Výstava fotografií Miloše Budíka v brněnském Domě umění

Momentky s poezií městské krajiny

08.12.2015 21:55

    Čas utíká jako voda – byť se to nezdá, od minulé výstavy fotografa Miloše Budíka v Domě umění města Brna uplynulo už pět let. Pamětníci si určitě dobře vzpomínají. Výstava nazvaná Rozhovor o světle návštěvníkům představila spoustu zajímavých obrázků z nejdůležitějších období Budíkovy tvorby. S odstupem pěti let se autor vrací na stejné místo a opět zve své věrné příznivce, aby se pokochali krásou jeho černobílých fotografií. I tentokrát nabízí retrospektivní výběr ze svého díla, s důrazem na padesátá až sedmdesátá léta minulého století, kdy se věnoval převážně motivům městské krajiny. Výstavu s názvem Fotografie můžete navštívit v Galerii Jaroslava Krále do 7. února 2016.

    Nestor brněnské fotografie Miloš Budík (na snímku vpravo) v srpnu oslavil 80. narozeniny. Svému koníčku, a později i povolání, se začal věnovat už v šestnácti letech. V krátké době se zařadil k předním fotografům v tehdejším Československu. Jako jeden z mála se úspěšně zúčastňoval mezinárodních přehlídek a salonů, za své snímky obdržel mnohá uznání a ocenění. Když mu bylo 29 let, vytvořil spolu s K. O. Hrubým a Vilémem Reichmannem fotografickou knihu „Brno“ s verši Jana Skácela a Ludvíka Kundery. Toto dílo je dodnes považováno za nepřekonatelnou publikaci o jihomoravské metropoli.

    V roce 1965 stál u zrodu skupiny VOX. Spolu s dalšími členy tohoto uměleckého sdružení J. Beranem, A. Hinštem, K. O. Hrubým, V. Skoupilem, S. Skoupilovou a J. Tichým vytvořili několik zajímavých výstavních souborů (Variace, Svět absurdit a další). Budíkův fotografický projev se výrazně profiloval v šedesátých letech, kdy pracoval pro časopisy Host do domu a Dokořán. Později nastoupil do redakce časopisu Věda a život (1964–1970), kde se věnoval zejména dokumentární fotografii. Pořizoval snímky na jazzových koncertech, divadelních představeních i operačních sálech, fotografoval pro Brněnskou filharmonii, výstaviště i pro nejrůznější módní katalogy. V černobílé podobě zachytil zrod brněnské zoologické zahrady. Často pracoval s protisvětlem, diagonálně řešenou kompozicí a nadhledem. Pořizoval momentky všedního dne, bez patetického projevu, s akcentem na poezii každodennosti – zaznělo na vernisáži.

>>><<<

    Ze všech vystavených fotografií (napočítal jsem jich padesát) promlouvají příběhy. Miloš Budík vypráví:

    BRANIBORSKÁ BRÁNA (1956) – Ta Braniborská brána byla dělaná, když jsme byli na vyhlášení mezinárodního fotografickýho salonu. To byl rok 1956, myslím únor, hrozně odporný počasí, měli jsme jeden den volno odpoledne a to se ještě průběžně jezdilo do Západního Berlína. Tak jsem se tam potuloval, byla taková zvláštní nálada, no a z toho vznikla tahle fotka. Nedlouho potom to na Západ úplně zavřeli...

    TĚLOCVIČNA (1956) – V těch letech jsem občas dělal pro noviny, pro brněnskou Rovnost, a hoši z redakce říkali: „Zajedeš do vily Tugendhat, tam je nápravnej tělocvik a potřebujeme z toho fotky.“ To byly děti, který měly vadu páteře a tam měly rehabilitaci. Myslím, že to patřilo pod Dětskou nemocnici. Tak jsem tam nadělal pár fotek…

    CHIRURG (1965) – Ten příběh je trochu delší. To už jsem byl v redakci Vědy a života asi rok. A pan doktor Navrátil nám poslal článek o výměně chlopní u dětí. To byly takzvaný modrý děti, který měly nedomykavost chlopní. A on to operoval úspěšně jako první Evropan, který pracoval na otevřeným srdci. Napsal vynikající článek a dodal k tomu fotky ze špitálu. Takový, co mu dělali tam, no a to bylo tragický. Tak šéf říkal: „To tam nemůžem dát. Běž za ním a nabídni mu, že to uděláš znovu.“ Tak jsem se vypravil, ale nemělo to moc úspěch. Pan doktor vzdoroval. Rozešli jsme se s tím, jakože ne. Ale během týdne mně volali ze špitálu, že si to pan doktor rozmyslel, jestli bych nemohl přijít…

Ukázka z fotografické tvorby Miloše Budíka. Pohled na brněnskou vilu Tugendhat ze zahrady s původní smuteční vrbou, únor 1959.

>>><<<

    Po rozpadu uskupení VOX v sedmdesátých letech se Miloš Budík zabýval krajinářskou fotografií. Zaměřil se především na snímky z oblasti Vysočiny, okolí Olešnice, Kunštátu a Černé Hory. Vytvořil portrétní galerii osobností literatury, divadla, lékařství, vědy a sportu. Jeho autorské fotografie jsou zastoupeny v mnoha umělecko-historických sbírkách u nás i v zahraničí. Jako porotce se často zúčastňoval fotografických soutěží. Stal se členem Svazu českých fotografů a v roce 1969 byl přijat do Mezinárodní federace umělecké fotografie (FIAP). Od devadesátých let působil ve volném sdružení Konfese.

    „Retrospektivní výběr v Galerii Jaroslava Krále představuje Miloše Budíka jako fotografa, jehož talent, celoživotní posedlost fotografií a schopnost vnímat dění kolem sebe se smyslem pro symbiózu výtvarných aspektů a myšlenkového sdělení jsou předpokladem autenticity a hodnot jeho díla, které je důležitou součástí české současné fotografie,“ sdělila kurátorka výstavy Jana Vránová.

    Život i tvorba Miloše Budíka jsou nerozlučně spjaty s Brnem. Město a jeho obyvatelé, zdejší kulturní scéna a osobnosti, jejichž názory mu byly blízké, se staly trvalou inspirací pro jeho tvorbu. V roce 2007 obdržel Cenu města Brna v oblasti užitého umění.

    V jednom příspěvku na internetu jsem si nedávno přečetl: „Miloš Budík je fotograf s nadpřirozeně citlivým okem k těm nejcivilnějším okamžikům ze života obyčejných lidí.“ Pod to bych se s radostí podepsal. Budíkovo dílo patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co bylo v československé fotografii vytvořeno.

    Vernisáž retrospektivní výstavy přilákala spoustu návštěvníků, ve vestibulu Domu umění nebylo k hnutí. Mnozí si odnesli domů i docela pěkný dárek – publikaci „Miloš Budík“, která právě vyšla. Zdařilý katalog vydala pražská Galerie Pecka společně s tiskárnou Helbich. Role kmotra se ujal sám majitel galerie Jaroslav Pecka.

JAROSLAV BOBEK
Foto: autor


 

 

Z publikací Miloše Budíka:

* Brno – Karel Otto Hrubý, Vilém Reichmann, Miloš Budík, Brno 1964
* Brno v 80 barevných fotografiích – Miloš Budík, Eva Samková, Praha 1976
* Kraj plný slunce – Karel Otto Hrubý, Karel Blažek, Miloš Budík, Brno 1977
* Státní filharmonie – Miloš Budík, Brno 1977
* Janáček a Hukvaldy – Miloš Budík, Bohumír Štědroň, Jiří Fukač, Praha 1984
* Jihomoravský kraj – Karel Blažek, Miloš Budík, Miroslav Myška, Brno 1988
* Bomby nad Brnem – Zdeněk Müller, Milena Flodrová, Miloš Budík, Vlastimil Schildberger, Brno 2005