V Brně vždycky trochu jinak…?

31.10.2015 15:50

    Krátce poté, co v polovině října oslavil osmdesátku, vyšla Antonínu Přidalovi sbírka veršů Zpovědi a odposlechy. Stostránkovou knížku vydalo brněnské nakladatelství Martina Reinera Druhé město. Oba zmínění ji křtili v kavárně knihkupectví Akademia v Brně spolu s dramaturgem Miroslavem Plešákem, který měl proslov. A dlouholetý autorův přítel Jan Beránek-Dalecký hrál k tomu na housle. Miroslav Plešák řekl, že křtěná sbírka je zásadní dílo nejen autorovo, ale i současné české literatury. Autor se chce dobrat odpovědi na otázky dotírající s věkem a činí tak bez sentimentu, bez tzv. poetického oparu, který tak rád na divadle i v životě nahrazuje poctivě vyložené karty. A Přidal upřímný je a jeho poezie je myšlenkově bohatá, plná zvídavosti, údivu i vtipu. Po období Přidalova tvůrčího angažmá jako překladatele a dramatika jakoby v jeho tvorbě nastalo zklidnění a hodnocení dosavadního života…

    Sbírky si všiml literární kritik Petr Bílek a v Literárních novinách z 15. října píše, že slova v básních drhnou, padají na zem a publikum nemá proč žasnout. Je zarážející, dodává, jak snadno se dá sáhnout po poetickém haraburdí sudiček a andělů. V podobných případech bývá zvykem, aby kritik neurazil pokývat hlavou a napsat cosi o kultivovaném projevu, což tedy Petr Bílek činí, ale současně míní, že by bylo lépe, kdyby v té sbírce bylo i něco navíc…

    Inu, zas to vypadá, že my v Brně si hrajeme na svém písečku, poplácáváme se po rameni a po očku pokukujeme, co na to pražská kavárna. Nebo je to jinak? Čtenáři, je to na tobě, rozhodni sám. Inu, v Brně…

 

Antonín Přidal

ODKUD JSEM
(2015)

V Brně se vždycky teskní za něčím
jak v nemocnici, kde se neusíná,
jen klímá, jenom čeká, co zas bože bude
či vlastně bylo, že už to zas není.

A kdy mě pustí, kdy mě pustí domů,
chce člověk vědět.

Kam domů?
Tam. Odkud jsem.

Jste přece odtud, z Brna, říká lékař.
Proč byste nebyl? Ještě zůstaňte.

Na pár dní aspoň, na pár dní mě pusťte
z vysokých stěn, z těžkého místa,
kde není řeka, široká a silná,
která by běžela odněkud někam…
Jen věže, co stojí,
jak topory stojí,
a pomalu rostou
z kamene mezi mračna.

Na pár dní aspoň, na pár dní mě pusťte
po řece Moravě na kraj Dunaje,
co končí mořem. Na jeden půlden.
Jeden večer.

Už jen pár let, kývá lékař.
Už jen pár let musíte zůstat,
ani den déle.
Pak všechno přejde. Já to vím.
A věřte, že nakonec… rád si vzpomenete.
V Brně se vždycky teskní za něčím.

 

Sbírku Antonína Přidala okomentoval LADISLAV VENCÁLEK