Decibely nad Brnem

21.08.2015 09:05

    K zajímavým letošním novinkám nakladatelství JOTA náleží bezesporu kniha Petra Gratiase Decibely nad Brnem s podtitulem Tři desetiletí hlasité hudby za časů totality.

    Autor, brněnský hudební publicista, výborně orientovaný v době a žánru podává zasvěcený přehled brněnských skupin a výrazných osobností z doby bigbítu a rocku. Kniha, jak sám v úvodu píše, nemá v dané oblasti knižního předchůdce. Přeje si proto podat „alespoň částečný přehled o tom, co na poli bigbítu a rocku v jihomoravské metropoli vzniklo v průběhu šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let minulého století“. Kniha o rozsahu 192 stran textu s šestnácti stranami barevných příloh je provázena množstvím dnes již historických fotodokumentů přibližuje aktéry části hudební scény někdejší vládnoucí vrstvou s nelibostí přijímané nebo přímo odmítané a potlačované. Nejen hudební žánr, ale i oblečení, zevnějšek, účesy, anglické názvy apod. znamenaly pro tehdejší režim ideologickou diverzi, pronikání nežádoucích západních vlivů do socialistického stylu života. Mladí hudebníci naopak volili hudební i další prostředky jako vlastní formu sebevyjádření odlišnou od režimem vyžadované a propagované uniformity. Dříve narození mají v živé paměti, a autor také připomíná, dobu „honů veřejné bezpečnosti na chlupáče“. Dlouhé vlasy byly čímsi nežádoucím a nepřípustným, dělo se, že „příslušníci“ zadrženým s radostí stříhali vlasy na povolenou míru. Sami muzikanti produkující nepatřičnou hlučnou hudbu, pokud se jim poštěstilo vystoupit v televizi, což bylo velmi výběrové a nesnadné, museli před kamerou delší vlas umně skrýt a maskovat.

    Důležitou okolností, platící jako brněnské specifikum, byla skutečnost, že jihomoravské kapely měly malou možnost prosadit se výrazněji mimo rámec regionu. Autor hned v úvodu upozorňuje na toto znevýhodnění – „veškeré dění kolem bigbítového showbusinessu se odehrávalo v Praze.“ Brno nemělo hudební vydavatelství se zájmem o tento druh hudby a ani za uvolnění v šedesátých letech se jediné zdejší skupině nepodařilo vydat album. Je přínosem Gratiasovy knihy, že přibližuje skupiny z regionu, z nichž některé byly nepochybně stejně kvalitní a zajímavé jako ty populárnější, mediálně známé z centra. Autor podává zajímavé a přehledné informace o třiceti hudebních skupinách, doplňuje desítkou profilů kytaristů a v barevné příloze diskografií. Ještě před vlastním textem jsou zařazeny „odposlouchané dobové postřehy a citáty“ charakterizující tehdejší dobu, současným mladým, asi až nepochopitelnou. Tak kupříkladu při přehrávce se zkoušející soudruh ptá kytaristy Morávka, kolik a jakých funkcí má soudruh Colotka. Dnes z mladých sotva kdo zná, kdo byl Colotka, nejspíš to tehdy ani Morávek nevěděl, ovšem tak zásadní neznalost mohla vést k odchodu z tzv. profesionálních zkoušek.  Pěknou historkou je dialog teoretičky hlasového projevu s legendárním kapelníkem Gustavem Bromem při sólové přehrávce výborného zpěváka Oldřicha Veselého. – „Co tu děláte? Vždyť máte nemocný hlas,“ zoufá si nad zpěvákem ona. – „To je v pořádku, paní profesorko. Zpívá aji u mě,“ uklidňil ji Brom.

    Pro pamětníka, který intenzivně brněnským „bigbítem“ nežil, zůstávají v paměti asi nejvýrazněji zapsány Synkopy 61 či sourozenci Ulrychovi, kteří také s tímto hudebním žánrem začínali, obdobně jako sestry Tena a Martha Elefteriadu ve Vulkánu. Samozřejmě s mnoha s tvářemi, o nichž se píše a které zachycují staré fotky, se člověk setkával v klubech a hospůdkách, kterých bylo tehdy tolik, že nepotkat se bylo nemožné. Ti od bigbítu byli tehdy součástí mladé kultury a koloritu města stejně jako třeba okruh kolem „Provázků“, či tehdy živý, u mladých rozšířený hantec. Všechny ty a další skupiny se nutně prolínaly a mísily. Mnozí z tehdejších let hudbě věrni zůstali a jsou výraznými osobnostmi i dnešní hudební scény. K někdejší brněnské rockové a hudební scéně se závěrem v knize vyjádřili někteří, a to i z těch, kteří „byli u toho“. Stručně a jasně například hudebník, komponista a zpěvák Zdeněk Kluka: „V Brně se vždy hrálo jinak než kde jinde a hlavně než v Praze. Například koncem šedesátých let v Praze se hrál soul a v Brně jsme s Ulrychem hráli vlastní melodické písně, Cream a v Synkopách 61 se zpívaly těžké vícehlasy ve stylu Beach Boys. Nebo mnohem později Váša mohl být jen v Brně!!! (Pražáci tvrdili, že to bylo blízkostí Vídně.) V šedesátých letech to byly Synkopy 61, v sedmdesátých letech Progres 2 a v osmdesátých letech Z kopce.“

    Pěkně vypravená knížka zaujme nejen pamětníky a znalce žánru. Je zajímavým, přehledným a čtivým příspěvkem do jedné části brněnské hudební a kulturní, dnes již historie.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK