Brněnská Thálie v hledáčku celostátní kritiky

03.04.2018 08:25

    Také letošní předjaří a jaro byly ve znamení rozličných kulturních bilancí uplynulého roku. V oblasti profesionální Thálie šlo mj. o několik celostátních anket. Připomeňme si tedy v sumarizující stručnosti, jak si jejich pohledem vedly brněnské scény.

    Nejpohotovější bývá lednové, letos jubilejní 25. hodnocení čtrnáctideníku Divadelní noviny (DN), soustavně otiskujícího rovněž žánrově seskupovaný „hvězdičkový“ Kritický žebříček vybraných premiér ze všech profesionálních divadel ČR. Přispělo sem 86 účastníků, hlavně recenzenti, publicisté a teatrologové – drtivou většinou z Prahy, ale také šest z Brna. Měli k dispozici pouze jediný tip, mohli jej ovšem doprovodit stručnou zdůvodňující charakteristikou, čehož také zpravidla využili. Kritériem pro ocenění „Inscenace roku 2017“ byl její široce pojímaný český původ. Nejvýše se umístila dvě pražská nastudování Jana Nebeského – Deník zloděje divadelní společnosti Masopust a Ibsenova Nora (Domeček pro panenky) Divadla pod Palmovkou. Do moravské metropole směřovalo celkem 13 nominací. Opera Národního divadla Brno (NdB) získala čtyři hlasy díky české premiéře Lásky na dálku od žijící finské skladatelky Kaiji Saariaho (režie Jiří Heřman), kde „zabodoval“ i Rossiniho Hrabě Ory režisérky Lenky Flory, a po třech Divadlo Polárka (Naše třída Poláka Tadeusze Słobodzianka v pojetí Břetislava Rychlíka) spolu s Divadlem Husa na provázku (DHNP) a českou premiérou Massiniho Dynastie /Lehman Brothers/ v režii Michala Dočekala. Dvěma inscenacemi – Žítkovské bohyně (krev je krev) od prozaičky Kateřiny Tučkové a režiséra-dramatizátora Doda Gombára i Mošovým ztvárněním amerického muzikálu Chaplin – prosadilo se Městské divadlo Brno (MdB). HaDivadlo zaujalo jevištní verzí Macochy spisovatelky Petry Hůlové, režírované Kamilou Polívkovou. Mezi zvažovanými tipy byla zmíněna též Fassbinderova předloha Strach jíst duši, jak ji v Redutě kabaretně ozvláštnil Jan Frič.

    Ještě v lednu t. r. slavilo úspěch MdB, a to v rámci účasti na 18. ročníku GRAND Festivalu smíchu ve Východočeském divadle Pardubice. Navázalo na své tamní sukcesy z minulých let, jimiž byly např. inscenace Hany Burešové Kamenný host aneb Prostopášník (2004) a Škola základ života (2011) nebo Petra Gazdíka Jméno (2016). Tentokrát s komedií René Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj zopakovalo „hattrick“ před dvěma roky a již podruhé si odvezlo tři ceny: Hana Burešová za nejlepší režii (udělenou tu vůbec poprvé), soubor Cenu odborné poroty a zásluhou Petra Štěpána v postavě vědce Bohumila Plánovského ještě Cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Dodejme, že sochu pro Genia smíchu 2018 zde převzal Boleslav Polívka.

    MdB se opět mimořádně dařilo ve sféře internetového ohlasu, a to ve 14. ročníku ankety portálu i-divadlo.cz. Odlišně ode všech ostatních hodnocení tu nehlasují jen odborníci, nýbrž blíže nespecifikovaná veřejnost z celé republiky; jde tedy o popularitu nejspíše u mladého obecenstva, přičemž organizátoři ujišťují o spolehlivém zabezpečení proti rozličným pokusům o podvod. MdB (dřívější osminásobný vítěz) se nyní stalo druhým fanoušky nejoblíbenějším divadlem roku 2017 (za pražským Divadlem v Dlouhé), když až další místa zaujaly scény hlavního města s návštěvnickým potenciálem největším. Se zřetelnými odstupy v žebříčku pokračují BuranTeatr (16.), DHNP svorně s NdB (obě 21.), HaDivadlo (29.), Divadlo Bolka Polívky (40.), Divadlo Polárka (52.) a 56. Divadlo U stolu (DUS). V šesti „pozitivních“ kategoriích (je tu totiž i oddíl „Propadák roku“ s trojím brněnským zastoupením) nacházíme jména spojená s mnoha zdejšími ansámbly na desítkách příček, a to i na těch „medailových“. Kolonku „Nejlepší inscenace“ vede MdB s původním muzikálem Bítls (režie Stanislav Slovák), porůznu následovaným řádkou titulů z Lidické ulice – Žítkovskými bohyněmi, Chaplinem, Dotkni se vesmíru a pokračuj, Děsnej pátek nebo O myších a lidech. „Provázek“ zastupuje premiéra Vladimíra Morávka Ubu králem: Svoboda!, Polárku Naše třída, NdB Strach jíst duši a BuranTeatr Věž. Mezi tuctem výslovně jmenovaných brněnských hereček zabodovaly na čtvrté pozici Svetlana Janotová z MdB coby Dora Idesová v Žítkovských bohyních a jako osmá Ivana Hloužková, hostující v NdB v roli vdovy Emmi Kurowski ze hry Strach jíst duši. V pánské kategorii se šestnácti připomenutými výkony Brňanů zaujal dvanáctou linku Daniel Rymeš rolí Chaplina v MdB, za nímž se v první třicítce postupně řadí (většinou za postavy z vítězných Bítls) souboroví kolegové Dušan Vitázek, Aleš Slanina, Petr Štěpán či Jiří Mach.

    Výroční Ceny Thálie ve čtyřech soutěžních kategoriích (doprovázených ještě jinými oceněními) s předstihem ohlašuje a prostřednictvím výběrových komisí dvoustupňovým řízením vybírá Herecká asociace. Jubilejní 25. ročník této divadelníky oblíbené profesní akce měl jako obvykle dostatečnou publicitu – včetně přímého slavnostního televizního přenosu ze „zlaté kapličky“ 24. března t. r., poprvé moderovaného Václavem Moravcem. V tzv. užších nominacích se objevila jména operních pěvkyň NdB Markéty Cukrové (Poutník z Lásky na dálku) a Kateřiny Kněžíkové (Adina z Donizettiho Nápoje lásky v režii Magdaleny Švecové) i Daniela Rymeše (Chaplin) z MdB, mezi šestnácti umělci, nakonec přebírajícími skleněné plastiky Bořka Šípka, však žádný Brňan nebyl.

    V odborných kruzích si během let získaly prestižní postavení nejreprezentativnější 26. Ceny divadelní kritiky (CDK), donedávna známé jakožto velmi respektované Ceny Alfréda Radoka, ze „soutěžních“ divadelních vavřínů udělovaných v ČR nejstarší (během jejich trvání se vystřídalo šestnáct resortních ministrů!). Celou akci v osvědčeném „radokovském“ modelu organizuje nyní revue Svět a divadlo (SAD), která podrobné výsledky publikovala ve svém letošním 1. čísle. Vyhlášení a předávání cen se konalo 18. března 2018 v pražském Paláci Akropolis. Neanonymní ankety SAD se zúčastnil standardní počet 80 systematicky píšících kritiků (včetně několika málo jihomoravských), přičemž limitujícím faktorem jejich záběru bývá skutečnost, že mnozí oslovení sledují převážně představení hlavního města, nebo ještě tak ta festivalová. Na rozdíl od Cen Thálie, důsledně individuálně zaměřených na výkonné umělce, zahrnují CDK rozsáhlou škálu veškerých jevištních aktivit (konkrétně upozornily kupř. na 76 inscenací 42 divadel a 39 poprvé uvedených českých her), ve speciálním oddíle dokonce i těch zahraničních. Při tipování do osmi přesně vymezených kategorií mohl každý respondent udělit až tři rovnocenné hlasy a k resumé se bez jakýchkoli porotních kuloárových jednání došlo jejich prostým součtem. Protože většina čtenářů patrně nemá možnost SAD pravidelně sledovat, zalistujme tímto poměrně obsáhlým, odborně kompetentním zhodnocením zde, i když s ohledem na rozsah příspěvku citace pochvalných charakteristik od kritiků vynecháme.

    V hlavní kategorii „Nejlepší inscenace roku 2017“ (se stejným počtem hlasů ji vyhrály tři premiéry pražské) z brněnských jevišť zdařile vyzněly počiny již výše připomenuté: Massiniho Dynastie v Divadle Husa na provázku (4.–6. místo), jako 7. Słobodziankova Naše třída v Divadle Polárka a 9. Saariahové Láska na dálku v NdB. Toto největší třísouborové divadlo tu má i zastoupení jiné: opera Gounodovým Faustem a Markétkou i Hrabětem Orym, činohra opět titulem Strach jíst duši, Ibsenovou Paní z moře, kolektivním kabaretem Hoří v sadě rodném květ a Gombárovou dramatizací próz Květy Legátové Želary (srdce mé). MdB se prosadilo Žítkovskými bohyněmi a Chaplinem, „Husa“ ještě Ubu králem: Svoboda! a Pitínského Triptychem (Matka. Služka. Panna), HaDivadlo Macochou a Ibsenovým Eyolfem v pojetí Ivana Buraje, DUS Derflerovou úpravou Grabbeho hry Don Juan a Faust, Polárka přidala Jelínkův Cirkus Unikum. Jamácké Studio Marta nabídlo Krobotovu režii obrozenecké Komedie o umučení... a Divadelní spolek Diverzanti (Ne)chtěnou útěchu Kateřiny Volánkové.

    Mezi kreacemi žen s 11 hlasy zaslouženě zvítězila Ivana Hloužková v už připomenuté roli Emmi Kurowski, chválená též jako Matka Ubu. Společný 4.–5. stupínek obsadilo NdB: herečka Tereza Groszmannová jako zrazená Hester Swanová ve Františákově režii dramatu Irky Carrové U Kočičí bažiny a pěvkyně Pavla Vykopalová coby Clémence z Lásky na dálku. Na 6.–14. místě nacházíme Kateřinu Kněžíkovou (Adina) a „provázkovskou“ Terezu Marečkovou v několika postavách z Dynastie, resp. z Triptychu. Na dalších postech se objeví v rozličných činoherních nebo hudebních výkonech z NdB Markéta Cukrová, Hana Tomáš Briešťanská, Helena Čermáková, Eva Novotná a Magdalena Tkačíková, z MdB Svetlana Janotová s Alenou Antalovou, z „Husy“ také Růžena Dvořáková, z HaDivadla Lucie Andělová a z Polárky Alžběta Filipová i Tereza Lexová. V kategorii „Mužský herecký výkon roku 2017“ je brněnské zastoupení podobně pestré. Do rozmezí 6.–8. stupínku se vešel sólista Roman Hoza (Jaufré Rudel z Lásky na dálku) a Jan Kolařík (Emanuel Lehman v Dynastii), do intervalu 9.–11. Miroslav Donutil (Otec Ubu). Dále se víceméně ojediněle prezentovali z NdB Petr Nekoranec, Jan Šťáva, Roman Blumaier a Ján Sedal, z MdB Jakub Uličník, Daniel Rymeš a Petr Štěpán, z „Provázku“ Martin Donutil a Tomáš Milostný, z DUS Viktor Skála, z Divadla Bolka Polívky právě on, z Polárky Vít Piskala a z posluchačů JAMU Petr Šupina. V kolonce „Divadlo roku“ se 16 hlasy opět suverénně zvítězila ostravská Komorní scéna Aréna, ale hned jako třetí se samostatně vyznamenala brněnská opera, přičemž někteří raději tipovali (7.–8.) NdB jako celek a jiní jen činohru. Postupně došlo i na HaDivadlo (9.–11.), „Husu“, Polárku, MdB a BuranTeatr. V oddíle „Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku“ díky třem hlasům nezapadla na 6.–10. místě bláznivá retro komedie autorského triumvirátu Petr Štěpán – Jan Šotkovský – Stanislav Slovák Bítls na Hudební scéně MdB. Následovaly původní premiéry NdB v historické Redutě – činohry Hoří v sadě rodném květ a opery Michala Nejtka Pravidla slušného chování v moderní společnosti –, HaDivadla (Macocha), předloha Boleslava Polívky Šašek a syn v divadle nesoucím jeho jméno a konečně (Ne)chtěná útěcha v DS Diverzanti. V rubrice „Scénografie roku“ je zastoupeno výtvarníků hodně. S pěti hlasy (3.–4. místo) jde o Tomáše Rusína (NdB Láska na dálku) a vzápětí coby pátého Dragana Stojčevského (DHNP Dynastie), se třemi hlasy Pavla Svobodu (NdB Faust a Markétka) i Jana Štěpánka (NdB Strach jíst duši) a se dvěma Evu Jiřikovskou (MdB Žítkovské bohyně) i Antonína Šilara (HaDivadlo Macocha); za nimi najdeme ještě Marka Cpina s Tomášem Pilařem (oba NdB) a z MdB pak dvakrát Andreu Kučerovou a jednou Christopha Weyerse. V oddíle „Hudba roku 2017“ jako „bronzový“ pětihlasně zabodoval Ivan Acher (DHNP Dynastie), dva tipy obdržel Michal Nejtek (partitura opery Pravidla slušného chování v moderní společnosti – NdB) a taktéž hned u dvojice inscenací (NdB Želary, MdB Žítkovské bohyně) David Rotter, následován Karlem Cónem s Milošem Štědroněm (MdB), Nikosem Engonidisem a Martinem Evženem Kyšperským (NdB), Terezou Marečkovou (DHNP), Ondřejem Kalužákem (BuranTeatr) a dvojím přínosem Davida Smečky pro Polárku. Dobrým povzbuzením do dalšího uměleckého růstu může být členům nebo hostům různých brněnských souborů Lucii Bergerové, Romanu Hozovi, Marcu Salvadorimu, Pavlu Šupinovi, Dominiku Telekymu a vícekrát zde připomínané Tereze Marečkové zařazení do kategorie „Talent roku“.

    Jak z tohoto možná trochu suchopárného přehledu především odborných anket celostátního rozměru s mnoha jmény, čísly a zkratkami vyplývá, mohla se také v uplynulém roce většina brněnských profesionálních scén pochlubit nejen diváckou přízní, ale rovněž oficiálně deklarovanými úspěchy.

VÍT ZÁVODSKÝ