50 let Janáčkova divadla – slavnostní premiéra

05.10.2015 12:10

    Slavnostní premiérou „Její pastorkyně“ Leoše Janáčka, zahájil soubor opery Národního divadla Brno novou sezónu, která přináší i jubileum vzniku budovy nové budovy brněnské operní scény. Slavnostní byla i atmosféra, třebaže se odbyla bez projevů. Tou hlavní oslavou bylo provedení Janáčkovy slavné opery.

    Nová inscenace „Její pastorkyně“ bude jistě předmětem zasvěcených recenzí odborníků. Již v průběhu přestávek a po představení bylo možno zaslechnout různá hodnocení, převažovala pozitiva, ale také polemické poznámky, zejména ke kostýmům a scéně. Jsem zvědav a těším se na fundovaná hodnocení povolaných. Jako návštěvník, kterému je toto silné dramatické operní dílo zvlášť blízké, mohu realizátorům inscenace jen upřímně pogratulovat.

    Zdobí ji kvalitní pěvecké výkony, kterým dominují Jaroslav Březina (Laca), Szilvia Rálik (Kostelnička) a ovšem také domácí Pavla Vykopalová (Jenůfa), silnější potlesk si myslím zasloužil také Tomáš Juhás (Števa). Své „menší“ role velmi dobře odvedli i další sólistky a sólisté, samozřejmě i vždy výborný sbor. Také pro sbormistra, pana Josefa Pančíka je letošní rok stejně jubilejním v jeho zdejším působení. Vedení brněnského operního sboru vzbuzuje dlouholetý obdiv, přínos sbormistra byl po skončení představení při setkání s umělci za velkého ohlasu připomenut.

    Samo představení zaujalo osobitým režijním pojetím a zajímavým scénickým řešením. Originální a působivé bylo např. scénické využití řady pokojíků, jakýchsi od sebe separovaných kójí, vybavených týmž obrázkem Panny Marie. – Jeden jak druhý, jak v bytovce, dnes standardně vybavených obdobným soudobým nábytkem, tehdy na stěně svatým obrázkem, přesně voleným symbolem tragického děje. Každá osoba uvnitř svých stěn, trialog, vlastně paralelní monology, komunikace bez komunikace, každý osamocen s vlastním hlasem.

    Obdobně zajímavá je volba rámce závěrečného dějství. Společnost, která se sešla ke svatbě, jako by se nacházela v rámu symbolického obrazu, odkud možno neúčastně či z nadhledu nahlížet a posuzovat, mizí závěrem ze scény, sjíždí do propadliště. Ústřední dvojice poznamenaná tragédií zůstává sama se sebou, jen ona může rozhodovat, kam jít, jak dál.

    Zajímavá inscenace Janáčkovy „Její pastorkyně“ v jubilejním roce v režii ředitele Národního divadla Brna Martina Glasera, jistě neunikne pozornosti přátel opery. Svým dramatickým příběhem, strhujícím způsobem vyprávěným Janáčkovou hudbou, je z těch, které dokáží oslovit i ty, kteří běžně operu nenavštěvují.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

 

Foto: archiv NdB