Osmičková přesmyčka baví diváky městského divadla

17.10.2018 17:30

    Byl to dobrý nápad oslavit století našeho státu rozvernou féerií. Premiéru měla v sobotu 15. září na Činoherní scéně Městského divadla Brno, ohlasy kritiků i diváků jsou převážně kladné. Čtveřice autorů byla oslovena ředitelem divadla Stanislavem Mošou. Autorů osvědčených – Karel Cón (hudba), Petr Štěpán, Jan Šotkovský a Stanislav Slovák.

    Připomeňme jejich úspěšné tituly Sněhurka a sedm trpaslíků, Baron Trenck, Mendel aneb Vzpoura hrášků, Brněnské kolo.

    Pro stoletou oslavu vymysleli skvělý název – Osmyčky, tedy přesmyčku českého (i československého) osudového čísla osm. Diváka provázejí našimi dějinami od příchodu družiny praotce Čecha na Říp, i když není historicky doložen, až do současnosti. Ovšem není to, jak autoři sami zdůrazňují, učebnice dějepisu. „Není to ani klasická hra se zápletkou, je to běh dějinnými osmičkami. Pokusili jsme se napsat něco na oslavu českého národa. Oslavíme ty nejhorší vlastnosti, které máme. Není to ale ani parodie, ostatně v této hře se už nic nedá parodovat, ti nahoře to dovedou lépe než my, za více peněz,“ uvedl před novináři ještě před premiérou Petr Štěpán, jenž vytváří jednu ze dvou ústředních postav, Marcela Zatýkala. Sekunduje mu Michal Isteník coby Čeněk Udavač. Tato dvojice, označená samotnými autory jako „blaničtí rytíři naruby“, prostupuje celou inscenací. „Nikdy za nic nemohli“ a „vždycky to mysleli dobře“.

    Hra začíná projekcí, zvětšenou televizní obrazovkou. Moderátorka podle vzoru TV Nova ohlašuje Jana Husa v Kostnici. Byl tam vlastně upálen pouhým nedopatřením, jak se dozvíte, pokud městské divadlo navštívíte. Hus (Dušan Vitázek) nakonec opravdu hoří a skutečně řve bolestí, jak nás informoval očitý svědek Petr z Mladoňovic. Následuje omluva moderátorky za nedopatření a střih do Lešna, kde shoří Komenského knihovna a vzápětí hoří Národní divadlo, pokaždé v pozadí vidíme ústřední dvojici. Po TV úvodu se rozehraje už zmíněná féerie nápadů, k čemuž české dějiny dávají nepřeberně možností. Autoři nekritizují ani nekarikují některého ze současných politiků. Do současnosti zamířil Karel IV., když se ocitl na byrokracií sevřené brněnské radnici. Chtěl postavit dálnici na Mikulov, marně sháněl úředníky. Je to jediná trochu rozvláčná scéna (ať se na radnici chytnou za nos, jestli je zcela nepravdivá), všechny ostatní mají spád. Tleská se po baletní scéně Přemysla, po scéně Třetí pražské defenestrace z roku 1618 s ústředním songem Pa dam, pa dam, Padám, slovním humorem oplývá úvodní hraná scéna příchodu k Řípu, kdy odcházejí nespokojení Rus a Lech, zatímco praotec Čech zůstane, i když se mu místo příliš nezamlouvá. Přesvědčí ho až ústřední dvojice, tentokrát jako mazaní šíbři nabízející místo pro budoucí zemi za výhodnou cenu. V inscenaci se vyřádí osm postav, jen jediná je ženská, hraje Radka Coufalová. Nejprve je Vesnou, družkou praotce, potom investigativní novinářkou Sabinou, které se dostal do rukou přísně tajný materiál odhalující zásadní spiknutí, za nímž stojí Čeněk Udavač a Marcel Zatýkal. Coufalová také krásně tančí a zpívá. Dále hrají Ladislav Kolář (mj. Praotec Čech), Jiří Ressler, Ondřej Halámek, Jakub Uličník. Všichni si komedii zjevně užívají, pomáhá jim k tomu Cónova hudba pro osm hudebníků i výborné písňové texty. Cón také od piána diriguje. Obdiv zaslouží autorka kostýmů z několika staletí Andrea Kučerová, pohybové scény dobře vymyslel a nastudoval choreograf Martin Pacek. Režisér Stanislav Slovák hýří výbornými nápady, určitě ho mnohé napadly již při psaní hry. Pestrou a také rychle se měnící scénu Jaroslava Milfajta doplňují projekce a předtáčky osvědčeného Petra Hlouška.

    „Jde nám taky o smyčky, které po osmičkách zůstaly,“ říká dramaturg Jan Šotkovský (dramaturgem je také Miroslav Ondra). Osmyčky tedy mohou diváka nutit k zamyšlení nad sebou i nad jeho národem, ale nemusejí, protože především skvěle baví.  (tr)

 

Petr Štěpán, Michal Isteník, Ladislav Kolář a Radka Coufalová (zleva).

Foto: archiv Městského divadla Brno