Choreografický ateliér na jedničku

22.01.2018 13:50

    Dvě víkendová představení Choreografického ateliéru členů Baletu Národního divadla Brno měla působivé zahájení nádhernou děkovačkou s předáváním květin a darů tanečníkům i choreografům. K aplausu ze zvukového záznamu se postupně spontánně přidávalo celé hlediště. Neobvyklé entrée dobře nastavilo atmosféru v publiku a když nakonec padla opona, přišlo člověku líto, že se na scéně v závěrečném defilé už znovu neobjeví aktéři večera. Snad nadšené ovace mladí umělci v zákulisí opravdu slyšeli...

    Stejně jako jinde ve světě, také v Brně jsou choreografické ateliéry (dílny) příležitostí k podchycení mladých členů baletních souborů, kteří mají ambice vytvořit vlastní choreografie. Dávají jim šanci realizovat vlastní tvůrčí nápady v podmínkách profesionálního divadelního provozu. Jsou navíc příslibem do budoucna: Z některých tvůrců těchto choreografických miniatur, které dosud publikum zná jen z jejich role interpretů, mohou v budoucnu vyrůst tvůrčí autorské osobnosti. Šéf baletu NdB Mário Radačovský může být spokojen: letošní Choreografický ateliér přesvědčil, že takových členů má jeho baletní soubor víc. Někteří zkoušeli svoje autorské schopnosti poprvé, mohli jsme však sledovat i práce těch, kteří se zúčastnili již několika minulých ročníků a jejichž výsledky svědčí o uměleckém růstu a zrání.

    Diváci viděli drobné anekdoty typu “Sejdeme se na děkovačce” (choreografie Martin Svobodník), ale i propracované výrazové celky jako “Teatro” (choreografie Carolina Isach Cogollos) o věčné hašteřivosti a soutěžení mezi ženami, “Co by kdyby” choreografky Nelky Lazović, která v humorném baletním čísle domýšlí, jak každý z nás někdy touží vystoupit ze své formální životní role. Působivé bylo dílko choreografky Barbory Bielkové “Mrs Mactans,” ve kterém tanečníci Kristýna Kmentová a Valér Somai v drsné zkratce znázorňují, jak by to vypadalo, kdyby kanibalské zvyky samičky snovačky jedovaté zdomácněly ve světě lidí. Stejně tak “Continuum” ve kterém choreograf Uladzimir Ivanou nahlíží vztah muže a ženy, kteří již mají za sebou dlouhou společnou cetu životem, Máchův “Máj” choreografa Gregora Giselbrechta, “The date” choreografky Emilie Vuorio o nepovedené schůzce, krátký pohled do vztahů a životů dvou partnerek, který choreografky Anita Glosová a Kateřina Nováčková (obě současně tančily) nazvaly záhadně “Bosques vía temperley.”

    Divák se mohl těšit nejen z dobrých nápadů a tanečních výkonů. K celkovému příjemnému vyznění představení přispěla i jeho nápaditá koncepce, včetně cimrmanovské děkovačky na začátku a ještě “cimrmanovštější” přednášky doktorky Bielkové a docenta Svobodníka o významu Hankovky – znakové řeči pro neslyšící tanečníky – s praktickou ukázkou. Není pochyb, že soubor Baletu Národního divadla Brno je slibnou líhní nejen interpretačních, ale i autorských talentů. Tomu snadno porozuměli (soudě podle reakcí v hledišti) i početní příslušníci brněnských cizojazyčných komunit, kteří o víkendu posílili tuzemské publikum. Atelíér na jedničku (!), ukazovali mnozí z nich vztyčeným palcem.  (jac)