Brněnská Thálie pod lupou celostátní kritiky

12.05.2019 18:10

    Také letošní předjaří a jaro byly ve znamení rozličných kulturních bilancí uplynulého roku 2018. V oblasti profesionální Thálie se čas od času diskutuje o přílišném počtu nebo potřebné diferenciaci udílených cen (kromě těch republikových totiž existuje i řada ocenění festivalových, regionálních nebo alespoň souborových), nakonec se však ukáže, že vzhledem k naší rozvětvené a rozrůzněné divadelní síti ani toto spektrum byť jen k symbolickému uznání všem, kteří by si je zasloužili, nepostačuje. Připomeňme si tedy v sumarizující stručnosti, jak si pod zorným úhlem některých tradičních celostátních anket (ať už speciálních teatrologických nebo návštěvnickou oblibu odrážejících) v těchto širších souvislostech vedly brněnské scény.

    Nejpohotovější bývá hned lednové, letos 26. hodnocení čtrnáctideníku Divadelní noviny (DN), soustavně otiskujícího rovněž žánrově seskupovaný „hvězdičkový“ Kritický žebříček premiér ze všech profesionálních divadel ČR. Dle 1. čísla DN sem tentokrát přispělo 73 účastníků, hlavně recenzenti, publicisté a divadelní vědci – drtivou většinou z Prahy (čímž je a priori vymezen jejich divácký záběr), ale také čtyři z Brna. Měli k dispozici pouze jediný tip, mohli jej ovšem doprovodit stručnou zdůvodňující charakteristikou. Kritériem pro ocenění „Inscenace roku 2018“ byl její široce pojímaný český původ. První dvě příčky náležely inscenacím operním: se sedmi hlasy zvítězilo Národní divadlo s novinkou Ivana Achera klímovský Sternenhoch v režii Michala Dočekala, v těsném závěsu při šesti hlasech však následovala Libuše Bedřicha Smetany v provedení Národního divadla Brno (NDB), kterou Jiří Heřman ke stému výročí státu inovovaně nastudoval v rozlehlém pavilonu P na zdejším Výstavišti. Třetí místo pak díky čtyřem respondentům zaujalo Mýcení Thomase Bernharda, které v pražském Divadle Na zábradlí režíroval Jan Mikulášek. Do moravské metropole směřovalo tipů celkem čtrnáct (do Ostravy devět, do Plzně dva a po jednom do Hradce Králové, Jihlavy a Uherského Hradiště).

    Kromě NDB, právem pochváleného též za další Heřmanovy inscenace Fausta a Markéty i Lišky Bystroušky a rovněž za 6. ročník mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2018 (unikátně se tu objevily v kvalitních nastudováních všechny Mistrovy opery), zasloužilo se o toto výtečné postavení našeho města několik dalších scén. Městské divadlo Brno (MDB) zaujalo tragédií Artura Millera Čarodějky ze Salemu (režie Mikoláš Tyc) a dvěma muzikálovými novinkami (u obou přeložila libreta Zuzana Čtveráčková) – českou premiérou vážného anglického „holocaustového“ titulu Představ si... (úprava i režie Petr Gazdík) a zábavně parodickým broadwayským „monty pythonským“ Spamalotem v pojetí Stanislava Slováka. Divadlo Husa na provázku (DHNP) se prosadilo světovou premiérou jevištní prvotiny Kateřiny Tučkové Vitka (režie Anna Petrželková), Dočekalovou dramatizací i režií románu Franze Kafky Amerika a značně volnou inovací rané prózy Fjodora Michajloviče Dostojevského Hráč podle scénáře režiséra Michala Háby.

    Brnu se opět mimořádně dařilo ve sféře internetového ohlasu, a to v 15. ročníku komunitní ankety portálu i-divadlo.cz. Vezmeme-li v úvahu její tzv. uživatelskou část, na rozdíl ode všech ostatních hodnocení tu nehlasují odborníci, nýbrž blíže nespecifikovaná veřejnost z celé republiky. Je tedy výrazem popularity nejspíše u mladého obecenstva, přičemž organizátoři ujišťují o spolehlivém zabezpečení regulérnosti proti případným pokusům o podvod. MDB (dřívější osminásobný vítěz) se nyní s 82 body opět stalo druhým fanoušky nejoblíbenějším divadlem roku 2018 (a znovu za pražským Divadlem v Dlouhé), když až další místa zaplnily scény hlavního města s návštěvnickým potenciálem daleko početnějším. S rozličnými odstupy v žebříčku v rámci Brna pokračují DHNP, HaDivadlo (HaDi), BuranTeatr, NDB, Divadlo Bolka Polívky (DBP), jamácké školní Divadlo na Orlí (DnO) a Divadlo Polárka. Ve čtyřech „pozitivních“ kategoriích (je tu totiž i oddíl „Propadák roku“, aktuálně obsazený samými premiérami pražskými) nacházíme na mnoha příčkách, a to i na těch „medailových“, jména spojená s více brněnskými ansámbly.

    V kolonce „Nejlepší inscenace“ se nejhojněji objevují položky z činoherního i muzikálového repertoáru MDB. Třetí místo zaujal zmíněný demytizující Spamalot, porůznu následován sérií dalších titulů z Lidické ulice – Rent, Představ si..., BIG, Osmyčky, Čarodějky ze Salemu, Lakomec a Horečka sobotní noci. Ojediněle dojdeme k nabídce „Provázku“ (již zmíněné texty Vitka, Amerika a Hráč), HaDi (původní experiment nazvaný ´68, Platonovův Čevengur), BuranTeatru (česká premiéra Guirgisovy broadwayské tragikomedie Parchant v klobouku), DnO (původní opera Alše Kohouta Anna Kareninová), DBP (autorský gagově pohybový projekt Ondřeje Klíče a Michala Chovance Letem sokolím) a NDB (do lužáneckého šapitó umístěná dramatizace Vančurova Rozmarného léta). Mezi tuctem výslovně, někdy i opakovaně jmenovaných brněnských hereček zvítězila s dvaačtyřiceti hlasy „provázkovská“ Tereza Marečková, titulní protagonistka představení Vitka, ale jinak v různých nastudováních zabodovaly většinou členky MDB Hana Holišová, Kristýna Daňhelová, Alena Antalová, Lenka Janíková, Viktória Matušovová, Tereza Martinková, Svetlana Janotová, Andrea Zelová, Lucie Bergerová a Dagmar Křížová, k nimž se připojily Ivana Hloužková (DHNP) a Eva Novotná (MDB). Neméně početně je zastoupena „pánská šatna“, kde je v čele letošní sedmdesátník Boleslav Polívka coby Harpagon z Moliérova Lakomce v režii a úpravě Stanislava Moši a za ním (občas rovněž ve více rolích) Michal Isteník, Aleš Slanina, Lukáš Vlček, Petr Štěpán, Kristian Pekar, Lukáš Janota, Dušan Vitázek a Jan Brožek, z ostatních scén pak Martin Donutil s Daliborem Bušem (oba DHNP) a Zbyšek Humpolec (HaDi). V tzv. redakční volbě této internetové ankety byl vyhlášen „Divadelní osobností roku 2018“ režisér a ředitel NDB Martin Glaser.

    Výroční Ceny Thálie, které až dosud ve čtyřech soutěžních kategoriích (doprovázených ještě jinými oceněními) s předstihem ohlašovala, prostřednictvím speciálních komisí dvoustupňovým řízením vybírala a po pětadvacet roků vždy v březnu slavnostně vyhlašovala Herecká asociace (v loňském jubilejním ročníku se v tzv. užších nominacích objevila jména operních pěvkyň NDB Markéty Cukrové a Kateřiny Kněžíkové i Daniela Rymeše z MDB), doznávají letos zásadních strukturních změn. Protože hodnocení přechází z období kalendářního na sezonní, má celý proces proběhnout až na podzim, takže zatím můžeme případným nominantům držet palce.

    V odborných kruzích si během let získaly prestižní postavení nejreprezentativnější 27. Ceny divadelní kritiky (CDK), donedávna známé jakožto velmi respektované Ceny Alfréda Radoka, ze „soutěžních“ divadelních vavřínů udělovaných v ČR nejstarší (během jejich trvání se vystřídalo sedmnáct resortních ministrů!). Celou logisticky náročnou akci v osvědčeném „radokovském“ modelu organizuje nyní revue Svět a divadlo (SaD), která podrobné výsledky publikovala ve svém letošním 1. čísle. Slavnostní předávání cen se konalo 17. března 2019 v pražském Divadle pod Palmovkou, kde se v režii Jana Klaty zrodila vítězná inscenace (Shakespearovo drama Něco za něco) a jež se stalo rovněž scénou roku. Neanonymní ankety SAD se zúčastnilo 80 systematicky působících kritiků (včetně několika málo jihomoravských), obligátně výrazně limitovaných skutečností, že mnozí oslovení sledují převážně jen představení hlavního města, případně ještě tak ta festivalová. Na rozdíl od Cen Thálie, důsledně zaměřovaných na výkonné umělce, zahrnují CDK rozsáhlou škálu veškerých jevištních aktivit (naposledy konkrétně upozornily kupř. na 75 inscenací 40 divadel a na 48 poprvé uvedených českých her), ve speciálním oddíle dokonce i těch zahraničních. Při tipování do osmi přesně vymezených kategorií mohl každý respondent udělit až tři rovnocenné hlasy (s případným doprovodným zdůvodněním) a k resumé se bez jakýchkoli kuloárových jednání došlo jejich prostým součtem. Protože většina čtenářů patrně nemá možnost SAD pravidelně sledovat, zalistujme tímto poměrně obsáhlým, odborně kompetentním zhodnocením zde, i když s ohledem na rozsah příspěvku citace pochvalných charakteristik od kritiků vynecháme. Alespoň enumerativně však zjistíme, jak je v širokém kontextu reflektován přínos brněnských ansámblů. Nepřekvapí, že se znovu setkáváme s úspěšnými jmény z předchozích pasáží tohoto přehledu.

    V hlavní kategorii „Nejlepší inscenace roku 2018“ (s přibližně shodným počtem hlasů najdeme na „medailových“ stupních v prohozeném pořadí zmíněné pražské tituly Něco za něco, Mýcení a Sternenhoch) je Brno zastoupeno Libuší v opeře NDB (6. místo), Amerikou v DHNP (11.–14. místo) a tamní Vitkou (15.–19. místo) a poté ještě Čarodějkami ze Salemu i muzikálem BIG (obojí MDB), Hráčem (DHNP) a Příhodami Lišky Bystroušky (opera NDB). Mezi kreacemi žen získala se 17 hlasy pomyslné „stříbro“ Tereza Marečková z DHNP coby Vitka. Následně (už s větším odstupem) upoutaly Táňa Malíková (HaDi), Alena Antalová (MDB), Lucie Hájková, Jana Kačírková a Gabriela Štefanová (všechny NDB). V kategorii „Mužský herecký výkon roku 2018“ je brněnské zastoupení hojnější a pestřejší. Na 10.–11. příčce vede Martin Donutil v postavě Karla Rossmana z nastudování Ameriky v DHNP. Za ním se objevují dva pěvci a herec z NDB Svatopluk Sem, Jiří Hájek a Dominik Teleky, interpreti z MDB Michal Isteník, Boleslav Polívka a Petr Štěpán, aktéři Cyril Drozda (HaDi), Dalibor Buš (DHNP) i Radim Brychta a Zdeněk Polák (oba soubor D´Epog). V kolonce „Divadlo roku 2018“ zaujala se šesticí hlasů 6. místo opera NDB a se čtyřmi hlasy 8. místo NDB jako celek. Postupně došlo na HaDi, DHNP, Divadlo U stolu, MDB i samostatně na činohru NDB. V oddíle „Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku“ díky pěti respondentům nezapadla na 3.–5. příčce Vitka Kateřiny Tučkové z DHNP ani jako 9.–16. perziflážní „totální unféerie“ Osmyčky spolehlivého autorského týmu scenáristů Petra Štěpána, dramaturga Jana Šotkovského a režiséra Stanislava Slováka se skladatelem Karlem Cónem z MDB. Jediný kritik pak zaznamenal společný projekt Terezy Lexové, Simony Petrů a režiséra Vítězslava Větrovce Prezidenti: Cesta tam a zase na jevišti Divadla Polárka. V rubrice „Scénografie roku“ Brňany opakovaně vede se čtyřmi tipy na 4.–6. stupínku výtvarník Libuše v NDB Tomáš Rusín, jakožto 11.–26. inkasoval dva hlasy Dragan Stojčevski za výpravu k Americe v DHNP. Za nimi najdeme ještě Pavla Boráka (NDB Piková dáma), Marka Cpina (NDB Jánošík Revisited), Jaroslava Milfajta (MDB Lakomec), znovu Dragana Stojčevskiho (NDB Příhody lišky Bystroušky) a nakonec Romana Šolce (MDB Tři mušketýři). V oddíle „Hudba roku 2018“ na 5.–8. místě trojhlasně zabodoval Ivan Acher (DHNP Amerika), dva tipy obdržel Nikos Engonidis (NDB Jánošík Revisited) a po jednom Ondrej Kalužák (BuranTeatr Svět je báječné místo) s Davidem Rotterem (MDB Tři mušketýři). Kategorii „Talent roku“ díky brněnským i pražským nastudováním s desítkou hlasů suverénně ovládla „provázkovská“ herečka, zpěvačka a muzikantka Tereza Marečková; dobrého povzbuzení do dalšího uměleckého růstu se zde dvakrát dostalo Dominiku Telekymu a jednohlasovými tipy hercům Daliboru Bušovi, Martinu Donutilovi, Barboře Goldmannové a Michalu Chovancovi.

    Jak z tohoto možná trochu suchopárného přehledu především odborných anket celostátního rozměru s mnoha jmény, čísly a zkratkami vyplývá, mohla se také v uplynulém roce většina brněnských profesionálních scén pochlubit nejen diváckou přízní, ale rovněž oficiálně deklarovanými úspěchy.

VÍT ZÁVODSKÝ