrant na místě zahynul a Grundwald byl těžce zraněn.

    Avšak bodový zisk z předchozích závodů jim zajistil mistrovský titul, který pro jezdce Hillebranta byl již jen v provedení in memoriam. Manfred Grundwald se závoděním skončil, ale doprovázel svoji manželku Inge na závodech a byl též přítomný na brněnském okruhu v onen kritický den 24. 8. 1958…

    Drion se Stollovou startovali z druhé řady na čtyřtaktním motocyklu o objemu 500 ccm britské značky Norton se startovním číslem 16. Závod byl vypsán na čtyři kola. Trať se nacházela v podobě II. verze, ve které byly vypuštěny Ostrovačice, a okruh měřil 17,8 km a začalo se oproti prvé okruhové podobě závodit ve směru hodinových ručiček.

    V předchozích sólo kubaturách toho dne vyhrál ve třídě 350 ccm náš František Šťastný, který před sebe od staru po cíl nikoho nepustil, a na druhý stupínek vítězného pódia vystoupila nová vycházející hvězda motoristického sportu Gary Hocking z tehdejší Rhodésie, která měla našlápnuto k bájnému úspěchu, něco na způsob jako v pozdější době „doctor“ Valentino Rossi či Marc Márquez.

    Bohužel Hockingův čas života předurčený ke třem titulům vicemistra světa a dvěma absolutním prvenstvím ve třídách 350 a 500 ccm měl mimořádně talentovaný jezdec vyhrazenu dobu pouze do svých dvaceti pěti roků.

    Paradoxem je, že nekompromisní kat každého života jej přistihl při tréninku automobilů, kam Gary přesedlal, protože je považoval za bezpečnější než motorky…

    Premiérový závod třístopých vozidel byl na Masarykově okruhu roku 1958 očekáván množstvím 200 000 diváků s velkým napětím.

    Favorit Švýcar Camathias, mimochodem původně jezdec motocyklů sólo, přešel na závodní tříkolku, ale Brno mu podalo kalich hodně hořkého nápoje, protože jeho parťák pro vyvažování byl právě v termínu závodu připoután na nemocniční lůžko a start jezdce helvétského kříže byl ohrožen. Naštěstí byl přítomen jeden z kolegů jedné stopy Němec Kassner, který se pro kamaráda obětoval do role akrobata, kterou splnil nad očekávání, kdy se takto kombinovaná posádka dostala do vedení závodu. Jim na doraz výfuku se však blížili Drion se Stollovou s předsevzetím strhnout vítězství ve svůj prospěch. Závod měl mimořádný spád jak v jeho dramatu, tak i ve sjezdu za Žebětínem, který se ohýbal v podobě pravé zatáčky s výjezdem přetnutí tzv. Hitlerovy dálnice.

    A právě v tomto místě byl osudový bod jak závodu, tak i obou jezdců smíšené posádky. O důvodu neštěstí se vedou ještě dodnes spekulace zasvěcenců, které asi už nikdo nerozřeší. V lidové mluvě se vyskytuje několik variant, které pocházejí od údajně očitých svědků havárie, ale víme každý z vlastních zkušeností, v jak mlhavé optice přesnosti může být nečekaná a šokující událost, která má k dnešnímu datu dobu trvání již 56 roků.

    Jedna varianta zní, že si Inge při těsném nájezdu k žulovému patníku rozbila hlavu, kdy další vypráví o tom, že jeden fotograf se chystal k záběru na přijíždějící pár a při nárazu se lekl a náhodně zmáčknul spoušť aparátu, kde je vidět letící ženské tělo ve vzduchu (to foto jsem i osobně viděl).

    Snad je průkazná informace, že před startem došlo k výměně sajdkárového vozíku z pravé strany na levou, ale jaký to mělo vliv na tragickou událost, je těžké posoudit. Též údajně neměla Inge v místě nehody z neznámých příčin vyvažovat a našly by se ještě další nuance vysvětlení. Německá závodnice ještě dříve prohlásila, že tato sezona bude její poslední.

    Faktem je, že posádce francouzsko-německého páru byla v předposledním kole místo cílového šachovnicového praporu vyvěšena černá vlajka osudu se startovním číslem 16.

    Inge byla 7. a Jacque 8. celková oběť závodníků na Masarykově okruhu.

    Místo neštěstí připomíná památník se jmény a údaji obou aktérů, který v roce 2013 zhotovila společnost Větrník Brno, o. s.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ
předseda společnosti Větrník Brno, o. s.
a komentátor Masarykova okruhu