Brněnská Thálie v zrcadle celostátní kritiky

20.04.2016 18:05

    Také letošní předjaří a jaro byly ve znamení rozličných bilancí uplynulého roku.  V oblasti profesionální Thálie šlo mj. o několik celostátních anket. Připomeňme si tedy v sumarizující stručnosti, jak si jejich pohledem vedly brněnské scény.

    Nejpohotovější bývá lednové, letos již 23. hodnocení čtrnáctideníku Divadelní noviny (DN), soustavně otiskujícího rovněž žánrově seskupovaný „hvězdičkový“ Kritický žebříček vybraných premiér ze všech profesionálních divadel ČR. Přispěli sem 102 účastníci, hlavně kritikové, publicisté a teatrologové (včetně brněnských). Na rozdíl od minulých let měli poprvé k dispozici pouze jediný tip, který ovšem mohli doprovodit stručnou zdůvodňující charakteristikou, čehož také většinou využili. Kritériem pro ocenění „Inscenace roku 2015“ byl široce pojímaný český původ. Již třetím rokem po sobě zvítězila inscenace mimopražská: novinka Tomáše Vůjtka Slyšení z Komorní scény Aréna Ostrava. Z moravské metropole za třemi scénami pražskými pomyslnou „bramborovou“ medaili získala Františákova režie vlastní adaptace vynikajícího filmového scénáře Jiřího Křižana Je třeba zabít Sekala v činohře Národního divadla Brno (NdB). Oceněny byly rovněž tamní operní premiéry – Hry o Marii od Bohuslava Martinů, Pucciniho Tosca (obojí v pojetí Jiřího Heřmana) a Janáčkova Její pastorkyňa v nastudování Martina Glasera. Dvěma inscenacemi - Haškův a Vaňkův Mein Švejk (režie Jan Antonín Pitínský) a Novotného Směšná interpretace (nastudoval Vladimír Morávek) - prosadilo se Divadlo Husa na provázku (DHNP) a jednou – Zpráva o zázraku /Josef Toufar/ od Alžběty Michalové a režisérky Barbary Herz – tvůrčí platforma Dok.trin. Z jižní poloviny Moravy se „zviditelnilo“ už jen Městské divadlo Zlín s původním titulem Baťa Tomáš, živý z pera režiséra Dodo Gombára.

    Ještě v lednu t. r. slavilo triumf Městské divadlo Brno (MdB), a to v rámci účasti na 18. ročníku GRAND Festivalu smíchu ve Východočeském divadle Pardubice. Navázalo na své tamní úspěchy v předchozích letech, jimiž byly inscenace Hany Burešové Kamenný host aneb Prostopášník (2004) a Škola základ života (2011). Komorní komedie pro pět herců Jméno od francouzské autorské dvojice Mathieu Delaporte – Alexandre de La Patteliere, nastudovaná Petrem Gazdíkem, získala hned trojí ocenění: Cenu studentské poroty, Cenu Komedie diváků 2015 a rovněž vítězství v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon pro Alenu Antalovou v roli hostitelky rozhádané večeře Elisabeth Garaud-Larchetové.

    MdB se opět mimořádně dařilo ve sféře internetového návštěvnického ohlasu, a to ve 12. ročníku ankety portálu i-divadlo.cz. Odlišně ode všech ostatních hodnocení tu nehlasují jen odborníci, nýbrž blíže nespecifikovaná veřejnost (tentokrát 579 diváků) z celé republiky. Již počtvrté za sebou a celkově posedmé stalo se tak fanoušky podporované MdB nejoblíbenějším divadlem u nás, když až další místa zaujaly scény hlavního města. V šesti „pozitivních“ kategoriích (byly tu totiž i oddíl „Propadák roku“ a anticena Divadelní „bobík“) nacházíme jména spojená se třemi zdejšími ansámbly na 36 příčkách, a to i na těch „medailových“. V kolonce „Nejlepší inscenace“ dělí se o sedmé místo zmíněné Gazdíkovo nastudování Jméno a Martinův muzikál Ostrov pokladů v pojetí Stanislava Slováka a první desítku uzavírá muzikál Lloyda Webera Pískání po větru (režie Petr Gazdík). Mezi herečkami na třetí pozici (v závěsu za Královnou Alžbětou II. Ivy Janžurové) výrazně zabodovala Markéta Sedláčková coby Edith Piaf z Vrabčáka a anděla; jako deváté svorně skončily Hana Holišová (alternující postavu téže šansoniérky) s Alenou Antalovou v už připomenutém Jméně. V pánské kategorii zaujal šestou příčku Aleš Slanina díky trojroli z Ostrova pokladů a hned za ním byl Petr Štěpán s rolí továrníka Viktora Landauera z Mošovy adaptace románu Simona Mawera Skleněný pokoj. V kategorii „Jiný umělecký počin“ si jako čtvrtá nejlépe vedla Veronika Hindle s návrhy kostýmů pro Gazdíkovu koncepci Lingnauova fantaskního muzikálu Let snů LILI.

    Výroční Ceny Thálie 2015 ve čtyřech soutěžních kategoriích (doprovázených ještě dalšími oceněními) s předstihem nominačně vyhlašuje a prostřednictvím komisí dvoustupňovým řízením vybírá Herecká asociace v čele s prezidentem Jiřím Hromadou. I v 23. ročníku měla tato divadelníky oblíbená profesní akce dostatečnou publicitu – včetně přímého televizního přenosu ze „zlaté kapličky“, který 23. března t. r. už po jedenácté moderoval plzeňský herec a dramatik Antonín Procházka. Po loňském vítězství herce MdB Michala Isteníka v kategorii „Činohra muži“ se letos ocenění dočkali operní sólista Jaroslav Březina (Laca z brněnského nastudování Její pastorkyně) a – již podruhé - muzikálový interpret Jan Kříž (role Michala z Dětí ráje, uváděných v Bobycentru). S potěšením připomeňme, že tu byl dlouhými ovacemi hlediště odměněn třiaosmdesátiletý Stanislav Zindulka, čerstvý laureát Ceny Thálie za celoživotní činoherní mistrovství, který před svým odchodem do Prahy řadu roků úspěšně působil v MdB a do našeho města stále rád zajíždí s pohostinskými představeními.

    V odborných kruzích si během let získaly prestižní postavení nejreprezentativnější 24. Ceny divadelní kritiky (CDK), až dosud známé jakožto velmi respektované Ceny Alfréda Radoka, z divadelních vavřínů udělovaných v ČR nejstarší (během jejich trvání se vystřídalo patnáct resortních ministrů!). Celou akci v osvědčeném „radokovském“ modelu organizuje nyní revue Svět a divadlo (SAD), která podrobné výsledky publikovala ve svém letošním 1. čísle. Širší nominace byly jako obvykle známy předem. Vyhlášení a předávání cen se konalo za účasti ministra kultury Daniela Hermana 20. března t. r. po tamním představení Libozvuky v pražském Divadle Minor a na svých webových stránkách je jakožto hlavní mediální partner streamovala Česká televize. Neanonymní ankety SAD se zúčastnil standardní počet 71 systematicky píšících kritiků (včetně několika málo jihomoravských). Na rozdíl od Cen Thálie, důsledně individuálně zaměřených na výkonné umělce, zahrnují CDK rozsáhlou škálu veškerých jevištních aktivit, ve speciálním oddíle dokonce i těch zahraničních. Při tipování do osmi přesně vymezených kategorií mohl každý respondent udělit až tři rovnocenné hlasy a k resumé se bez jakýchkoli kuloárových jednání došlo jejich prostým součtem. Hegemonem posledního ročníku CDK se coby Divadlo roku 2015 oprávněně stala Komorní scéna Ostrava, a to především zásluhou vícekrát tu vyzdvižené novinky zdejšího dramaturga Tomáše Vůjtka Slyšení, nastudované jejím uměleckým šéfem Ivanem Krejčím. Protože většina čtenářů patrně nemá možnost SAD pravidelně sledovat, zalistujme tímto poměrně obsáhlým, odborně kompetentním zhodnocením zde, i když si s ohledem na rozsah příspěvku pochvalné charakteristiky od kritiků odpustíme.

    V hlavní kategorii „Nejlepší inscenace roku 2015“ z brněnských jevišť nejlépe vyzněly počiny již výše připomenuté: z NdB Je třeba zabít Sekala a Hry o Marii (po čtyřech hlasech na 8. – 14. místě) i Její pastorkyňa a Tosca, „provázkovský“ Mein Švejk, Skleněný pokoj a Pískání po větru z MdB nebo Zpráva o zázraku /Josef Toufar/ z Dok.trinu; navíc pak scénická verze Fuksova románu Vévodkyně a kuchařka v režii Kamily Polívkové i Sikorova aktualizovaná verze Dostojevského románu Běsi (obojí NdB), Goethovo drama Faust a Markétka, nastudované v Buranteatru Mikolášem Tycem, a titul Ladislava Klímy I obešel já polí pět /Edgar/ v Divadle U stolu (DUS), jehož se režijně ujal František Derfler. Ze scén nedaleko od Brna zde získaly izolovanou pozornost Slovácké divadlo Uherské Hradiště s Carollovou Alenkou v kraji divů a za zrcadlem (režie Jan Antonín Pitínský) a Městské divadlo Zlín se Shakespearovým Večerem tříkrálovým (připravil Jakub Nvota).   Mezi kreacemi žen se s třemi hlasy objevuje na 7. – 12. stupínku Markéta Sedláčková v už zmíněné roli Edith Piaf a za ní postupně v rozličných činoherních či hudebních kreacích z NdB hostující Helena Čermáková, Pavla Vykopalová, Maida Hundeling, Iveta Jiříková, Silvia Rálik a dvakrát Magdaléna Tkačíková; z MdB pak ještě Ivana Vaňková s Andreou Zelovou, z Buranteatru Kateřina Dostalová a z kolektivu Opera povera Michaela Jančaříková. V kategorii „Mužský herecký výkon“ (i v ní loni exceloval Michal Isteník coby Čičikov) zaujali hosté NdB - díky čtveřici respondentů 6. – 7. místo Igor Bareš jako Sekal a 8. – 14. příčku Vladimír Javorský v postavě Vévodkyně. Dále se víceméně ojediněle prosadili z NdB Petr Bláha, Jaroslav Březina, Tomáš Šulaj, Daniel Bambas, Zdeněk Dvořák, Dušan Hřebíček a Svatopluk Sem, z MdB  Petr Gazdík s Petrem Štěpánem, v DHNP Dalibor Buš a Jan Kolařík, z DUS Lubomír Stárek a z Buranteatru tam hostující Michal Isteník. V kolonce „Divadlo roku“ preferovali vždy tři odborníci v rozmezí 6. – 11. místa NdB a MdB, osamoceně pak DUS a Dok.trin. V oddíle „Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku“ kvůli dvěma hlasům nezapadla na 10. – 14. místě „starobrněnská operetka“ osvědčeného tvůrčího tandemu Karel Cón – Stanislav Slovák – Jan Šotkovský – Petr Štěpán Mendel aneb Vzpoura hrášků, a to spolu s muzikálem Martina Sládečka a Maria Buzziho Pa-papapa-pa-pa ve studentském Divadle na Orlí; po nich následovaly novinky Martina Františáka Havel v zemi čeledínů (NdB), Mein Švejk (DHNP), Zpráva o zázraku /Josef Toufar/ z Dok.trinu i Chameleon Ludvíka Kundery a Miloše Štědroně v Ensemble Opera Diversa. V rubrice „Scénografie roku“ potkáme s třemi hlasy (9. – 16. příčka) jména kostýmní výtvarnice Veroniky Hindle (MdB) a Pavla Svobody (NdB) a za nimi Toma Cillera, Marka Cpina, Pavla Boráka a Alexandry Gruskové (všichni v NdB), Davida Bensona a Christopha Weyerse (oba z MdB), Milana Nytry (DHNP) a Jitky Fleislebr (Buranteatr i Divadlo na Orlí). V oddíle „Hudba roku 2015“ trojhlasně zabodoval Nikos Engonidis (partitura k inscenaci Je třeba zabít Sekala) a za ním dvakrát Ivan Acher (oba NdB), následováni Karlem Cónem z MdB, Vlastimilem Peškou z Divadla Radost a Milošem Štědroněm (Ensemble Opera Diversa). Dobrým povzbuzením do dalšího uměleckého růstu může být členům nebo hostům různých brněnských souborů Juraji Augustinovi, Barbaře Herz, Elišce Skálové, Magdaléně Tkačíkové, Natálii Grossové, Robertu Miklušovi a Martinu Sládečkovi zařazení do kategorie „Talent roku“.

    Jak z tohoto ne snad příliš suchopárného přehledu především odborných anket celostátního rozměru vyplývá, mohla se také v uplynulém roce většina brněnských scén pochlubit nejen diváckou přízní, ale také oficiálně deklarovanými úspěchy.

VÍT ZÁVODSKÝ