Další úspěšný muzikál na Hudební scéně Městského divadla Brno

Představ si…, že divadlo hráli i v ghettu

12.03.2018 16:45

    Kdo zažil premiéru (a věřím, že i reprízu) nově uváděného muzikálu v Městském divadle Brno s názvem  Představ si…, byl svědkem úžasného úkazu. Totiž hlubokého společného prožitku diváky i protagonisty. Lidé při závěrečném potlesku vstávali nejen pro nádherné provedení, nýbrž i pro neobyčejně silný příběh, který se na divadle tak často nevidí.

    Na Hudební scéně probíhají dva příběhy se společným jmenovatelem – lidé v bezvýchodné situaci. Zachovají se však statečně. Ve varšavském ghettu v roce 1942 přesvědčí otec rodiny Daniel Warshowsky svou rodinu a přátele, aby společně zahráli muzikál z historie židovského národa o dobývání Masady. Mnozí odmítají zpívat a tančit na takové téma, nakonec souhlasí.

    Pevnost Masada se stala posledním místem odporu židovských povstalců v době první židovské války – v prvním století našeho letopočtu – proti římské nadvládě. Až se dobyvatelé vyšplhali před bránu Masady na vysokém útesu, bylo jasné, že Židé skončí jako otroci Římanů. Téměř tisícovka žen, mužů a dětí ale raději zvolila hromadnou sebevraždu. „Příběh se vám bude líbit, Herr Hauptsturmführer, Židé na konci umřou,“ říká v úvodu Daniel (Martin Havelka) důstojníkovi SS (Igor Ondříček). Spisovatel Glenn Berenbeim spolu s autorem textu písní Davidem Goldsmithem však nezdůrazňují řádění nacistů, nesnaží se o to ani režisér Petr Gazdík. Jejich divadlo na divadle je více o lidech, kteří neztrácejí optimismus ani v extrémních podmínkách. Přitom se odehrává v roce, kdy v ghettu zemřelo téměř 40 000 lidí, celkem jich bylo vehnáno na plochu 2,6 km² na 450 000.

    Oba příběhy v průběhu obou dějství prolínají. Podle romantické předlohy hrají o lásce římského generála Silvy (Dušan Vitázek) a židovské rebelky z Masady (Kristýna Daňhelová). Proti Silvovi, jenž nechce Židy zabít, stojí záporná postava, Římu oddaný Rufus (Aleš Slanina). V Ghettu hrajou tito herci a zpěváci člena odboje Adama, dceru principála Daniela Warshowskyho Tamar a řadového obyvatele ghetta Ottu. Do děje se snad nejhlouběji noří Daňhelová – v obou svých postavách. Její podmanivý zpěv dokresluje nevtíravá, přesto výrazná hudba oceňovaného izraelského skladatele Shuki Levyho. Staví na symfonii (smyčce včetně violoncella a kontrabasu), ve 27členném orchestru jsou vedle flétny a hoboje rovněž saxofony, trubka, trombon, kytara. Nechybí motivy židovské hudby.

    Autor zvyšuje napětí, když se v ghettu dozvídají o transportech do táborů… V bezvýchodné situaci přesto zůstanou pevní. Dohrají romantickou hru, do jejíhož děje zasahují dialogy z ghetta, rozhodnou se však své obecenstvo až na konci varovat, aby nenastupovalo do vlaků. Havelka, Vitázek, rovněž Ivana Vaňková v roli Danielovy dcery a „romantické“ Naomi přesvědčivě vystihují pro muzikál neobvykle vyhrocené drama, nepříjemné pocity vyvolává Ondříček se svojí suitou. Skvěle zpívá, mluví a tančí Diana Velčická jako Lola a především jako Salome, kterou poslal římský vůdce darem generálu Silvovi. Nápaditá je erotická scéna s postupným svlékáním několika vrstev lehkého oblečení. Režisér Gazdík angažoval do rolí Danielova syna Leona a zároveň Davida své dva syny, Adama a Josefa. Premiéra patřila Adamovi, herecké předpoklady mají oba. Součástí divadla na divadle je choreografie Lucie Holánkové. Pohybuje s nacisty v ghettu i s římskými bojovníky držícími v rukou dlouhé tyče. Úžasné jsou scény, kdy celý ansámbl „naplno“ zpívá a tančí. S kostýmy pro ghetto i pro římské bojovníky si poradila Eliška Ondráčková Lupačová, výtvarník scény Emil Konečný zvolil neurčité černé stavby ladící s dějem.

    Gazdík v rozhovoru z programové brožury říká, že příběh ho naprosto pohltil. Jeho nadšení zjevně přešlo i na herce, zpěváky a na třiadvacet tančících „company“. S ředitelem divadla Stanislavem Mošou dospěli k závěru, že tento muzikál z roku 2008 uvedou v souvislosti s blížícím se 80. výročím od vypuknutí druhé světové války. Název Představ si… (v originálu Imagine This) naznačuje možnost vlastní představy diváků. Gazdík je rovněž autorem úpravy a se Zuzanou Čtveráčkovou hru přeložili. Česká premiéra byla v sobotu 10. března.  (tr)

 

Martin Havelka, Adam Gazdík a Kristýna Daňhelová (zleva).
Foto: archiv Městského divadla Brno