Simon Mawer: Vymýšlím si realitu, abych mohl napsat pravdu

Na besedě v Biskupském dvoře

11.02.2015 12:15

    Moravské zemské muzeum připomíná v těchto dnech a týdnech 150 let od zveřejnění Mendelových objevů.  Akce jsou určeny širé veřejnosti a školám. Jejich gró proběhne v březnu, ale už 8. února byla ve škole na Jánské v č. 22, kde Mendel poprvé zveřejnil svůj objev, otevřena výstava zajímavých exponátů a téhož dne odpoledne v Mendelianu v Biskupském dvoře proběhla beseda se spisovatelem Simonem Mawerem, autorem „genetického thrileru“ Mendelův trpaslík.

    Byl to Mawerův už čtvrtý román, vyšel v Anglii v roce 1997 a měl úspěch.  V březnu 1998 byl vydán také ve Spojených státech a etabloval Mawera jako významného spisovatele na obou stranách Atlantiku. V materiálech, které Moravské zemské muzeum vydalo k Mendeliánským oslavám, se praví, že autor zde umně snoubí inspiraci životem a dílem brněnského otce genetiky Johanna Gregora Mendela s příběhem vědce naší doby – Mendelova fiktivního pra-pra-prasynovce, molekulárního biologa trpasličího vzrůstu. List New York Times zařadil Mendelova trpaslíka mezi nejpozoruhodnější knihy roku 1998. Newyorská veřejná knihovna, jedna z největších a nejdůležitějších knihovních institucí na světě, zařadila román na seznam „Books to Remember“, což je v literárním světě pokládáno za vyznamenání. Kniha se dostala do širší nominace na nejprestižnější britskou literární cenu Man Booker Prize 1997 a do užší nominace na Los Angeles Times Book Prize 1999 v kategorii „próza“...

    Pět z devíti románů Simona  Mawera bylo přeloženo do češtiny. O jejich edice se vesměs postaralo nakladatelství Kniha Zlín. Jedinou výjimkou bylo první české vydání knihy The Gospel of Judas, která v překladu Viktorie Košnarové a pod názvem Jidášovo evangelium byla v roce 2008 publikována v pražském nakladatelství Olympia. Nicméně i tento román vposled zahrnula Kniha Zlín do svého edičního plánu a v roce 2014 vydala nový překlad Filipa Hanzlíka s názvem Evangelium podle Jidáše. Skleněný pokoj dostali čeští čtenáři v přetlumočení Lukáše Nováka hned v roce jeho anglické (i americké) premiérové edice, v roce 2009. Následovalo české vydání Mendelova trpaslíka – opět v překladu Lukáše Nováka (2010). Do třetice přeložil Lukáš Novák román Dívka, která spadla z nebe; kniha se na pultech knihkupectví objevila v říjnu 2012 – jen šest měsíců po prvním anglickém vydání. Zato román Pád u nás vyšel s desetiletým zpožděním, v roce 2013, o překlad se zasloužil Filip Hanzlík.

    Simon Mawer absolvoval  besedu v Mendelianu po „téměř probdělé noci“, jak pravil, neboť vpředvečer toho dne se konala v Městském divadle v Brně premiéra Skleněného pokoje... Mawerův román s kulisami vily Tugendhat do jevištního tvaru převedl a režíroval – a jak praví ti, co představení zhlédli, úspěšně – Stanislav Moša.

    Ale beseda proběhla, jak se na besedy sluší, Simon Mawer hovořil a hovořil a blesků z fotoaparátů bylo nepočítaně, to by člověk neřekl, co je v Brně reportérů. Simon Mawer odpovídal na otázky a pak podepisoval své knihy.

    A co říkal? Tak třeba: „Poprvé jsem navštívil Brno v roce 1993 jako turista – protože jsem vystudovaný biolog, zajímala mne genetika a Mendel – přišel jsem na Mendlovo náměstí a viděl činžáky a řekl jsem si – to není možné, tady musí být i něco jiného – a hledal jsem to – a našel v příběhu opata Gregora Mendela a v tehdejším rušném životě v Brně – a tak začal v mém nitru fungovat vypravěč, spisovatel. Nakolik si vymýšlím? Vymýšlím, dobrý spisovatel, a já se považuju za dobrého spisovatele, si vymýšlí realitu, aby mohl napsat pravdu... Ale v každém případě mi jde o to přiblížit a popsat čtenáři to humánní, co v mém literárním hrdinovi je... Ale je to těžké.  V případě Gregora Mendela šlo o to vžít se do citů i myšlení kněze Gregora Mendela... Zdá se mi, že snazší to bylo u novodobých hrdinů Skleněného pokoje. Co bylo nové a převratné v práci Gregora Mendela? Nejen sama myšlenka, že „něco“ musí zprostředkovat chování rostlinných druhů – dnes to nazýváme gen, Mendel hovořil o elementu, či faktoru – ale jedinečná byla i sama metoda výzkumu. Zcela moderní, protože i dnes zkoumá-li vědec něco, tak nejde do šířky, ale do hloubky. A tak i Mendel – zkoumal jeden druh, za to důkladně – osm let – osm let práce, o níž svět nevěděl. Snad je škoda, že Mendel nekontaktoval Darwina – znal jej – Darwin ovšem neznal Mendela a jeho práci.  To, co neuměl vysvětlit Darwin ve vývoji druhů, to vyřešil Mendel... Ve své knize Mendelův trpaslík popisuju celkem obšírně leccos z Mendelova života i ze života společnosti, ale dodnes mám nezodpovězenu řadu otázek – a ta nejnaléhavější je – co si Mendel sám myslel, že objevil... A taky, proč pochyboval o své práci. A že pochyboval a hledal cestu, o tom svědčí jeho rozhovory s nadřízenými – dotazoval se jich, má-li pokračovat ve zkoumání hrachu nebo přejít na jiné rostlinné druhy... A co mne přiměje, abych se věnoval tomu či onomu tématu? Není to vědecký zájem, a taky nemohu psát na objednávku – musí tu být vždycky něco, co mne osloví, dojme, co procítím a na čem může stavět má fantazie... V Brně to byly osudy vily Tugendhat a jejích obyvatel a Mendelův život a práce. A je-li tu ještě nějaké téma? Možná, řekl Simon Mawer. Ale napřed pojedu do Hukvald...“

LADISLAV VENCÁLEK

 

Simon Mawer s Georgem Mendelem besedují v Mendelianu.