K premiéře inscenace Věra v brněnské Redutě

Prostná jednoho výjimečného osudu

08.03.2018 08:30

    Tak zní podtitul hry Věra od brněnské spisovatelky Simony Petrů, psala přímo pro činohru Národního divadla Brno, světová premiéra byla v pátek 2. března. Autorka a pět herců a hereček v šestnácti postavách vypráví na scéně divadla Reduta příběh legendární gymnastky Věry Čáslavské (19422016), sedminásobné olympijské vítězky, čtyřnásobné mistryně světa, jedenáctinásobné mistryně Evropy, etc. Inscenace je součástí projektu České snění věnovaného souborem činohry k roku české státnosti.

    Hra není životopisem, autorka se novinářům svěřila, že ji zajímá vždy metafora lidského příběhu. „Nedělám nikomu pomníček,“ říká, Čáslavskou však hodnotí jako postavu antických rozměrů. Připomněla, že na olympiádě v Tokiu roku 1964 dostala naše gymnastka od jednoho z fanoušků samurajský meč, což tehdy sama vnímala jako vyšší vyznamenání než samotné zlato (v Tokiu získala tři zlaté medaile).

    Režisérka Tereza Karpianus nechce diváka fascinovat gymnastikou. Na jevišti sice stojí kladina i bradla a představitelka titulní postavy, hostující Gabriela Štefanová, skutečné gymnastické výkony jen lehce naznačuje. Kvalitu provedení to vůbec nesnižuje. Naopak, je pohybově velmi zdatná a spolu s Klárou Apolenářovou v roli Evy Bosákové předvedou prvotřídní salto. Starší Štefanová hraje ve skutečnosti mladší Čáslavskou, která byla žačkou tehdy již známé Bosákové. Obě temperamentní herečky mají postavy (rozuměj tělesné proporce), které jim spousta vrstevnic může jen závidět. Apolenářová ještě vytváří Mexičanku a Novinářku. 

    Štefanová o Čáslavské říká, že se jí blíží více přes duchovní než pohybovou stránku. „Nejde o to, jestli se jí podobám,“ prohlásila. Podoba byla ve světlých vlasech do drdolu. Ostatně i pro režisérku je téma Čáslavská spíše konfliktem mezi domácím štěstím a povinností, osobní život jen naznačuje. Na jevišti autorka i režisérka zachycují zásadní okamžiky života Věry Čáslavské. První setkání 15leté Věry s trenérkou Evou Bosákovou, první úspěchy, olympiády, jejichž atmosféru doplnily autentické zvukové ukázky spolu s výraznou hudbou Davida Smečky. Ze životopisu slavné gymnastky víme, že své medaile symbolicky věnovala mužům Pražského jara a při vyhlašování výsledků na olympiádě v Mexiku roku 1968 odvrátila na stupních vítězů při sovětské hymně nepatrně hlavu, na protest proti sovětské okupaci Československa. Nejsilnější scénou je její vyloučení z oddílu Rudé hvězdy v době tzv. normalizace, kdy bezmocně stojí proti svým dosavadním kolegům, kteří, jako inkvizitoři, mají na očích červené brýle v podobě pěticípých hvězd. (Ve skutečnosti ji v roce 1971 vyloučili z Čs. svazu tělesné výchovy.) Štefanové se podařilo zvýraznit postavu gymnastky i v ostatních vypjatých momentech. Při přebírání medailí v Tokiu i v Mexiku, kde se vzali s Josefem Odložilem (1938, na jevišti Jan Grundman), při rodinných konfliktech končících odcizením a po 19 letech rozvodem, při práci uklízečky s kbelíky. V souvislosti se zmíněným samurajským mečem, se skutečností, že Čáslavská jako jedna z pěti Čechů byla poctěna nejvyšším japonským vyznamenáním – Řádem vycházejícího slunce, zaznívají ve hře moudra samurajů. Konvenují s jejím životem, s odvahou, statečností i s ponižováním a s osobními prohrami. Odlišné role Trenérky, Sovětské gymnastky, Japonské novinářky a dcery Radky velmi dobře zvládá Isabela Smečková Bencová, dobrou hereckou práci odvádějí rovněž Martin Veselý a Václav Veselý. Všichni pak se vystřídají v roli Samuraje.

    „Nechci a nemohu být nestranná, ukazuji jen svůj úhel. Pokaždé se těším na každou konfrontaci s odlišným názorem; pokud se podaří vyvolat v divácích reakci v podobě smysluplného dialogu o věci, jsem šťastná,“ uvádí autorka hry v tiskové zprávě. Možná nebudou někteří diváci souhlasit s jejím vylíčením Martina, syna Čáslavské a Odložila. Na jevišti lituje, že otce (v srpnu 1993) v potyčce zabil a vyznává se z pěkného vztahu k němu. Martina hraje Martin Veselý. Připomeňme, že (podle Wikipedie) Čáslavská měla syna ve své výlučné výchově a vedla ho k nerespektování otce. Syn byl odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky, ale v roce 1997 byl osvobozen milostí Václava Havla, o kterou Čáslavská nežádala. Tehdy se začala stahovat do ústraní, zůstala v něm deset let. Její další životní etapa, která již není obsahem hry, nastala až po sametové revoluci, kdy předsedala Československému i Mezinárodnímu olympijskému výboru a radila prezidentu Václavu Havlovi.

JAN TROJAN


Gabriela Štefanová (zleva) v titulní roli, Isabela Smečková Bencová jako Trenérka a Václav Veselý v postavě Komentátora.

Foto: archiv Národního divadla Brno