Svět, v němž každé zrnko prachu srší radostí

13.09.2018 14:10

    Projít si výstavu drobných objektů Jana Vichra v Pitevně – galerii Masarykovy univerzity na Komenského náměstí – znamená uvidět a prožít to, co říká citát z Williama Blakea v nadpisu: nekonečno do dlaně uchopit a zřít celý svět – ovšem ne v zrnku písku, jak to napsal anglický básník, ale v malých figurkách vzniklých z naplavenin, pozůstatků lidského světa vyvržených Středozemním mořem na pobřeží Kypru. Jan Vichr si tento ostrov zamiloval a jezdí tam na stejné místo už víc než dvacet let, vždy na podzim, když letní návštěvníci odejdou. Sám o tom říká: „Moře, země, pobřeží pak náleží těm málo zbylým. První bouřky očistí vše od nánosů, které se tam po sezoně usadily. Pročištěná příroda, ticho, moře, slunce a vítr pomáhají, aby se člověk ponořil do klidu. Jsou dny, kdy nikoho nepotkám, s nikým nemluvím. Hlava se prázdní. Ale tomu tichu se něco ve mně brání. Posílá nápady, impulzy. Ven z ticha! A toto něco občas vyhraje. A tehdy vzniká to, co tady vidíte.“

    Zprvu obdivované formy kamenů a skal, ale také „mořem a sluncem přetvořené zbytky civilizace“ jen fotografoval. Když později k troskám dřev, kostí a plechů přibyly i plasty, vzpomněl si, jak kdysi doma nad plamenem spravoval lyžáky z plastů. A nápad byl na cestě. Začal sbírat kousky naplavených plastů a doma je nad svíčkou spojoval. „Svíčka, nůž, staré kleště a malá dětská pilka stačily k tomu, aby z těch nalezených zbytků začaly vystupovat postavičky lidí, ptáků a zvířat. Později i leccos jiného.“ Dodejme: zvláště figurky andělů.

    Vystudovaný stavař Jan Vichr před padesáti lety, v roce 1968, emigroval do Švýcarska, kde se kromě zaměstnání dál věnoval své lásce k obrazům – dokonce do té míry, že tři roky vedl v Curychu galerii. A náhoda mu přivedla do cesty místní výtvarnici, která ho pozvala na svůj kurz kreativního malování na Kypr… Život mu tak dal příležitost zúročit podněty získané počátkem šedesátých let v organizaci Mladých přátel výtvarného umění při Domu umění města Brna, kde pod patronací ředitele Adolfa Kroupy umožňovaly mladým styk se současným uměním takové osobnosti, jako Igor Zhoř, Jiří Hlušička, Václav Zykmund a další. A znalost forem moderního umění společně s imaginací dala Janu Vichrovi impulz k vytváření malých artefaktů, které ani v kopiích, dodatečně zvětšených pomocí 3D tisku, neztrácejí na působivosti. To platí i o výtvarně zajímavých fotografiích exponátů, jež výstavu doplňují. Autor tak naplnil svou představu danou názvem výstavy: HLE-DÁNÍ & PŘE-TVÁ-ŘENÍ.

MICHAL ŽÁK