Společné jevištní zkoumání světa

02.05.2018 19:55

    V loňském roce oslavila sedmdesáté výročí svého založení brněnská Janáčkova akademie múzických umění, na jejíchž dvou fakultách, hudební a divadelní, najdeme více nežli 700 studentů. Zejména ta divadelní (DIFA) prošla v polistopadovém období výrazným vývojem. Jedním z jeho důležitých mezníků zůstává zrod a nepřetržité úspěšné rozvíjení logisticky náročné prestižní akce – Mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter, který se ve dnech 17.–21. dubna 2018 konal již po osmadvacáté.

    Prapůvodním hlavním předpokladem současného stavu se staly zásadní výukové a organizační změny po osamostatnění DIFA r. 1990 (dnes na ní ve třech akreditovaných stupních a řadě specializovaných oborů a ateliérů studuje okolo 360 posluchačů), její definitivní přestěhování na Mozartovu ulici, renovace školního Studia Marta nebo otevření moderně vybavené Hudebně-dramatické laboratoře divadla na Orlí. Velkoryse koncipovaný festival se postupně rozšiřoval a všelijak modifikoval, takže se i při své nynější statutem dané a tedy relativně stabilizované podobě vyhýbá úskalím stereotypu a rutiny. V průběžně zpřesňované koncepci snaží se tedy přehlídka „vytvářet prostor pro setkávání vysokých divadelních škol, předávat inspirace a zkušenosti napříč studenty a pedagogy“, umožnit vzájemnou výměnu metod i výsledků práce a rozvíjet diskusi o budoucnosti uměleckého školství celého světa. Každým jarem tak co možná nejpestřejší prezentace tvůrčích činností jednotlivých škol (především těch univerzitního typu) poskytuje šanci k reflexi prakticky zde demonstrovaných odlišných výukových postupů. Na DIFA se to nejnověji týká např. atraktivní oblasti informačních technologií, audiovizuální tvorby, světelného designu nebo tanečního a pohybového divadla a výchovy. Při hledání netradičních forem dialogu představuje „Setkání“ tri- bunu svobodné kreativity s uplatněním fantazie a originálního experimentování, dává vítanou příležitost ke zkoumání a mapování proměn hereckého projevu i dalších složek soudobého divadelního jazyka vůbec.

    S finanční podporou a záštitou hostitelského statutárního města, celostátních i mezinárodních institucí a fondů řídila přípravu a průběh nabité pětidenní akce početná festivalová rada, při stanovené rovnosti hlasů složená z vyučujících a studentů. Našli se sponzoři a mediální partneři, zajišťující mnohostrannou propagaci rozhlasovými, televizními a video spoty, výstavkami, svéráznými upomínkovými předměty nebo živými vystoupeními na ulicích a náměstích. Zahraniční interes o vyhlášenou přehlídku (za celou dobu jejího konání se tu již vystřídaly inscenace z více nežli čtyřiceti zemí a ze světadílů dosud chybí jen Austrálie), která se stala výběrovou záležitostí celoevropského dosahu, zůstává trvale vysoký: letos se s příslušnou textovou a vizuální dokumentací hlásil rekordní počet 46 zájemců. Kromě spektakulárně pojatého zahajovacího a závěrečného ceremoniálu zahrnul hlavní program představení tuctu škol ze stejného počtu obcí v jedenácti státech (většina souborů vystoupila dvakrát), dohromady údajně na tři stovky účastníků z Evropy, Asie a Afriky; k těm „exotičtějším“ patřili např. hosté z izraelského Tel Avivu nebo jihoafrického Kapského Města. Zatímco některé školy hrály v Brně už několikrát (od počátku festivalu jsou jeho stabilními účastníky studenti Prahy, Brna a Bratislavy), svou zemi zde poprvé reprezentoval arménský Jerevan a coby nováček budila již předem zvědavost londýnská Royal Academy of Dramatic Art. Výhodou pro reálné naplnění festivalového názvu bylo, že v přívětivé jarní pohodě mohly soubory pobýt v Brně po celou dobu přehlídky.

    Účastnická nabídka byla jako obvykle různého námětového i žánrového zaměření podle vlastní dramaturgické volby a bez striktní vazby na předem vyhlášené téma. Rozprostřel se tedy pestrý inscenační vějíř – od inovačních adaptacií známých dramatiků (Euripidés, William Shakespeare, Friedrich Dürrenmatt, Eugene Ionesco) přes relativně soudobou produkci (Hanoch Levin, Dušan Jovanovic´, Ingmar Vilquist) nebo jevištní verze známých próz (Anthony Burgess) po původní projekty a performance, v nichž sami autoři také vystupovali. Letošní „Setkání“ neslo zastřešující tematické zadání „Losing ground“ (Ztrácení půdy pod nohama), nicméně chápané pozitivně jakožto „rozvoj naší osobnosti skrze bourání starých a hledání nových hodnot v rychle se měnícím a rozvíjejícím světě“. Při nádechu dominujícího násilí či bezvýchodnosti spojené s vulgaritou nevyzníval pohled mladých na současnost a budoucnost globalizované planety s problémy válečnými, rasovými či existenciálními občas právě optimisticky. Celková kvalitativní úroveň uplynulého ročníku nezdála se být mimořádná, nejedno originální vystoupení, vedené devízou nebát se zacházet do extrémů, zasloužilo by si ovšem detailnější analytickou pozornost.

    Vytrvalejší účastníci, pokud s přibývajícími zážitky všeho druhu nepodlehli únavovému syndromu, jako obvykle vícekrát denně přebíhali mezi pěti hlavními dějišti – „Martou“, Divadlem na Orlí, Divadlem Husa na provázku, Divadlem U stolu a HaDivadlem. Ročníkovou novinkou se stala plenérová Open Air Stage pod sochou markraběte Jošta na Moravském náměstí. Bohatý tzv. Off-program s rozličnými interními prezentacemi JAMU, filmy, několika workshopy a dopoledními anglicky moderovanými diskusemi odbýval se též jinde (v učebnách DIFA nebo v prostorách informačního, výukového a ubytovacího centra Astorka) a rovněž pamatoval na každovečerní bujaré párty (největší tentokrát v ArtBaru Druhý Pád). Zodpovědnou přípravu a vcelku hladký průběh „Setkání“ za taktního dohledu pedagogů a starostlivého koordinátora Stanislava Čabana zajišťovali coby integrální součást výuky sami posluchači, zejména z Ateliéru divadelní produkce a jevištní technologie. Loni nově ustavené funkce festivalového ambasadora se tentokrát ujal absolvent JAMU, známý divadelní, filmový i televizní herec a dlouholetý ředitel MFF Karlovy Vary Jiří Bartoška. Obsáhlý a patrně i nákladný česko-anglický Bulletin poskytl všem účastníkům potřebné základní informace, nevyhnul se však hrubým jazykovým či stylistickým chybám a proti zvyklostem neuváděl názvy jednotlivých škol a inscenací česky, resp. ještě lépe také v originálním znění nebo alespoň dvojjazyčně. V pěti společných číslech česko/slovensko/-anglické verze vše recenzními glosami, rozhovory, barevnými minifotografiemi a kresbami sledoval v kolísavé úrovni zpravodaj Meeting Point se 14 (!) „řadovými“ a dalšími 7(!) „nadřízenými“ redaktory. Videa pro festivalový YouTube kanál i speciální facebookové stránky vytvářeli posluchači Ateliéru audiovizuální tvorby a divadla. Po zásluze nutno pochválit celkovou organizaci „Setkání“, která se průběžně operativně vyrovnávala s rozličnými nepředvídanostmi a změnami.

    Ačkoli posláním nesoutěžní akce bylo nabídnout spíše různé fáze experimentálního hledání nežli definitivně dotvořené a jevištně zafixované artefakty, osmičlenná mezinárodní odborná porota (do značné míry inovovaná a již podruhé společně sdružující zkušené profesionály i studenty), vedená anglickým, rovněž v Praze působícím režisérem Paulem Bournem, a také dlouholetý ředitel festivalu, nově zvolený rektor JAMU prof. Petr Oslzlý, udělili několik individuálních cen za přínosy v oblasti režijní, herecké a scénografické. Závěrečná ceremonie proběhla v „obřadní síni“, tedy ve Velkém sále Divadla Husa na provázku a byla pojata (včetně vytištěného parte, květin a katafalku s rakví a ožívajícím „nebožtíkem“) coby drsně recesní pohřbívání končícího festivalového ročníku – shodou okolností právě v den slavnostního ukládání ostatků kardinála Josefa Berana do svatovítské katedrály. Po sérii bilancujících projevů putovaly tradiční sošky Marty do německého Ludwigsburgu (scénografové Nele Bühler a Luise Ehrenwerthová z montáže Ionescových textů Tohle není ta cesta, ta je tady), pražské DAMU (výtvarnice Tereza Gsöllhoferová z původní sci-fi grotesky Adama Skaly a Kamily Krbcové Žranice) a do Tel Avivu (protagonistka Levinových Posledních Trójanek Michal Uzielová). Ocenění The Swag, udílené studentskou porotou, převzala skotská režisérka z Glasgow Megan Valentineová za nastudování kolektivní předlohy o problematice autismu Slova těch druhých. Ředitel festivalu přiřkl svou cenu jihoafrickému herci Luntu Masizovi, který ztělesnil jednoho z černošských vězňů v inscenaci Ostrov, odehrávající se za doby apartheidu v trestnici, kde byl sedmadvacet let držen Nelson Mandela. Hostitelská DIFA JAMU (v hlavním programu ji reprezentovala vlastní dramatizace režisérky Barbory Chovancové Burgessova románu Mechanický pomeranč) vyšla stejně jako loni naprázdno.

VÍT ZÁVODSKÝ