Nad pevninsko evropskou premiérou muzikálu v Městském divadle Brno

Poslední loď je trochu romantický, ale více sociální příběh

18.02.2019 16:45

    Dramaturgie Městského divadla Brno dokazuje, že studnice světových muzikálů je nevyčerpatelná. Nejnovější premiérou (16. února) byla Poslední loď. Žádný romantický příběh o odplouvajícím a brzy se navrátivším rytíři ke své princezně. Více sociálně laděný děj uvede diváka do ekonomicky problémových loděnic Swan Hunter v severoanglickém městě Wallsend. Tam také v roce 1951 spatřil světlo světa Gordon Matthew Thomas Sumner, známý pod uměleckou přezdívkou Sting.

    A byl to on, kdo sledoval i prožíval nelehké osudy samotné loděnice a jejích dělníků. Byl to také on, kdo, spolu s dalšími slavnými libretisty Johnem Loganem a Brianem Yorkeym, napsali muzikál Poslední loď. „Anglický hudebník pohybující se na rozhraní všech žánrů a příležitostný herec začal pracovat na muzikálu mnohem dříve,“ uvádí dramaturgyně Klára Latzková a připomíná Stingovo album The Soul Cages z roku 1991, v němž popisoval život komunity lodních dělníků, kteří se musejí vypořádat se zánikem lodního průmyslu. Muzikál se odehrává v nejkritičtějším období, kdy vedení loděnice ztrácí zakázky, protože nedokáže vyrobit lodě za nižší cenu. „…postavili jste loď za 130 milionů liber, ale Holanďané a Korejci umí postavit stejnou loď za 90 milionů. Z toho důvodu je ta vaše loď neprodejná,“ vysvětluje za vedení a majitele společnosti chladná a neústupná baronka Tynedaleová v podání Aleny Antalové (na premiéře) nebo Eriky Kubálkové. Dělníci ale nesouhlasí, zvolí stávku a rozhodnou se téměř hotovou loď dokončit. Drama vrcholí, doky obkličuje policie…

    Na současného českého diváka může tento muzikál působit zvláštně, ti starší si vybaví boje proletariátu, ostatně v diskusích na sociálních sítích se laškuje s pojmy jako „anglická verze Anny Proletářky“, „socialismus“ a podobně. Ve skutečnosti v uvedené anglické loděnici neměli dělníci nikdy snadný život, jejich pracovní podmínky byly dlouhá desetiletí dost hrozné. Podrobnosti píše v brožuře k muzikálu Jan Latzka ve stati Loděnice Swan Hunter.

    I na jevišti opusu Poslední loď je zjevný odpor dělníků k rozhodnutí majitelů loděnice všechno zavřít, hotové plavidlo Utopia rozebrat a rozprodat. Zároveň s tím se odvíjí příběh ústřední dvojice Meg Dawsonové a Gideona Fletchera. Do této postavy vtělil Sting něco i ze svého osudu; také jemu hrozilo, že zůstane celý život v loděnici. Ale jako Fletcher, jenž odjíždí na moře, se Sting přes strýcovu kytaru dostává k hudbě a odchází. Gideon Fletcher jako mladý opouští svoji dívku Meg, slibuje návrat, ale vrátí se po sedmnácti letech, aniž by věděl, že se mu narodila dcera… Na premiéře hrála Meg Radka Coufalová, opět prokázala své pěvecké a herecké mistrovství a cit pro vypjaté okamžiky. Alternuje Lucie Bergerová. Dušan Vitázek (alternuje Kristian Pekar) vytváří Gideona Fletchera jako tvrdého, ale i emocemi zasaženého chlapa, jenž se snaží u Meg napravit svůj opožděný návrat. Milá dvojice se autorům podařila v postavách Jackie Whitea a jeho ženy Peggy. Jackie má autoritu jako předák, dovede rozhodnout a přesvědčit ostatní dělníky a zároveň miluje svoji ženu. V premiéře to velmi slušelo Ladislavu Kolářovi a Zdeně Herfortové, která se s úspěchem popasovala s nelehkým pěveckým partem (alternují Jana Musilová a Zdeněk Junák). Výraznou postavou je rovněž Billy Thompson v podání Stanislava Slováka (nebo Igora Ondříčka), vyniká i Petr Štěpán (nebo Viktor Skála) jako zástupce zaměstnavatele Fred, rovněž Aleš Slanina v roli Adriana Sandersona. Diváky ovšem velmi příjemně překvapila mladá, teprve dva roky po absolutoriu JAMU na jevišti mluvící, zpívající i tančící a na klavír trochu hrající Dagmar Křížová (alternuje zkušenější Viktória Matušovová) coby Ellen, dcera Meg a Gideona.

    Režisér a autor úpravy Stanislav Moša využívá jevištní techniku k rychlému střídání scén, inscenace nemá hluché místo. Christoph Weyers přeměnil jevistě ve skutečnou loděnici, kde vidíme železná vrata i sváření. Třešničkou na dortu jsou projekce osvědčeného Petra Hlouška. Vykouzluje přístavní jeřáby, lodě i mořský příboj. Pro temnější prostředí doků navrhla pestré kostýmy Andrea Kučerová.

    Brněnská premiéra muzikálu Poslední loď byla pevninsko evropská, světová byla v roce 2014 na Broadwayi, kde získala dvě nominace na Cenu Tony. V původní verzi hrála jen malá kapela, v Brně – za souhlasu Stinga – upravili pro velký orchestr. Přepracovaná verze byla poprvé uvedena vloni v březnu v Newcastlu, nedaleko Wallsandu, kde se děj odehrává. A právě tuto plnější verzi máme nyní v Brně. Obdivovatelé Stinga nemohou očekávat jeho typický jazz-rock. Orchestr hraje klidnější melodie, v nichž se Sting vrací ke svým kořenům. Vedle smyčců slyšíme i foukací harmoniku, akordeon, kytary, saxofony, klávesy. Letos osmašedesátiletý Sting se možná zúčastní některé z nejbližších repríz a také slíbil, že 12. července vystoupí ve Slavkově u Brna v zámecké zahradě.  (tr)


Zdena Herfortová a Ladislav Kolář vytvářejí milou dvojici. V pozadí projekce moře Petra Hlouška. (Foto: archiv Městského divadla Brno)