Rok 2019

 

Předprázdninové setkání

    Předprázdninové setkání Klubu novinářů SN JM jsme ve středu 19. června věnovali návštěvě zajímavého pracoviště, centrálního technického dispečinku Brněnských komunikací a. s. (CTD). Tady se monitoruje a vyhodnocuje dopravní situace ve městě Brně. Před budovou Brněnských komunikací na Renneské třídě nás přivítala tisková mluvčí paní Vladimíra Navrátilová a předala nás do péče pana Jiřího Matouše, vedoucího střediska, kam CTD patří. Sešli jsme do suterénní místnosti, zcela obložené monitory, které 24 hodiny denně po sedm dní v týdnu zobrazují stav dopravy ve městě. Každý den jím projede 35 tisíc vozidel. Středisko je vybavené moderními technologiemi, ale i tak je práce 3 dispečerů velmi náročná na pozornost; zhruba po dvou hodinách se střídají a na čas se věnují třeba administrativě nebo jiné práci. A že je dopravní situace v Brně komplikovaná hlavně v období uzavírek při opravách komunikací i inženýrských sítí, víme všichni z vlastní zkušenosti. Na CTD jsme o tom měli komplexní přehled. Důležitá je zejména průchodnost čtyř brněnských dopravních tunelů: Husovického, Pisáreckého, mimoúrovňového křížení na Hlinkách a nejdelšího Královopolského (1 237 m), který je součástí velkého městského okruhu. Případný problém ohlásí dispečerům červená linka pod příslušným monitorem. Dispečink spolupracuje s hasiči, záchrannou službou, policií, MHD, Ředitelstvím silnic a dálnic, IDOS a dalšími nutnými složkami. Při řešení problému má vždycky přednost městská hromadná doprava. Svou roli při zajištění plynulosti dopravy mají i semafory. Je jich v Brně zhruba 150 a v současnosti procházejí rekonstrukcí, rozloženou do tří etap v letech 2015–2020.

    Na potíže není chudá ani tzv. statická doprava, tedy hlavně parkování. Jejich velkou část by měla odstranit plánovaná odstavná parkoviště s přímou návazností na městskou dopravu. Pomáhají i parkovací domy, pokud jsou ovšem funkční. Ty v režii Brněnských komunikací  (v Kopečné a Panenské ulici) svou roli plní.  

    Pan Matouš nám poskytl spoustu zajímavých informací, i ty odborné nám vysvětlil srozumitelně a odpověděl ochotně na množství našich dotazů. Bylo příjemné setkat se s člověkem, který rozumí své práci, očividně ho baví a zasvěceně o ní hovoří. Poděkovali jsme mu vřele a jako upomínku na naši návštěvu předal předseda Regionální rady SN JM Jaroslav Bobek knihu o královně Alžbětě v Brně.

    Z příjemně klimatizovaného CTD jsme vyšli na rozpálenou Renneskou a pospíchali se zchladit do Kometa Pubu v DRFG Aréně, kde jsme se rozloučili se sezonou a popřáli si krásné léto.

    Tak zase v září na shledanou.  (čip)

Kolega Pavel Hála napsal příspěvek do internetového magazínu ETM:
https://www.etm.cz/index.php/novinky/2219-odkud-se-idi-brnnska-doprava
 

Fotogalerie – autoři fotografií: Miluše Dvořáková (5) a Petr Michl (5)

֎֎֎
Pokřtili jsme Vencálkův Pozdní sběr

    V neděli 9. června jsme pokřtili knihu „Pozdní sběr“ brněnského novináře Ladislava Vencálka. Výběr z jeho dlouholeté publicistické i soukromé tvorby právě vychází v 2. doplněném vydání. Autor sesbíral starší texty, které se kdysi provozovaly na jevištích nebo byly otištěny v novinách. Zazněla hudba Jiřího Bulise v podání Dady Klementové (klavír) a Jana Daleckého (housle), zazpívali a vyprávěli Kateřina Reichová a Miloš Maršálek.

O křtu 1. vydání knížky napsal Josef Souchop v BrnoŽurnálu:
https://www.brnozurnal.cz/nazory-glosy/pozdni-sber-ladislava-vencalka/

Fotogalerie – autor fotografií: Jaroslav Bobek (12)

֎֎֎
Odborná exkurze SN JM

    Letošní odborná exkurze v úterý 21. května směřovala na Zlínsko, kde jsme měli naplánované čtyři zastávky. První z nich byla na Ploštině, dnes již neexistující pasekářské osadě nedaleko Valašských Klobouk. Ze Zlína dost úzkou cestou mezi lesy a do kopce jsme se díky řidičově obratnosti dostali bez úhony na místo, kde dnes stojí Národní kulturní památník odboje.

    Beskydy byly za okupace útočištěm mnoha partyzánských a odbojových skupin. Murzinovi partyzáni si jako základnu vybrali v roce 1944 právě Ploštinu a okolní samoty. Beskydští horalé, které živil les a skromné hospodářství, patřili k nejchudším v tomto koutě Moravy, a přesto se s partyzány ochotně dělili o jídlo a poskytovali jim v zimě i teplé přístřeší. Na Ploštině to bylo 10 chalup a s okolními samotami 50 obyvatel. Netušili, že jsou mezi nimi dva konfidenti gestapa, kteří na ně poštvou trestnou výpravu SS z Vizovic. Dorazila 19. dubna 1945. Partyzáni den předtím odešli a ploštinští se domnívali, že tím jsou chráněni. Z tragického omylu je vyvedla jednotka SS Josef, která vraždila, vypalovala a ničila stavení, rabovala a zatýkala. Zaživa upálila ve staveních 23 mužů a jednu ženu, další tři lidi popravila a jednoho umučili při výslechu. Zachránil se jediný, kterému se podařilo uprchnut do lesa. Partyzáni údajně masakr viděli, ale dodnes se neví, proč nezasáhli. Možná byla přesila příliš velká, možná měli příkaz nezasahovat, možná tam ve skutečnosti v tu dobu nebyli. Žádná z variant není potvrzená. Konfidenti Baťa (shoda jmen) a Machů byli dopadeni, Baťa odsouzen a oběšen, Machů zastřelen na útěku.

    Na původním místě se již osada nevybudovala. Nově byla postavena a vysvěcena kaple, kde jsou na pilířích desky se jmény umučených pasekářů. V roce 1975 byl na Ploštině vybudován Národní kulturní památník odboje, působivý objekt na vršku kopce s nádhernými kulisami Beskyd, kde se konají vzpomínkové slavnosti. V obnovené chalupě má od roku 1985 zlínské Muzeum jihovýchodní Moravy expozici, věnovanou odbojovému hnutí v okrese Zlín. U památníku jsme položili kytici a v muzeu si zajímavou expozici prohlédli. V provozu je jen od května do října, víc beskydské podmínky nedovolí. Ale průvodce muzea, pan Vlastimil Húšť, který ochotně po dohodě dorazí (na kole), těžce nese, že je o osud pasekářů z Ploštiny malý zájem. Je to jeho „srdeční“ záležitost, protože jeho dosud žijící matka byla svědkyní masakru. „Jsme moc daleko a vysoko“, vysvětluje si nezájem. O to srdečněji uvítal novináře z Brna. Rádi jsme se zapsali do Pamětní knihy.

    Další zastávkou byl proslulý Baťův mrakodrap ve Zlíně. V jeho nejvyšším patře je příjemná kavárna R21, kde jsme trochu odbourali otřesné zážitky z Ploštiny a hlavně se pokochali krásnou vyhlídkou z terasy, na kterou se vrhli fotografující kolegové. Jednomu se podařilo vyfotit také interiér proslulého “kancelářského“ výtahu J. A. Bati.

    V budově 14 Baťova institutu jsme si s výtečnou průvodkyní prohlédli expozici Princip Baťa  Dnes fantazie, zítra skutečnost, která jednak dokumentuje historii baťovské obuvnické produkce od začátku až po současnost, jednak zachycuje globální historii obouvání. Nechybí ani část věnovaná cestám Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda včetně repliky jejich slavné „tatrovky“. Byli bychom tam (zvláště ženská část exkurze) nad obuvnickými artefakty (což některé opravdu byly) setrvali i déle, ale prohlídka měla svůj vymezený čas.

    Poslední zastávka patřila provozu slavné likérky R. Jelínek ve Vizovicích. Ujala se nás manažerka návštěvnického centra likérky a Společnosti přátel slivovice. Dostalo se nám nejenom malé ochutnávky na uvítanou a na závěr, ale hlavně zasvěceného výkladu o historii podniku a jednotlivých fázích výroby v autentickém prostředí, naplněném vůní budoucích ovocných, bylinných a jiných destilátů. Naše ovoce už výrobě nestačí, musí se dovážet a například hrušky si likérka pěstuje ve vlastních sadech až v Chile. „Inhalujte, inhalujte“, vybízela nás průvodkyně, a tak jsme i činili. Bez nepříznivých následků, samozřejmě. Podnik usiluje nejen o efektivitu, ale i o zvýšení kultury požívání kvalitního alkoholu. Ovšem na členství ve Společnosti přátel slivovice je pořadník, za 4 tisíce ročně má každý člen přímo v likérce svůj box, kam si ukládá vzácné tekuté vzorky.

    Program jednodenní exkurze byl bohatý na poznání i zážitky. Ale blízko k neskutečnu mělo počasí, protože jsme měli jediný krásný den v celém deštivém týdnu. Snad to příště zase vyjde.  (čip)

Fotogalerie – autoři fotografií: Miroslav Bajbár (7) a Petr Podroužek (3)

֎֎֎
Zemřel Jiří Šesták

    Ve středu 8. května zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku nedožitých 76 let dlouholetý novinář Jiří Šesták, člen Syndikátu novinářů jižní Moravy. Pro občany městské části Brno-Vinohrady připravoval zajímavé umělecké, vzdělávací a společenské programy. Byl rovněž prvním redaktorem tamního měsíčníku Vinohradský Inform. Kolegové a přátelé se s ním rozloučili ve čtvrtek 16. května v obřadní síni Ústředního hřbitova v Brně. Čest jeho památce!

֎֎֎
Reduta

    Reduta je podle slovníku cizích slov “budova s tanečním sálem, určená pro plesy a zábavu“. Jak nás však upozornil náš průvodce po jednom z útvarů Národního divadla Brno pan Martin Foretník, jednalo se hlavně o zábavy maškarní. Sám se nám v maškarní škrabošce představil. Seznámil nás s bohatou a pestrou historií nejstaršího divadelního provozu v regionu a provedl nás zázemím divadla.

    Historie Reduty jako divadelní scény sahá až do roku 1600. Město Brno tehdy koupilo od knížete Lichtensteina budovu na Zelném trhu a zřídilo v ní tavernu, s hostinskými místnostmi pro VIP hosty, vinárnou a sálem pro divadelní přestavení. V roce 1693 ji zničil požár. Po 60 letech zde město postavilo městskou operu, kam pravidelně zajížděly italské a německé divadelní společnosti. V roce 1767 zde koncertoval jedenáctiletý Mozart (otec Leopold odvezl obě své děti do Brna, aby je ochránil před neštovicemi) a poprvé se hrálo divadelní představení v češtině (opera-pantomima Zamilovaný ponocný v provedení badenské divadelní společnosti Matthiase Menningera). V letech 1785 a 1786 řádil v Redutě opět požár. Do úvah o obnově divadla na tomto místě zasáhl sám císař Josef II. Vydal dekret, jímž stanovil jako stavitele a provozovatele město Brno. Nákladem 30 000 zlatých byla postavena nová budova s místy pro 1 200 diváků ve třech pořadích a 48 lóžích. Po dalším zničujícím požáru v roce 1870 však z budovy zůstalo prakticky jen obvodové zdivo. Naštěstí se zachovala krásná klasicistní fasáda palácového typu. Potom se zde byla tržnice, kde se pod provizorním zastřešením konaly taneční zábavy; za napoleonských válek se tu usídlil lazaret a vojenská ubytovna. V roce 1919 byl objekt zadaptován podle projektu K. Reinhardta na redutní sál s divadelním provozem, který ovšem neměl potřebné parametry. Zejména disproporci mezi jevištěm a hledištěm (kapacita 580 míst) nemohla odstranit ani památková rekonstrukce v letech 1955–1957. Svému poslání však budova sloužila s nucenou přestávkou za druhé světové války až téměř do konce 20. století. Využíval ji zejména soubor operety (později Hudebního divadla), jehož inscenace si získaly popularitu a oblibu i mimo Brno a republiku. Navštěvovali je hojně diváci z Rakouska. Od 50. let však budova nezadržitelně chátrala. Nejen neúnosné podmínky v zákulisí a šatnách, ale zejména narušená statika začaly ohrožovat bezpečnost herců, diváků a nakonec i kolemjdoucích. V červnu 1993 se v Redutě konalo poslední představení. Vyklizený objekt sloužil různým podřadným účelům, dokonce i jako sklad pro prodejce ze Zelného trhu. Zpracované studie na uchování památky jako priority v městské památkové rezervaci i změněná politická situace však postavily nutnost rekonstrukce Reduty do popředí zájmu města. Proběhla v letech 2002–2005. Vrátila nejstaršímu brněnskému divadlu jeho uměleckou i společenskou funkci, citlivě propojila moderní prvky s původní dochovanou architekturou. Divadelní provoz byl opět umístěn do východního křídla, Mozartův sál, kde jsme na představení byli zvyklí a snažili se rozluštit původní dispozici, dnes slouží koncertům a komorním aktivitám. Autorem jeho umělecké výzdoby je Petr Kvíčala, který výtvarně pojednal také teraco v přízemí i klenbu kavárny. Zahajovací představení, na kterém se podílely všechny soubory NDB, se uskutečnilo 1. října 2005. V roce 2008 byla před divadlo umístěna socha Wolfganga Amadea Mozarta, dílo sochaře Gebauera.

    S Martinem Foretníkem jsme prošli i zákulisí a poznali skutečně skromné zázemí herců. Prostory budovy neumožňují ani uskladnění kulis, které se na každé představení musí převážet. Místo je jen pro garderobu, rekvizity a jejich základní údržbu. Přesto Redutu využívají všechny soubory NDB i hostující inscenace. Vyzkoušeli jsme i pobyt na jevišti a kolegyně Bělíková nám názorně předvedla svou práci suflérky. V suterénu, ve vyklizeném sklepním prostoru, jsme se marně snažili najít místa, kde jsme u stolků ve vinárně popíjeli po představení a setkávali se s přáteli. Je nutné zde dosáhnout stabilního ovzduší, odstranit vlhkost apod.           

    Mimořádně zajímavá beseda Klubu novinářů SN JM  se uskutečnila ve čtvrtek 21. března s obvyklou kávovou tečkou na závěr.  (čip) 

Fotogalerie – autor fotografií: Petr Michl (10)

֎֎֎
Pavel Foltán: KAREL MEZI NÁMI

    Koncem roku 2018 vydalo nakladatelství Beskydy knihu o Karlu Krylovi s názvem „Karel mezi námi“ od autora Pavla Foltána, člena Syndikátu novinářů jižní Moravy, dlouholetého brněnského písničkáře a přítele Karla Kryla.

    Kniha je dostupná na www.beskydyknihy.cz/novinky/karel-mezi-nami. Její křest se uskutečnil 17. prosince ve Slovenském domě v Praze, kde byl kmotrem nejčtenější slovenský spisovatel Josef Banáš. Hned poté, 18. prosince 2018, ji v Brně pokřtil místopředseda Syndikátu novinářů ČR Jaroslav Bobek.

    V pondělí 25. února se v sídle Syndikátu novinářů jižní Moravy uskutečnilo autorské čtení z této knihy a beseda s autorem. Pavel Foltán zahrál i některé známé protestsongy z repertoáru Karla Kryla. Pro čtenáře, kteří už knihu mají, proběhla po skončení besedy autogramiáda.

Foto: Jaroslav Bobek

֎֎֎

Nedávno tu byli

    Tak nazval svou (prozatím) poslední knížku náš kolega Jaroslav Štěpaník. Věnoval ji 32 brněnským osobnostem, z nichž mnohé jsme také znali a s některými se přátelili. První letošní setkání Klubu novinářů SN JM ve čtvrtek 24. ledna jsme věnovali právě této nové publikaci (více o ní Bohumil Hlaváček v BrnoŽurnálu 14. 11. 2018). V živé besedě jsme se autora ptali hlavně na vztah, jaký si se „zpovídaným“ člověkem vytvořil, jaký klíč si k jeho osobnosti našel. Velký ohlas mělo čtení z rozhovoru se spisovatelkou a rázovitou ženou Květou Legátovou (Želary), k níž nebylo snadné najít si cestu. A popřáli jsme kolegovi, aby mu vyšly i další autorské plány. V závěru besedy jsme si připomněli první výročí úmrtí kolegyně Ludmily Hlaváčkové (†26. 1. 2018), která řadu let úspěšně vedla Klub novinářů-seniorů SN JM.  (čip)

Článek kolegy Bohumila Hlaváčka najdete ZDE.

Fotogalerie – autor fotografií: Petr Michl (10)